Corrado, perla v nesnázích - 2. kapitola
2.kapitola
Po vyčištění koní děvčata nasedlala a všichni společně vyrazily směrem k loukám a lesům v širokém okolí. Po pravé straně se majestátně tyčilo Apalašské pohoří. Amy si vychutnávala jízdu na své milované klisně a obě dívky nechaly své myšlenky unést do říše snů a představ. Klusaly s Alex vedle sebe po kraji louky. Obě klisny se vznešeně a spokojeně nesly krajinou. "Co kdybychom si zazávodily?" zeptala se dychtivě Alex, když se před nimi objevila dlouhá, rovná louka mírně nakloněná do kopce. Amy na kamarádku spiklenecky mrkla a Alex začala odpočítávat." Tři, dva, jedna, jedeeeeem!" Děvčata lehoučce své klisny pobídly, ony pochopily co se bude dít a radostně tryskem vyrazily vpřed.
Amy se naklonila klisně nad krk a povolila otěže. Jiskra ještě natáhla krok a užuž se dostávala před Carnival. Amy zavřela oči - ví sice, že by neměla, ale své klisně bezmezně věří. Nechávala si ošlehávat tvář větrem, slyšela dusot koňských kopyt a cítila Jiskřinu vůni. Vždy, když jede na koni dostává se Amy do sedmého nebe. Někam, kde nehrozí žádné nebezpečí, někam, kde neexistují povinnosti, někam, kde všichni žijí spokojeně a věčně. Po chvilce otevřela znovu oči, Carnival nechávaly za sebou a už se blížily ke konci louky - k cíli. Amy se usmála a začala Jiskru pomalu přibržďovat, až nakonec přešly úplně do kroku. Zanedlouho dorazila i Alex s Carnival. Alex zprvu hrála uraženou, že Amy s Jiskrou vyhrály. Po chvíli se ale začala zase smát. Dobře ví, že porazit Jiskru v běhu je skoro nesplnitelný úkol, Amyina kobylka se v trysku doslova vznáší, člověk by ani neřekl, že se dotýká země. Carnival je samozřejmě také jak se patří rychlá, ale musí zatím ještě hodně trénovat.
"Co kdybychom dojely až k moři a šly si s koňmi zaplavat?" navrhla Amy a Alex okamžitě souhlasila. "Super nápad ty naše hlavičko!" obě děvčata se rozesmála. Klisny po dlouhém sprintu hlasitě oddychovaly a tak je dívky nechaly na povolených otěžích pomalu kráčet po kraji louky. Slunce už se zatím vyhouplo vysoko na oblohu a ranní opar zcela zmizel.
"Dneska je ale krásně" Řekla zasněně Amy a Alex nezbylo než souhlasit. Vál jemný větřík, který všem čtyřem slečnám cuchal kadeře. Jiskřina dlouhá, jemná hříva se třpytila v letním slunci.
"Já jsem tak šťastná, že jsou zase letní prázdniny!" zvolala Alex.
"Tohle budou ty nejkrásnější prázdniny ze všech! Pořádně si to užijeme!" Dodala Amy."Budeme jezdit každý den na vyjížďky a přihlásíme se na spooustu závodů. Letos si to prostě užijeme!"
Alex se rozesmála, zaklonila hlavu, zavřela oči, roztáhla ruce a hlasitě zvolala "jooooooooooo, bude to kráása!" Amy se na ní podívala a znovu se rozesmála . Potom obě dívky naklusaly, ponořily se každá do svých představ a tiše zamířily směrem k oceánu.
Když dorazily na písčité pobřeží, obě seskočily a sňaly koním sedla. Úhledně je uložily do trávy, svlékly se do plavek, které si vzaly pro případ, že by sem jely a vyhouply se klisnám zpět na hřbet. Pobídly je do kroku a posléze do klusu. Pak na sebe spiklenecky mrkly a obě najednou, při neviditelné souhře, klisny pobídly do cvalu a rozletěly se do vln. Amy cítila jakou má Jiskra radost, že cítí na svém těle opět chladivou vodu. Ryzá kobylka miluje koupání a tak se hnala vstříc vlnám čím dál tím rychleji. Každou vlnu ladně přeskočila nebo před ní uskočila. Amy se jen hlasitě smála a hladila klisnu po hedvábném krku. Vítr jí cuchal vlasy. Amy sáhla po gumičce, která jí spínala neposedné kadeře do copu a rychle ji stáhla, zaklepala hlavou a vlasy se jí rozpustily na ramena. Jiskra už nedosáhla na zem a tak začala plavat. Amy se jí svezla z hladkého hřbetu, aby jí ulehčila námahu. Plavaly teď spolu ve vlnách bok po boku. Byl to nepopsatelný pocit, vlny s oběma pohupovaly a voda příjemně chladila. Amy se ohlédla za sebe a spatřila svou kamarádku a Carnival jak v dálce také plavou. S úsměvem na ně zamávala a Alex jí pozdrav oplatila. Náhle si Amy uvědomila, jak už jsou daleko od břehu a pobídla klisnu k obratu zpět. Jiskra je moc dobrá plavkyně a tak se Amy chytla jejího sametového hřbetu a nechala se táhnout ke břehu, Jakmile viděla, že klisna našla pevnou půdu pod nohama, vyhoupla se jí na mokrý hřbet. Klisna s radostně zdviženou hlavou a ocasem vyběhla na břeh, kde na ně čekala Alex a Carnival. Kobylky se hlasitým zaržáním přivítaly.
