close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Corrado1díl

30. května 2008 v 21:15 | myxfgjsyrtjrt

Corrado, perla v nesnázích - 1. kapitola

1.kapitola
Černý hřebec byl celý splavený potem. Dva muži už ho snad celé hodiny proháněli po rozbahněném výběhu. V rukou drželi každý několik kamenů, které po koni házeli. Oba dva se hlasitě smáli. Z hřebcových očí vyzařoval strach, zklamání a hněv. Zlobil se na celý svět. Proč tohle dělají? Proč ho nenechají být? Náhle uklouzl po bahně a s žuchnutím se svalil na zem. Ucítil palčivou bolest na přední noze, uhodil se do ní o vystupující špičatý kámen a ošklivě se poranil. Snažil se rychle vyhoupnout zpět na nohy, bláto mu to však nedovolovalo. Nohy mu pokaždé podklouzly a on znovu spadl na kluzkou zem. Po nějaké době se mu konečně podařilo vyhoupnout se na nohy, ale na zraněnou nohu se postavit nemůže. Řine se mu z ní krev a jeho kopyto už je od ní celé zmáčené. Muži uprostřed výběhu se začali znovu hlasitě smát, když pohlédli na bezmocného koně před sebou. Kůň sotva stál, byl už tak zesláblý! Žebra mu byla vidět i z dálky. Z očí mu již vyhasla i ta poslední jiskřička! Nyní z nich plál nekonečný hněv, ale i apatie. Ztratil všechnu chuť žít, nyní chtěl už jen zemřít, zahodit tenhle hnusný život ve strachu a ponížení. Ztratil chuť, které mýval vždycky tolik. Jako malé hříbě se spolu se stádem dalších krásných koní radostně proháněl po širokých pastvinách po boku své matky. Proč ho jen majitelka musela prodat? Proč ta krásná stáj, která bývala jeho domovem, vyhořela? Jak se mu po ní stýská! Udělal by vše na světě, jen aby mohl zůstat navždy tam. Aby zase mohl spatřit ty krásné, rozlehlé pastviny, aby se zase mohl shledat se svou tehdejší majitelkou, aby znovu ucítil její lehké pohlazení na své šíji. Dal by snad i svůj život, jen aby zase mohl slyšet, jak z jejích úst plyne jeho jméno "Corrado"! Jak dlouho bude muset snášet "tohle?" Náhle z jeho očí zmizel všechen strach, náhle se v nich objevila znovu chuť žít, chuť se pomstít za to, co mu lidé udělali. Prouce zdvihl hlavu. Úplně teď zapomněl na své zranění. Napjal všechny svaly a rozeběhl se vpřed. Mužům, kteří se doteď hlasitě smáli, zmizel rychle úsměv ze rtů. Obrovský kůň se teď hnal tryskem přímo k nim. Byl rozhodnutý roznést je oba na kopytech, vrátit jim vše, co mu udělali. Ačkoliv cítil obrovskou bolest ve zraněné noze, hnal se stále přímo vpřed. Muži jen stáli a strachy a údivem se nemohli ani hnout. Náhle černý hřebec znovu uklouzl v hlubokém bahně a upadl na zem. Už nemá sílu vstát, už nemá sílu žít! Musí si odpočinout! Zůstal nehybně ležet.
Když ráno pošimraly první sluneční paprsky Amy Morsonovou po tváři, ihned se probudila a vyskočila z postele. Vyhlédla s okna svého pokojíčku a zahleděla se na stáj, která vystupovala z jemného ranního oparu.
Dnes je přeci sobota! Dnes mají přivézt k jejich sousedům Sandersonům do stáje nového koně! Fríského hřebce Corrada. "Jaký asi bude? Bude mít tak dlouhou a vlnitou hřívu jako to je na všech těch krásných obrázcích? Bude tak hodný, jako se o frísech povídá? Přemýšlela napjatě Amy a snažila se představit si koně, na kterého se tu všichni tolik těší. Pan Sanderson už o tom mluví celou věčnost a jistě už hoří nedočkavostí, kdy se auto s přívěsem objeví na příjezdové cestě.
Majitel Corrada sem chce svého koně dát, protože již ho prý z mnoha stájí vyhodili. Proč asi? Je snad Corrado problémový kůň? Nebo je jeho majitel protiva? Určitě před nimi něco tají.
Má sem dnes přibýt ještě jeden nový člen. Asi tak před týdnem se do maloměsta, ve kterém Amy i se svou matkou žije, přistěhovali noví lidé - Dawsonovi. Koupili zde krásný starý dům, který chtějí rekonstruovat. Paní Dawsonová je moc milá. Vždy když jí Amy nese ráno noviny, paní Dawsonová se na ni mile usmívá a nabízí jí sušenky. Její manžel je inženýr. Ještě mají dvě děti, zhruba devítiletou dívenku se zrzavými vlásky a čtrnáctiletého chlapce, kterému dnes mají z města, odkud se přistěhovali, přivést koně, jenž bude ustájený v "naší" stáji. Chlapec se jmenuje Steev, nebo tak nějak. Je to moc hezký a milý kluk. Navíc stejně starý jako Amy! Kdykoli se na ni podívá, zčervená jako rajské jablíčko. Právě on dnes přibude do jezdeckého oddílu ve stáji.
Amy ještě musí připravit box pro Corrada a postarat se o svou arabskou klisnu Jiskru, navíc na ni dole ve stáji už určitě netrpělivě čeká její nejlepší kamarádka Alex - dcera pana Thomase Sandersona, majitele statku.
Amy se rychle otočila a zamířila ke křeslu. Na které si odkládá oblečení. Honem si navlékla své krémové rajtky a černé tílko. Cestou ze schodů jen letmo zavolala na matku, že běží do stáje. Je teprve šest hodin ráno a tak si její maminka ještě vychutnává měkoučkou postel.
Jakmile doběhla dolů, otevřela dveře do předsíně, kde už netrpělivě čekala její mladá plavá fenka plemene hovawart Tara. Radostně ji přivítala a potom hned běžela do kuchyně a vzorně se tam usadila čekajíc na ranní porci granulek. Amy se zasmála. Její hovawartka je snad ten nejšikovnější pejsáček pod sluncem. Dobře ví, že dostane nějakou dobrotu jen když sedí a tak vždycky když něco chce, chodí za člověkem se zadečkem doslova přilepeným k podlaze. Dívka jí rychle podala porci jídla a fenka se do ní radostně pustila.
Amy jen rychle popadla na pultě obložený rohlík, ještě se zastavila u zrcadla, spletla si své blonďaté mírně kudrnaté vlasy do ledabylého copu, naposledy pohladila Tarynku. "Dneska musíš zůstat doma malá, háráš a štěňátka ještě nechceme." Řekla jí potichu a upalovala do stáje. Už se nemohla dočkat, až zase spatří svou milovanou klisnu a Alex.
Jakmile vyběhla z domu, zastavila se, zavřela oči a nasála vůni rána. Dneska je tak krásně! Vzduch je lehoučký jako peří a mírná mlha zahaluje krajinu jako do peřinky. Otevřela oči a zadívala se do dáli. Na obzoru se zpoza vysokých hor klube sluníčko.