Obě dívky jen zářily štěstím. "Byla to nádhera co?" zeptala se Amy Alex. "To byla." Odpověděla se štěstím v očích její kamarádka. Alex beze slova otočila svou klisnu směrem zpátky k vlnám a pobídla ji do trysku. Nemusela ani nic říkat, Amy hned věděla, co se chystá udělat. Zanedlouho se už obě klisny hnaly tryskem v mokrém písku podél moře. Amy zase pocítila ten obrovský pocit štěstí, tu souhru se svým koněm. Zavřela oči a nechala se ovívat větrem. "Dneska je opravdu krásně! Nevím co bych si počala, kdybych neměla svého koně". Amy si dobře vzpomíná, jak byly vloni s mámou týden na dovolené a jak se od druhého dne nemohla dočkat, až bude zase ve stáji. "Nechápu jak jsem mohla přežít období, kdy jsem ještě neměla vlastního koně". Jiskra letěla podél pláže jako s větrem o závod. Amy cítila jak se jí chvějí boky vzrušením. Užuž měla pocit, že se spolu vznesou k oblakům. Kolem nich cákala třpytivá voda. Bylo to jako v pohádce. Přestože se jí moc nechtělo, zpomalila Amy Jiskru do klusu a posléze do kroku. Jiskra zprvu protestovala, pak ale svou kamarádku poslechla. Amy jí otočila zpět. Cítila, jak se kůň chce užuž znovu rozeběhnout. Mírně tedy zacukala otěžemi a přísně na klisnu zavolala: "Ne! Půjdeš pomalu!" pak už vlídným hlasem " To je hodná holka, nemůžeš se přeci uhnat, už to stačí." A pohladila milovanou Jiskru po krku. Alex k ní pomalu docválala a už z dálky se smíchem volala: "Už jste nám zase utekly!"
Amy se zasmála " Příště jí budu víc brzdit."
"To bych prosila ." vyštěkla Alex a hraně se zamračila. Pak se obě dívky hlasitě rozesmály. A vyrazily krokem zpět po pláži. Na místě kde odložily sedla zastavily a sesedly.
"Musíme počkat, než uschnou, jinak se nám pod sedlem odřou" Řekla Alex a sedla si do trávy,
"Máš pravdu." Přitakala Amy. Ale nepustíme je? Tady se jim nemůže nic stát a kam by utíkaly…" Navrhla rychle.
"tak jo, pravda." Odpověděla zvesela Alex a vyskočila na nohy. Amy přistoupila ke své klisně a pohladila ji po krásné, bílé lysince na hlavě. " Ty nikam neutečeš viď krásko moje? Ty bys mi neutekla." Promlouvala na ni tichým hlasem a drbala ji mezi ušima. Jiskra na ni hleděla svýma krásnýma, chytrýma očima a funěla jí do tváře. Pak pozvedla hlavu a majetnicky jí položila své kamarádce na rameno. Když se tak na ně Alex dívala, musela se zasmát.
"Vy jste ale dvojka" říkala se smíchem a chroupala jablko, které si vzala s sebou. Carnival k ní, zrovna když se Amy na Alex podívala, pokradmu přišla, rychle se zakousla do jejího jabka a vytrhla ho Alex z ruky. Amy vybuchla záchvatem smíchu. Carnival se sebou byla očividně spokojená, v očích se jí objevily jiskřičky a uskočila s jablkem do strany. Alex se na ni s úžasem v očích podívala a když zjistila, co se vlastně stalo, vyskočila na nohy na začala nezbednou klisnu honit. Carnival se hra moc líbila. Vždycky přišla s jablkem v puse až k Alex a jakmile se po ní dívka natáhla, uskočila do strany a dala se na útěk, Amy to z dálky s Jiskrou pozorovala a hlasitě se smála. Pak se otočila k Jiskře a znovu jí pohladila po nose, naposledy ji objala kolem krku, nasála její vůni a sundala jí uzdečku.
"Tak běž malá, utíkej si taky hrát." Řekla vlídným hlasem a poplácala Jiskru po krku. Ta se na místě otočila a odběhla za skotačícími postavami v dáli. Amy je ještě chvilku pozorovala. Obě klisny s ocasy zdviženými vysoko do vzduchu běhaly a hrály na honěnou, vzpínaly se a radostně vyhazovaly zadníma nohama. Byl to krásný pohled. Písek jim odletoval od kopyt a svými ladnými pohyby připomínaly vznešené baletky. Amy si lehla do trávy, nechala se zahřívat teploučkým sluníčkem a zapřemýšlela se. "Jaký asi bude Corrado? Konečně spatřím Fríského hřebce!Tolik jsem o tom snila!" Amy hleděla na modrou oblohu a hledala tvary různých věcí v obláčcích. Tak to vždycky dělali s tatínkem, když byla malá, dokud se nestala ta strašná nehoda. Amyin otec se před lety vyboural v autě a na následky nehody zemřel. Do očí jí vhrkly slzy, ale hned je zase zatlačila. "Ne, nebudu už brečet!" přikázala si a snažila se myslet na něco jiného. Začaly se jí zavírat oči až nakonec pomalu usnula. Zdálo se jí o Jiskře, o Corradovi a o tom jak spolu uhání po loukách, jak skáčou v oblacích a plavou ve vlnách. Ze snění ji vytrhl až Jiskřin mokrý nos, když se jí klisna snažila probudit. Otevřela oči a pohladila kamarádku po něžném nose.
"Ahoj Jiskro, jak dlouho jsem spala?"
"Hodinu." Ozval se hlas její kamarádky Alex.
"A dala ti nakonec to jablko?"
"Nedala, snědla ho - mrška." Odpověděla Alex smutným hlasem a hned se zase rozesmála. Děvčata pomalu nastrojila své miláčky a vyrazila na zpáteční cestu.
Jely už jen pomalým klusem a vymýšlely, kam budou jezdit o prázdninách a co všechno budou dělat. O půl hodiny později už zabočily zezadu ke statku.
***
Když vjížděly na nádvoří před stájemi, zrovna sem zabočoval vůz z koňským přívěsem. Dívky se na sebe s úsměvem zadívaly. "To jsou určitě oni! Přivezli Corrada!" zvolaly obě součastně a v zápětí se té shodě začaly hlasitě smát.
Jakmile auto zastavilo, z vozíku se ozvalo vyděšené ržání a kůň začal vší silou kopat do stěn přepravníku. Amy se udiveně a trochu i vyděšeně podívala na Alex, která jí pohled opětovala. Z auta vylezl vysoký, silný muž a obě dívky ho se stále udiveným výrazem pozdravily. On se ale na děvčata jen nabručeně podíval. "Co se to děje? Má snad Corrado strach z přívěsu? Ten jeho majitel je ale protiva, my se mu tady budeme starat o koně a on není ani ochotný nás pozdravit!" Z domu vyběhl pan Thomas Sanderson.
"Ahoj Tome!" zavolala Amy na pana Sendrsna.
"Ahoj tati!" zvolala Alex. "vyjely jsme si na vyjížďku."
"Ahoj holky, pospěšte si ať nám můžete pomoct s Corradem."
"Dobrý den pane Dopkinsi, tak už jste konečně dorazili, nedovedete si představit, jak dlouho jsme se už na vás těšili." Přivítal Thomas majitele hřebce.
"Dobrý den" odpověděl stroze Dopkyns. Holky zatím dovedly své koně do jejich boxů, odstrojily je a v mycím boxe jim ze srsti vymyly sůl, aby je kůže nesvědila. Potom je vyvedly ven do výběhu. Obě mladé klisny se radostně rozeběhly k ostatním koním a začaly spolu dovádět. Dívky je chvíli pozorovaly a pak se rozeběhly zpět do stáje, aby viděly Corrada. Zrovna když přicházely do stáje, vedly tři chlapy Corrada k jeho boxu. Každý držel jedno vodítko jinak by hřebce asi neudrželi. Corrado se vzpínal, snažil se všechny kolem sebe pokousat a byl vyděšený k smrti. Dívky zůstaly stát v chodbě stáje jako opařené. Na druhé straně stál Thomas a všemu nevěřícně přihlížel. Po dlouhém boji konečně vyděšený Corrado zaběhl do boxu. "Tak už chápu, proč Dopkynse odevšad s jeho koněm vyhnali a proč nepřijel ve zrovna dobré náladě".
"Ten je krásnej co?" Řekla potichu Alex.
"To teda je!" vydechla Amy
"Jak je vysokej! A tek širokej krk! A ta krásná hříva! Stačilo by ho jen trošku vyhřebelcovat a pár týdnů pořádně pečovat srst, hřívu a ocas a byl by to ten nejkrásnější kůň pod sluncem!" snila šeptem Alex
"Ale vidělas jak se choval?" přerušila Alex Amy už trošku hlasitěji. "Podle mě byl určitě týranej, vidělas ty šrámy na zádech a na bocích? No a kde všude jinde je měl… A ty oči! Jeho oči vyzařují strach a zlobu!" Alex jen tiše přikývla.
"Pojď." Vyzvala Amy kamarádku a vzala jí za rukáv. Vydala se potichu směrem ke kanceláři. Alex ji následovala. Obě dívky se přikrčily za dveřmi a naslouchaly, co si muži říkají.
"Co to má znamenat? Ten kůň je ďábel! Mně sem chodí děti ošetřovat koně, jak je mám uchránit, vždyť je ten kůň zabije!. Co se mu vlastně stalo? Kdo z něj tohle udělal? Vždyť je ten kůň z lidí vyděšený k smrti!"slyšely dívky, jak říká Alexin otec.
"Moc se omlouvám pane Sandersone, já už vážně nevím, co dělat! Kdybych vám řekl, jaký je, nikdy byste mi ustájení neposkytl!" odpovídal zoufalým hlasem Dopkins.
"To máte pravdu, neposkytl." Křičel Thomas. Pak mluvil dál mírnějším hlasem.
" Ale co se mu stalo? Ten kůň se bojí lidí! Musel být týraný."
"Ano, koupil jsem ho před čtvrt rokem a doufal jsem, že mu dokážu pomoct. Jeho tehdejší majitelé ho krutě týrali. Když jsem ho u nich viděl, musel jsem ho koupit i kdyby to stálo jmění. Ze všech stájí mě ale vyhazují a já už nevím jak dál. Zkoušel jsem všechno, různé terapeuty, sám jsem si chtěl u něho vybudovat důvěru. Asi jsem si ale vzal příliš velké sousto…"
Chvíli bylo ticho, pak se Thomas zeptal: "A co tedy budete dělat dál?
"Nevím, zřejmě ho budu muset dát utratit." Řekl posmutnělým hlasem majitel hřebce. To už ale Amy nevydržela a vtrhla do místnosti. "NE!" vykřikla.
"Amy, co tady děláš?" ptal se udiveně Thomas a Dopkins jen nevěřícně koukal.
"Já ho umím vyléčit." Řekla Amy už klidnějším hlasem. Dobře si pamatuje, jak jí před dvěma lety přivezli Jiskru, koupila jí z inzerátu jako hodnou, bezproblémovou, chovnou klisnu. Opak byl ale pravdou. Jiskra byla divoká, nezkrotná a nedůvěřivá. Kousala a kopala. Amy jí poslala k jistému "zaříkávači koní", aby ji vyléčil. Ten ji však po týdnu vrátil v ještě horším stavu s tím, že je nevyléčitelná. Amy tehdy pročetla snad celý internet a všechny knížky o přirozené komunikaci s koněm a svou klisnu pomaloučku vyléčila. Nyní, po roce, jsou to nerozlučné kamarádky.
"Thomasi, vzpomeň si jak to bylo s Jiskrou."
" Ale Amy, hřebec je hřebec, je mnohem větší a silnější, mohl by ti něco udělat."
"Dej mu alespoň šanci. Bude to jen na mé nebezpečí, vždyť víš, že to zvládnu." Žadonila Amy, Alex stála za ní a prosebně na otce koukala.
"Jak by ho mohla taková malá holka uzdravit?" Vykřikl Corradův majitel
"Pane Dopkinsi, já opravdu zvládnu vašeho koně uzdravit, jen mi prosím dejte možnost. Thomas to ví!"
"Má pravdu pane Dopkinsi, uzdravila již podobného koně." Zastal se Amy Thomas Sanderson.
"Ale Amy, nejdříve si o tom promluvím s tvojí mámou." Pronesl vlídně.
"A vy s tím souhlasíte?" zeptal se ještě majitele koně.
"Dobře, když říkáte, že to zvládne, věřím vám, ale buď opatrná, nechci aby se ti něco stalo. Jestli se však do dvou měsíců nic nezlepší, už ho asi opravdu budu muset nechat uspat." Řekl posmutněle majitel Corrada a odešel.



























































































