Jakmile přiběhla do stáje, Jiskra hlasitě zaržála a přitiskla se nedočkavě ke dveřím boxu. Od její lesklé měděné srsti se odráželo ranní světlo. Klisna na svou kamarádku hleděla svýma krásnýma tmavě hnědýma očima, mezi kterýma se táhla bílá lysinka od čela, kde tvořila širokou hvězdu až dolů k velikým jemným nozdrám. Postupně se ozvalo stájí i další ržání, ale toho už si Amy tolik nevšímala. Rozeběhla se k Jiskřinu boxu. Po cestě ještě nabrala ranní dávku sena a s touto nadílkou běžela za svou věrnou kamarádkou. Jiskra nadšeně podupávala a hned, jak jí Amy položila do boxu na zem seno, pustila se do něj. Ještě rychle zdvihla svou něžnou a ušlechtilou hlavu, aby přivítala svou milovanou opatrovnici, ale po chvíli se k jídlu vrátila. Její čtyři bílé podkolenky zářily z přítmí boxu jako čtyři bíle svítící lucerny.
Alex tu kupodivu ještě není a tak se čtrnáctiletá dívka rozhodla, že rozdá krmení i ostatním hladovým krkům a při tom se jí naskytne i možnost se se všemi šestnácti koňmi přivítat. Vyčistí klisnin box a pak se pustí do příprav na uvítání černé perly, kterou tak nedočkavě všichni očekávají. Ještě chvíli pobyla s Jiskrou v jejím útulném boxu, pak se ale rozeběhla pro nářadí a začala vybírat špinavou slámu. Při tom si představovala, jak asi bude vypadat Corrado. Jaký bude a jestli jí jeho majitel dovolí se o něho starat.
Náhle se ve dveřích objevila štíhlá postava čtrnáctileté dívky s dlouhými černými a kudrnatými vlasy, svázanými do volného culíku. Měla na sobě zelené rajtky a krémové tričko. Stájí se znovu ozvalo hlasité ržání, ale tentokrát nešlo od Jiskry, ale od Carnival - což znamená v překladu nespoutaná. Carnival je také Arab, ale na rozdíl od Jiskry je sněhově bílá a kapku menší. Amy zvedla hlavu a široce se na ni usmála.
" Ahoj Alex! Co že dneska tak pozdě?" zavolala na ni přes stáj Amy hraným přísným tónem.
" Táta mě nechtěl pustit, musela jsem uklízet pokoj" Odpověděla znuděným hlasem druhá dívka. Amy se hlasitě rozesmála a Alex se k ní po chvilce přidala. Zanedlouho už obě leštily box, který měl od dnešního dopoledne patřit Corradovi. Vše pečlivě za hlasitého smíchu a při vyprávění historek umyly a naleštily, aby se novému koni v jejich stáji líbilo. Amy chodila pomáhat do této krásné stáje, stavěné pro dvacet koní, již snad od narození. Za tu dobu se to tu pro ni stalo druhým domovem. Tráví tu všechen svůj volný čas a berou ji tu jako adoptivní druhou dceru. Učila se zde jezdit a taky zde potkala tu jí nejmilejší osobu pod sluncem - Alex. Neuvěřitelně si spolu rozumějí a vždy mají o čem povídat.
Zanedlouho, když už Corradův box zářil čistotou, bylo v něm připraveno krmení a pár pamlsků na přivítanou, se obě kamarádky rozhodly, že si vyjedou na vyjížďku a zamířily k sedlovně pro výstroj. Obě dívky jezdí, ostatně jako většina lidí a koní z této stáje, závodně enduranci, nebo-li dálkové ježdění. Dívky už byly nesčetněkrát se svými koňmi na závodech. Amy dokonce jednou s Jiskrou běžela závod, dlouhý 100 kilometrů! Byla to vyčerpávající trať vedoucí místy vysokými horami, přesto závod společně vyhrály. Amy také nikdy nezapomene na onen závod. První a poslední závod který museli s Jiskrou předčasně ukončit. Byl to závod pouze na 25 kilometrů, ale během jízdy se strhla taková bouře, že museli pořadatelé na kost zmrzlé a promočené závodníky předčasně stáhnout z tratě. Amy tenkrát dostala hroznou chřipku a proležela skoro čtrnáct dní doma v horečkách. Proto na tento závod nerada vzpomíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama