
Červen 2008
jjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjj
18. června 2008 v 21:44 | jjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjj10 důvodů, proč je čokoláda lepší než kluk..
1. Čokoláda se velmi snadno sežene
2. Po čokoládě neotěhotníš
3. Čokoláda uspokojí i když je měkká
4. Čokolády můžeš mít kolik chceš
5. Můžeš mít tolik druhů čokolády. kolik jen chceš
6. Čokoládu můžeš mít v kteroukoli denní i noční hodinu
7. Před Čokoládou nemusíš nikdy nic předstírat
8. Čokoládu můžeš vychutnávat i v přítomnosti rodičů
9. Čokoládě nemusíš stále opakovat jak byla dobrá
10. U Čokolády je velikost lhostejná protože je dobrá vždycky
referát
17. června 2008 v 18:04 | tučnáááááááááááákTučňáci
Tučňáci (řád Spehnisciformes, čeleď tučňákovití Spheniscidae) jsou nelétaví ptáci žijící na jižní polokouli. Výjimku představují tropické populace tučňáků, jejichž areály zasahují až do tropického pásu severní polokoule. Nejseverněji umístěná kolonie tučňáků se nachází na Galapágách.
Popis
Tučňáci druhotně ztratili schopnost letu, díky změnám, které z nich udělaly výtečné plavce a potápěče.
Tučňáci druhotně ztratili schopnost letu, díky změnám, které z nich udělaly výtečné plavce a potápěče.
Mají zavalité válcovité tělo a pohybují se pomocí křídel podobných ploutvím. Kostra křídla je výrazně zkrácená a zploštělá, pohyblivost kloubů je silně omezena (v podstatě je pohyblivý jen ramenní kloub) a ztratily letky. Nohy jsou výrazně posunuty dozadu a mezi třemi prsty mají plovací blánu. Nohy jsou při plavání používány pouze jako kormidlo. Protože nepotřebují snižovat hmotnost kvůli letu a naopak se potřebují potápět, nemají pneumatizované kosti.
Aby ve studených vodách i mrazech na souši udrželi teplo, vyvinula se jim silná vrstva podkožního tuku (stejně jako všem vodním savcům; tučňák o váze 5,8 kg má 2,6 kg tuku) a velmi husté peří po celé těle, navíc pečlivě promašťované. Jednotlivá pera jsou velmi krátká a pevná a připomínají spíše šupiny. Protože je pro ně dokonalý tělní pokryv velmi důležitý, nepelichají postupně, ale vždy jednorázově v období, které tráví na souši. Nové peří jim naroste běhen 2-3 týdnů (u velkých druhů až 6 týdnů). Celou tuto dobu tučňáci hladoví, protože si nemohou nalovit potravu.
Tučňáci mají poměrně uniformní zbarvení (stejně jako alky). Je to dáno životem ve vodě, kdy bílá spodina těla není proti lesknoucí se hladině vidět a umožňuje nepozorované přiblížení ke kořisti, zatímco tmavý hřbet napomáhá rychlejšímu ohřátí na slunci.
Protože v mořské vodě je rozpuštěno mnoho soli, musí se jí tučňáci (stejně jako všichni mořští tvorové) zase zbavit. K tomu slouží supraorbitální žláza, jejíž vývod ústí do nosní dutiny a koncentrovaný roztok soli pak odkapává ze špičky zobáku. Zobák je ze stran smáčklý s rohovitými deskami na povrchu.
Mláďata se líhnou slepá a porostlá prachovým peřím. Z počátku ho jeden rodič hlídá a druhý loví, později mláďata tvoří "školky" a loví oba rodiče. O školky se starají buď mladí nehnízdící jedinci, nebo Ti, kteří o svoji snůšku přišli. Rodiče jsou schopni ve školce najít své mládě a krmí jen to. U druhů hnízdících v dutinách, zůstávají mláďata schovaná uvnitř a tudíž školky nevytváří. Mláďata se vydávají na moře až když mají kompletní opeření. Malé druhy dospívají ve 2-3 letech, velké dokonce 5-7 (9).
Slzy Elfů-Epilog
11. června 2008 v 18:46 | fgfffEPILOG
Slunce svítilo jako velká silná žárovka, začínalo jaro, všechny ovocné stromy barevně kvetly, tráva se vesele zelenala a ptáci zpívali úplné opery, okolo se ozýval šťastný dětský smích, který značil, že je vše v pořádku a tak, jak to má být. Slaboučký chladný větřík tu a tam rozhoupal sotva vzrostlé zelené lístky stromu, nebo někomu pocuchal pečlivě nastrojený účes. Bylo jaro a všechno bylo tak veselé a barevné, až se vám z toho chtělo smát. Dobro zvítězilo a to především zásluhou jedné ženy, která kdysi bývala dívkou, jejíž otec od nich odešel a matka ji tyranizovala. Žena, jejíž milované, ale tolik odlišné dvojče; otec a mladší sestřička teď žili po boku elfů v jejich městě a byli spokojení. Žena, která pro dobro víc obětovala, než získala, ale která věděla, že to za tu svobodu, lásku a štěstí stálo. Žena, jejíž dlouhé vlnité hnědé vlasy vlály v jarním větříčku, její pihovatou tvář jemně hladily jarní sluneční paprsky a její překrásně modré oči se upíraly na spící dítě. Žena, jejíž jméno v elfštině znělo Táti, ale v lidské řeči znělo Kate. Žena, která znala trpaslíka Dunhu, který byl teď známý po celém kraji svými úžasnými historkami, jimiž dokázal pobavit a zaujmout všechny věkové kategorie. Žena, která znala Mótima, toho věhlasného výrobce těch nejlepších mečů.
Ta žena teď stála na verandě domu v koruně mohutného stromu ve světle modré lehké halence s krátkým rukávem a bosa, rukama se opírala o okraj malé dětské dřevěné postýlky a láskyplně hleděla na spící dítě s krátkými vlasy barvy medu, které měl ten malý půlroční chlapeček po tatínkovi a na jeho malá ouška, jejichž boltce byly mírně do špičky.
,,Lásko?" ozval se tichý mužský hlas a ona ucítila jemné, ale velké mužské ruce okolo svého úzkého pasu, který se brzy začne opět zakulacovat a přinese další radost. Na úzkém krku ucítila jeho teplý dech, z něhož jí naskočila husí kůže téměř po celém těle.
,,Copak je Dínendale?" zašeptala tiše, aby nevzbudila spícího chlapečka, který ležel na boku natočený jemnou tvářičkou k rodičům a klidně spokojeně oddechoval. Elf ji políbil jemně na ucho a pak pomalu zabořil svoji překrásnou tvář do jejich dlouhých rozevlátých vlasů a nasával jejich příjemnou vůni květin. ,,Nic se neděje. Nech ho spát Katie, dnes je krásně a ten čerstvý vzduch mu jen prospěje, navíc slunce svítí jen jemně a tak mu neublíží. Jdu se podívat, jestli je už jídlo hotové, musíš to ochutnat zlatíčko." zamumlal jí do vlasů s úsměvem, pak odtáhl tvář, ale rukama jí dál hladil po bříšku.
,,Dobře, hned za tebou přijdu. Cítím to až sem, jak to hezky voní, určitě to bude moc dobré a Tamaře, tátovi a Nele to bude moc chutnat i když víš, jak je Nela vybíravá. Přijdou dnes odpoledne." zašeptala a pohladila ho po rukou spočívajících na jejím těle.
,,To si piš lásko. A co pusu za odměnu, dostanu?" zeptal se škádlivě i když již předem znal, co se bude dít. Otočil ji tváří k sobě, za těch sedm let se její tvář téměř nezměnila, stejně jako jeho. Stále měl krátké rovné blond vlasy, stejný zvláštní úsměv na úzkých rtech, nos tak roztomile do špičky a ty oči modré, jako čisté moře u pláže, kde vidíte na dno. Ale teď byl o něco vyšší a také mu už nějaký ten rok rostly fousy, ale on se holil břitvou a vždy chodil oholen dohladka. Kate ho oběma rukama chytila jemně za tvář a přitiskla své rty k těm jeho a pak ho začala něžně líbat. I když už byli od jejích osmnácti let spolu v něčem, jako je svazek manželský, milovali se stále stejně a s prvním dítětem jejich vzájemná láska ještě o kousek vzrostla. ,,Miluji tě." zašeptal jí sladce do ucha, pak se otočil na patách a běžel do kuchyně zkontrolovat svoji omáčku, která se vařila v kovovém kotlíku nad ohněm. Kate se naklonila nad svého půlročního syna, jednou rukou si podržela své neposedné vlasy, aby jimi malého nelechtala ; jemně ho políbila na buclatou tvářičku a pak mu do ouška zašeptala: ,,Maminka tě má moc ráda, Johny."
Slunce svítilo jako velká silná žárovka, začínalo jaro, všechny ovocné stromy barevně kvetly, tráva se vesele zelenala a ptáci zpívali úplné opery, okolo se ozýval šťastný dětský smích, který značil, že je vše v pořádku a tak, jak to má být. Slaboučký chladný větřík tu a tam rozhoupal sotva vzrostlé zelené lístky stromu, nebo někomu pocuchal pečlivě nastrojený účes. Bylo jaro a všechno bylo tak veselé a barevné, až se vám z toho chtělo smát. Dobro zvítězilo a to především zásluhou jedné ženy, která kdysi bývala dívkou, jejíž otec od nich odešel a matka ji tyranizovala. Žena, jejíž milované, ale tolik odlišné dvojče; otec a mladší sestřička teď žili po boku elfů v jejich městě a byli spokojení. Žena, která pro dobro víc obětovala, než získala, ale která věděla, že to za tu svobodu, lásku a štěstí stálo. Žena, jejíž dlouhé vlnité hnědé vlasy vlály v jarním větříčku, její pihovatou tvář jemně hladily jarní sluneční paprsky a její překrásně modré oči se upíraly na spící dítě. Žena, jejíž jméno v elfštině znělo Táti, ale v lidské řeči znělo Kate. Žena, která znala trpaslíka Dunhu, který byl teď známý po celém kraji svými úžasnými historkami, jimiž dokázal pobavit a zaujmout všechny věkové kategorie. Žena, která znala Mótima, toho věhlasného výrobce těch nejlepších mečů.
Ta žena teď stála na verandě domu v koruně mohutného stromu ve světle modré lehké halence s krátkým rukávem a bosa, rukama se opírala o okraj malé dětské dřevěné postýlky a láskyplně hleděla na spící dítě s krátkými vlasy barvy medu, které měl ten malý půlroční chlapeček po tatínkovi a na jeho malá ouška, jejichž boltce byly mírně do špičky.
,,Lásko?" ozval se tichý mužský hlas a ona ucítila jemné, ale velké mužské ruce okolo svého úzkého pasu, který se brzy začne opět zakulacovat a přinese další radost. Na úzkém krku ucítila jeho teplý dech, z něhož jí naskočila husí kůže téměř po celém těle.
,,Copak je Dínendale?" zašeptala tiše, aby nevzbudila spícího chlapečka, který ležel na boku natočený jemnou tvářičkou k rodičům a klidně spokojeně oddechoval. Elf ji políbil jemně na ucho a pak pomalu zabořil svoji překrásnou tvář do jejich dlouhých rozevlátých vlasů a nasával jejich příjemnou vůni květin. ,,Nic se neděje. Nech ho spát Katie, dnes je krásně a ten čerstvý vzduch mu jen prospěje, navíc slunce svítí jen jemně a tak mu neublíží. Jdu se podívat, jestli je už jídlo hotové, musíš to ochutnat zlatíčko." zamumlal jí do vlasů s úsměvem, pak odtáhl tvář, ale rukama jí dál hladil po bříšku.
,,Dobře, hned za tebou přijdu. Cítím to až sem, jak to hezky voní, určitě to bude moc dobré a Tamaře, tátovi a Nele to bude moc chutnat i když víš, jak je Nela vybíravá. Přijdou dnes odpoledne." zašeptala a pohladila ho po rukou spočívajících na jejím těle.
,,To si piš lásko. A co pusu za odměnu, dostanu?" zeptal se škádlivě i když již předem znal, co se bude dít. Otočil ji tváří k sobě, za těch sedm let se její tvář téměř nezměnila, stejně jako jeho. Stále měl krátké rovné blond vlasy, stejný zvláštní úsměv na úzkých rtech, nos tak roztomile do špičky a ty oči modré, jako čisté moře u pláže, kde vidíte na dno. Ale teď byl o něco vyšší a také mu už nějaký ten rok rostly fousy, ale on se holil břitvou a vždy chodil oholen dohladka. Kate ho oběma rukama chytila jemně za tvář a přitiskla své rty k těm jeho a pak ho začala něžně líbat. I když už byli od jejích osmnácti let spolu v něčem, jako je svazek manželský, milovali se stále stejně a s prvním dítětem jejich vzájemná láska ještě o kousek vzrostla. ,,Miluji tě." zašeptal jí sladce do ucha, pak se otočil na patách a běžel do kuchyně zkontrolovat svoji omáčku, která se vařila v kovovém kotlíku nad ohněm. Kate se naklonila nad svého půlročního syna, jednou rukou si podržela své neposedné vlasy, aby jimi malého nelechtala ; jemně ho políbila na buclatou tvářičku a pak mu do ouška zašeptala: ,,Maminka tě má moc ráda, Johny."
Slzy Elfů 36.kapitola (poslední)
11. června 2008 v 18:45 | yfyvKapitola 36.
Udělala dva kroky směrem k němu a po tváři se jí začaly kutálet velké studené slzy.
,,Ššš, neplakej prosím, Katie. Nemám moc času, jen dnešní noc a pak mě už nikdy neuvidíš a tak nechci vidět, jak pláčeš."
,,Jak...Jak je to možné?"vzlykala Kate a koukala na něj.
,,Je úplněk, hodně jsi na mě myslela a já to všechno cítil, všechen ten smutek co v sobě máš a tak sem se vrátil, je toho tolik, co ti chci říct. Vlastně ani nevím kde začít, Katie. " řekl a posadil se do trávy koukajíc na hvězdy na noční obloze.
,,Johny..." řekla Kate, sedla si k němu a chtěla ho obejmout, ale on rychle ucouvl, jako by se jí štítil. Ona sklopila oči do trávy a pak se na něj podívala takovým nechápavým a zarmouceným pohledem zároveň.
,,Není to tak jak si myslíš, hrozně moc bych se tě chtěl dotknout a naposledy tě políbit, ale nejde to. Já... jsem mrtvý a tvá ruka by mnou jen prošla, mrzí mě to, Katie." zamumlal smutně a pak na ni upřel svoje krásné oči.
,,Aha. Johny, já se ti musím omluvit..-" než to stačila dopovědět, Johny jí skočil do řeči a pronesl:
,,Nemáš se za co omlouvat, vím to a důležité je to, že chci, aby jsi šla za ním. Vím že jsi do něj zamilovaná a on do tebe, je to osud, aby jste byli spolu a já jsem mrtvý a nikdy víc mě už neuvidíš. Nechci, aby jsi na mě zapomněla, ale pokud se to má stát, tak se to stane. Chápu teď mnohem víc věcí, než dřív a tak pochopím, pokud se budeš chtít zbavit té bolesti a zapomenout na mě. Chci jen, aby jsi věděla, že jsem tě vždycky miloval a milovat budu." výraz jeho tváře se měnil z vážného do smutného a pak opět do vážného. Kate se na něj dlouze zadívala.
,,Myslíš si, že je to osud? Já nezapomenu Johny, nikdy nezapomenu, slibuju ti to. Taky jsem tě milovala Johny." zašeptala a znovu neměla daleko k pláči, tak moc by se ho chtěla alespoň dotknout. Měl na sobě tu samou košili, ve které umřel, ale nebyla od krve a hlíny, seděl v trávě, hleděl na ni a jednu stranu tváře mu osvětlovalo měsíční světlo. Tento obraz si navždy uchovala ve své paměti.
,,Budu už muset jít, Katie. Hrozně mě to mrzí, ale už je čas, nezapomenu a ty se vrať za ním a buď s ním šťastná, protože nic lepšího pro mě nemůžeš udělat." pravil.
,,Nechoď, prosím ještě ne! Taky nezapomenu, jen prosím ještě nechoď! Prosím tě!" naříkala Katie a přiblížila se k němu o něco blíž a v tu chvíli si všimla vysokého tmavého obrysu postavy s křídly-byl to anděl. Černý anděl, který odváděl duše zářivým tunelem do nebe.
,,Opravdu musím Katie. Miluju tě." vstal a jeho hlas se jakoby stále vzdaloval, až po Johnovi nezbyla ani jediná památka. V tu chvíli položila hlavu do studené trávy, kde před chvílí ještě seděl a rozplakala se. Cítila jak se z ní všechen ten smutek a bolest nastřádaný za celý její život vytrácí společně se slzami, jenž kapaly do trávy a uvědomila si, že měl John pravdu. Opřela se rukama do trávy a s jejich pomocí vstala, nohy okamžitě začaly vnímat chlad trávy a začaly nepříjemně studit. Rozhodla se vrátit k ostatním na palouk a také, že nikdy nikomu o tomto zážitku neřekne, ale také na něj nikdy nezapomene, na tuto noc zázraků a na Johnyho, který se pro ni obětoval a vrátil se i po smrti, na Johnyho, který ji pořád miloval a ona jeho.
Pomalu se přišourala na palouk, kde už seděl Dínendal v kruhu s trpaslíkem Dunhou a elfkou Marillë, kteří se k sobě stále tulili a něco si šeptali navzájem do uší. Dínendal na ni zvedl své nebesky modré oči a dál se tvářil nesmírně vážně, pak vstal, chytil Kate za jemnou ruku a pevně ji obejmul. Kate vlastně vůbec nechápala co se děje, ale pak jí začal šeptat do ucha vysvětlení.
,,Katie, slyšel jsem od Mótima co si myslíš, já s ní vážně vůbec nic nemám, Cuilë je moje starší sestra. Já jsem se do tebe zamiloval Katie, nikdy jsem ve svém životě ještě nic podobného necítil, chci být jen s tebou Katie." zašeptal jí do ucha a pak ji pustil z objetí svých paží a usmál se tím svým úsměvem, kterého se Kate nemohla nabažit.
,,Taky jsem se do tebe zamilovala. Promiň, asi jsem se chovala hrozně hloupě, ale vypadalo to...Promiň Dínendale." zašeptala a koukala mu do krásně modrých očí. On si prohrábl vlasy vzadu na temeni hlavy, uculil se svým úsměvem a hned poté ji opět obejmul, položila mu hlavu na rameno a cítila opět jeho mužnou vůni a cítila se v bezpečí.
Trpaslík i Marillë se na ně se zájmem dívali, ruce propletené a na tvářích jim hrál šťastný a upřímný úsměv.
Pak se políbili. Nejprve se jen velmi opatrně dotkli rty, ale hned nato se jejich polibek stal procítěnější, přitiskli rty k sobě, Kate ho jemně chytila za týl hlavy a on jí položil jednu ruku na zadek a druhou na tvář, celá se třásla, ale nebylo to zimou. Stáli na paloučku, něžně se líbali, pár elfů na ně koukalo, ale ti dva vnímali jen sebe navzájem a nic jiného je nezajímalo, byli tam jen oni dva a jejich hladké rty, které po sobě klouzali v romantickém polibku. Byla to vážně noc zázraků a jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré.
KONEC
,,Ššš, neplakej prosím, Katie. Nemám moc času, jen dnešní noc a pak mě už nikdy neuvidíš a tak nechci vidět, jak pláčeš."
,,Jak...Jak je to možné?"vzlykala Kate a koukala na něj.
,,Je úplněk, hodně jsi na mě myslela a já to všechno cítil, všechen ten smutek co v sobě máš a tak sem se vrátil, je toho tolik, co ti chci říct. Vlastně ani nevím kde začít, Katie. " řekl a posadil se do trávy koukajíc na hvězdy na noční obloze.
,,Johny..." řekla Kate, sedla si k němu a chtěla ho obejmout, ale on rychle ucouvl, jako by se jí štítil. Ona sklopila oči do trávy a pak se na něj podívala takovým nechápavým a zarmouceným pohledem zároveň.
,,Není to tak jak si myslíš, hrozně moc bych se tě chtěl dotknout a naposledy tě políbit, ale nejde to. Já... jsem mrtvý a tvá ruka by mnou jen prošla, mrzí mě to, Katie." zamumlal smutně a pak na ni upřel svoje krásné oči.
,,Aha. Johny, já se ti musím omluvit..-" než to stačila dopovědět, Johny jí skočil do řeči a pronesl:
,,Nemáš se za co omlouvat, vím to a důležité je to, že chci, aby jsi šla za ním. Vím že jsi do něj zamilovaná a on do tebe, je to osud, aby jste byli spolu a já jsem mrtvý a nikdy víc mě už neuvidíš. Nechci, aby jsi na mě zapomněla, ale pokud se to má stát, tak se to stane. Chápu teď mnohem víc věcí, než dřív a tak pochopím, pokud se budeš chtít zbavit té bolesti a zapomenout na mě. Chci jen, aby jsi věděla, že jsem tě vždycky miloval a milovat budu." výraz jeho tváře se měnil z vážného do smutného a pak opět do vážného. Kate se na něj dlouze zadívala.
,,Myslíš si, že je to osud? Já nezapomenu Johny, nikdy nezapomenu, slibuju ti to. Taky jsem tě milovala Johny." zašeptala a znovu neměla daleko k pláči, tak moc by se ho chtěla alespoň dotknout. Měl na sobě tu samou košili, ve které umřel, ale nebyla od krve a hlíny, seděl v trávě, hleděl na ni a jednu stranu tváře mu osvětlovalo měsíční světlo. Tento obraz si navždy uchovala ve své paměti.
,,Budu už muset jít, Katie. Hrozně mě to mrzí, ale už je čas, nezapomenu a ty se vrať za ním a buď s ním šťastná, protože nic lepšího pro mě nemůžeš udělat." pravil.
,,Nechoď, prosím ještě ne! Taky nezapomenu, jen prosím ještě nechoď! Prosím tě!" naříkala Katie a přiblížila se k němu o něco blíž a v tu chvíli si všimla vysokého tmavého obrysu postavy s křídly-byl to anděl. Černý anděl, který odváděl duše zářivým tunelem do nebe.
,,Opravdu musím Katie. Miluju tě." vstal a jeho hlas se jakoby stále vzdaloval, až po Johnovi nezbyla ani jediná památka. V tu chvíli položila hlavu do studené trávy, kde před chvílí ještě seděl a rozplakala se. Cítila jak se z ní všechen ten smutek a bolest nastřádaný za celý její život vytrácí společně se slzami, jenž kapaly do trávy a uvědomila si, že měl John pravdu. Opřela se rukama do trávy a s jejich pomocí vstala, nohy okamžitě začaly vnímat chlad trávy a začaly nepříjemně studit. Rozhodla se vrátit k ostatním na palouk a také, že nikdy nikomu o tomto zážitku neřekne, ale také na něj nikdy nezapomene, na tuto noc zázraků a na Johnyho, který se pro ni obětoval a vrátil se i po smrti, na Johnyho, který ji pořád miloval a ona jeho.
Pomalu se přišourala na palouk, kde už seděl Dínendal v kruhu s trpaslíkem Dunhou a elfkou Marillë, kteří se k sobě stále tulili a něco si šeptali navzájem do uší. Dínendal na ni zvedl své nebesky modré oči a dál se tvářil nesmírně vážně, pak vstal, chytil Kate za jemnou ruku a pevně ji obejmul. Kate vlastně vůbec nechápala co se děje, ale pak jí začal šeptat do ucha vysvětlení.
,,Katie, slyšel jsem od Mótima co si myslíš, já s ní vážně vůbec nic nemám, Cuilë je moje starší sestra. Já jsem se do tebe zamiloval Katie, nikdy jsem ve svém životě ještě nic podobného necítil, chci být jen s tebou Katie." zašeptal jí do ucha a pak ji pustil z objetí svých paží a usmál se tím svým úsměvem, kterého se Kate nemohla nabažit.
,,Taky jsem se do tebe zamilovala. Promiň, asi jsem se chovala hrozně hloupě, ale vypadalo to...Promiň Dínendale." zašeptala a koukala mu do krásně modrých očí. On si prohrábl vlasy vzadu na temeni hlavy, uculil se svým úsměvem a hned poté ji opět obejmul, položila mu hlavu na rameno a cítila opět jeho mužnou vůni a cítila se v bezpečí.
Trpaslík i Marillë se na ně se zájmem dívali, ruce propletené a na tvářích jim hrál šťastný a upřímný úsměv.
Pak se políbili. Nejprve se jen velmi opatrně dotkli rty, ale hned nato se jejich polibek stal procítěnější, přitiskli rty k sobě, Kate ho jemně chytila za týl hlavy a on jí položil jednu ruku na zadek a druhou na tvář, celá se třásla, ale nebylo to zimou. Stáli na paloučku, něžně se líbali, pár elfů na ně koukalo, ale ti dva vnímali jen sebe navzájem a nic jiného je nezajímalo, byli tam jen oni dva a jejich hladké rty, které po sobě klouzali v romantickém polibku. Byla to vážně noc zázraků a jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré.
KONEC
Slzy Elfů 35.kapitola
11. června 2008 v 18:43 | ffjfjfKapitola 35.
Byla tma. Noc se snesla na travnatý palouček mezi stromy, jako tmavý neprůsvitný závoj a všechno osvětlené malými kouzelnými lampiony mělo hned jemnější rysy. Po trávě tančily velké dlouhé stíny tancujících elfů, které se mísily do vln, jenž se přes sebe přelévaly a zase odlévaly, jako na otevřeném moři. Ale tato slavnost nebyla už tak hlučná, jako předchozí, protože to byla noc očekávání a zázraků. Byli na jiném palouku, než prvně a jejich počet se značně snižoval s rostoucí tmou. Hudebníci hráli velmi pomalé a klidné melodie, které se opakovaly stále dokola a splývali dohromady v jednu krásnou stále se opakující píseň, jenž se linula k vašim uším a pak vám hrála stále dokola v hlavě, jako na gramofonové desce. Královna seděla mezi svými přáteli u stolu a tiše si s nimi šeptala.
Kate seděla v suché trávě naproti Dunhovi a jeho elfce ; Dínendala ani Mótima poslední dva dny téměř neviděla a když ano, tak se jim obloukem vyhnula, ale teď se k ní pomalu blížil Dínendal. Nechtěla se na něj dívat, moc jí ublížil, aniž by věděl jak. Myslela si, že se mu líbí a věděla jistě, že se líbí on jí. Rychle vstala a směrem k usmívajícímu se páru zamumlala vysvětlení: ,,Omluvte mě, musím si odskočit." ale vlastně ani nevěděla, jestli jí ti dva zamilovaní holoubkové vůbec slyšeli, ale v tu chvíli si tím příliš hlavu nelámala a rychle zmizela mezi hustým porostem stromů rostoucím okolo palouku.
Měsíc stoupal stále výš a vypadal, jako obrovský bílý balón, který vše osvětloval, takže to vypadalo téměř jako za bílého dne. Prodírala se mez hustým porostem, několik větviček ji škráblo přes ruku, ale ona pokračovala dál, aniž by věděla kam. Ocitla se na malé louce mezi stromy u bublajícího potůčku, který svým tichým šuměním Kate trochu uklidnil. Mezi tím doběhl Díendal k zamilovanému páru-trpaslíkovi a elfce- a sháněl Kate, protože s ní podle jeho slov musel nutně mluvit o něčem velmi důležitém. Dunha ho uklidnil a vybídl ho, aby na ni počkal spolu s nimi v trávě, protože by se měla každou chvíli objevit.
Kate udělala několik kroků k potůčku a všimla si, jak se na vodní hladině odráží světlo měsíce a ještě její tvář, která se zvláštně vlnila ve směru proudu vody. V tu chvíli za sebou uslyšela svoje jméno, první co ji napadlo bylo, že ji Dínendal přece jen našel a teď na ni nechápavě civí, ale to jí může být jedno, protože ona slíbila, že nezapomene. Z přemýšlení ji vytrhlo další zašeptání jejího jména a tak se na příchozího velmi pomalu otočila, v tu chvíli doslova zkameněla na místě úlekem, úžasem a překvapením. Ruku si položila na otevřená ústa a s vytřeštěnýma očima na něj koukala. Jediné na co se v tu chvíli zmohla bylo velmi tiché zašeptání: ,,Pane bože, to není možné." jinak byla naprosto neschopná slova.
Kate seděla v suché trávě naproti Dunhovi a jeho elfce ; Dínendala ani Mótima poslední dva dny téměř neviděla a když ano, tak se jim obloukem vyhnula, ale teď se k ní pomalu blížil Dínendal. Nechtěla se na něj dívat, moc jí ublížil, aniž by věděl jak. Myslela si, že se mu líbí a věděla jistě, že se líbí on jí. Rychle vstala a směrem k usmívajícímu se páru zamumlala vysvětlení: ,,Omluvte mě, musím si odskočit." ale vlastně ani nevěděla, jestli jí ti dva zamilovaní holoubkové vůbec slyšeli, ale v tu chvíli si tím příliš hlavu nelámala a rychle zmizela mezi hustým porostem stromů rostoucím okolo palouku.
Měsíc stoupal stále výš a vypadal, jako obrovský bílý balón, který vše osvětloval, takže to vypadalo téměř jako za bílého dne. Prodírala se mez hustým porostem, několik větviček ji škráblo přes ruku, ale ona pokračovala dál, aniž by věděla kam. Ocitla se na malé louce mezi stromy u bublajícího potůčku, který svým tichým šuměním Kate trochu uklidnil. Mezi tím doběhl Díendal k zamilovanému páru-trpaslíkovi a elfce- a sháněl Kate, protože s ní podle jeho slov musel nutně mluvit o něčem velmi důležitém. Dunha ho uklidnil a vybídl ho, aby na ni počkal spolu s nimi v trávě, protože by se měla každou chvíli objevit.
Kate udělala několik kroků k potůčku a všimla si, jak se na vodní hladině odráží světlo měsíce a ještě její tvář, která se zvláštně vlnila ve směru proudu vody. V tu chvíli za sebou uslyšela svoje jméno, první co ji napadlo bylo, že ji Dínendal přece jen našel a teď na ni nechápavě civí, ale to jí může být jedno, protože ona slíbila, že nezapomene. Z přemýšlení ji vytrhlo další zašeptání jejího jména a tak se na příchozího velmi pomalu otočila, v tu chvíli doslova zkameněla na místě úlekem, úžasem a překvapením. Ruku si položila na otevřená ústa a s vytřeštěnýma očima na něj koukala. Jediné na co se v tu chvíli zmohla bylo velmi tiché zašeptání: ,,Pane bože, to není možné." jinak byla naprosto neschopná slova.
Slzy Elfů 34.kapitola
11. června 2008 v 18:42 | gkgfjkgkKapitola 34.
Probudil ji jarní déšť postupně měnící se na pořádnou bouřku, který vytrvale bubnoval do dřevěné stěny stromu jako opozdilý spěchající host. I přestože začalo docela vydatně pršet, to hrozné nesnesitelné dusno k zalknutí, které se táhlo celou nocí jako had a které vše přikrylo jako obrovská těžká neviditelná peřina, stále přetrvávalo a znepříjemňovalo začínající jarní den, jako otravný hmyz. Kate musela hned po probuzení přemýšlet, zda má polštář pod svojí hlavou promočený od začínajícího deště, nebo od svých vlastních hořkých slz, které se jí celou noc draly do očí. Přemýšlela, jestli je možné, aby do místnosti zatékalo, ale náhle do místnosti vletěl slabý větřík a zodpověděl Kate otázku, protože najednou ucítila studené potůčky, které pramenily v jejích očích a pomalu tekly po tvářích pryč. Pochopila, že plakala, ale proč? Kvůli Dínendalovi?
Nejprve si nemohla vůbec vzpomenout, co se jí celou horkou a již skoro letní noc zdálo, ale jako mávnutím kouzelného proutku jí v mysli vyvstala jedna věta, která ji opět začala pronásledovat i když se jí Kate snažila mermomocí zapomenout a bláhově si myslela, že se jí to podařilo. NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. V tu chvíli se jí vybavil i celý sen.
Johny ležící na zemi v jehličí a mechu, z ramene, nohy a břicha mu trčí špičky šípů a všude okolo něj je krev. Po jeho krásné mladé tváři stékají teplé slzy bolesti, ten jeho zastřený pohled, jako by ji téměř před sebou neviděl a pak řekl roztřeseným hlasem mezi suchými popraskanými rty: ,,Nezapomeň. Ne- nesmíš na mě. Miluju tě. Pořád." Koukala na jeho bílý obličej a slyšela svůj roztřesený uplakaný hlas, jak říká: ,, Pst Johny, šetři se. Ty neumřeš, bude to fajn. Koukni na mě. Jsem tady!" a stále ho drží v náruči.
,,Mu-musíš to dokázat. Musíš tam jít, dej po-pozor na sebe. Já...miluju t-." a pak zavřel svoje krásné oči a přestal dýchat. Třásla s ním, ale nijak to nepomohlo, byl mrtvý. Viděla jeho naprosto bezvládné tělo, košili promočenou čerstvou krví, která kapala do zeleného mechu a dodala mu divný zelený odstín ; krev, která mu tekla ještě z ramene, nohy a jednoho ucha.
NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. V tu chvíli si konečně uvědomila, že má ruce tak silně zaťaté v pěsti, až jí zbělely klouby ; do očí se jí derou slzy a kouše se do spodního rtu tak silně, až v ústech cítí hořkou pachuť své vlastní krve.
Déšť zhoustl do šedavé clony, která vše zakryla ; obloha dostala tmavě fialový odstín a tu a tam ji křižovaly klikaté blesky za doprovodu hlasitého hlubokého hřmění, při kterém se každý instinktivně přikrčil. Velmi nepříjemně a razantně se ochladilo a to tíživé dusno konečně pominulo, proto se kate oblékla do teplého vlněného svetru s vysokým límcem barvy kapučína, dlouhých krémových kalhot a teplých bavlněných ponožek barvy šlehačky. Posadila se na měkkou matraci a koukala ven do hustého bouřkového deště.
NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. Stále se jí v hlavě opakovala tato věta jako na rozbité gramofonové desce, která nejde z přístroje vyndat a vypnout. Upřeně hleděla do postupně slábnoucího deště a oddávala se potlačovaným vzpomínkám.
Přemýšlela, jestli má dál zůstat, nebo se vrátit k rodině. A konečně ji napadlo, jak se spojit s Tamarou, vždycky bylo mezi nimi NĚCO co si ani jedna z nich neuměla vysvětlit, ale přece jen to obě sdílely. Něco jako telepatie, ale daleko rozvinutější. Stačilo, aby se pořádně soustředila a tu druhou to zasáhlo jako blesk z čistého nebe a hned věděla, co ta druhá potřebuje.
Tam? Tamaro? Prosím ozvy se mi. Posílala myšlenky sestře, když seděla rovně na matraci v plném soustředění. Nevnímala nic okolo sebe a jediné na co právě myslela, byla její sestra Tamara o stovky a možná tisíce kilometrů dál. Chvíli se vůbec nic nedělo a Kate to již chtěla pomalu vzdát, když najednou ucítila a především uslyšela ve své hlavě další hlas patřící Tamaře.
Kate? Jsi to vážně ty? Ptal se hlas trochu nezřetelně, ale přece.
Tak ráda tě slyším sestřičko. Honem mi řekni, co je doma nového? Co ty, Nela a máma? Rychle mluv.
Je mi to hrozně moc líto, ale máma onemocněla a ......V tu chvíli se Tamara odmlčela.
Pane bože. Je v pořádku, že ano?
Umřela, Kate. Teď jsem i s malou Nelou u táty, našli jsme ho a on mi řekl o tom, že jsi od něj dostala něco a poslal tě k elfům. Prý je taky elf. Je to nemožný. Jak se má Johny? A hlavně mi rychle řekni, kde teď jsi?
Kate se snažila nebrečet, aby neztratila spojení, ale šlo to jen velmi obtížně. Musíš ty i táta sem, je to tu skvělí a ráda bych tu zůstala napořád a vyřiď tátovi, že ho sem přímou. Jsem už u těch elfů, podařilo se mi to! Johny...je mrtvej. Tentokrát nepřekonala slzy a samozřejmě se přestala soustředit, takže Tamaru ztratila.
Nejprve si nemohla vůbec vzpomenout, co se jí celou horkou a již skoro letní noc zdálo, ale jako mávnutím kouzelného proutku jí v mysli vyvstala jedna věta, která ji opět začala pronásledovat i když se jí Kate snažila mermomocí zapomenout a bláhově si myslela, že se jí to podařilo. NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. V tu chvíli se jí vybavil i celý sen.
Johny ležící na zemi v jehličí a mechu, z ramene, nohy a břicha mu trčí špičky šípů a všude okolo něj je krev. Po jeho krásné mladé tváři stékají teplé slzy bolesti, ten jeho zastřený pohled, jako by ji téměř před sebou neviděl a pak řekl roztřeseným hlasem mezi suchými popraskanými rty: ,,Nezapomeň. Ne- nesmíš na mě. Miluju tě. Pořád." Koukala na jeho bílý obličej a slyšela svůj roztřesený uplakaný hlas, jak říká: ,, Pst Johny, šetři se. Ty neumřeš, bude to fajn. Koukni na mě. Jsem tady!" a stále ho drží v náruči.
,,Mu-musíš to dokázat. Musíš tam jít, dej po-pozor na sebe. Já...miluju t-." a pak zavřel svoje krásné oči a přestal dýchat. Třásla s ním, ale nijak to nepomohlo, byl mrtvý. Viděla jeho naprosto bezvládné tělo, košili promočenou čerstvou krví, která kapala do zeleného mechu a dodala mu divný zelený odstín ; krev, která mu tekla ještě z ramene, nohy a jednoho ucha.
NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. V tu chvíli si konečně uvědomila, že má ruce tak silně zaťaté v pěsti, až jí zbělely klouby ; do očí se jí derou slzy a kouše se do spodního rtu tak silně, až v ústech cítí hořkou pachuť své vlastní krve.
Déšť zhoustl do šedavé clony, která vše zakryla ; obloha dostala tmavě fialový odstín a tu a tam ji křižovaly klikaté blesky za doprovodu hlasitého hlubokého hřmění, při kterém se každý instinktivně přikrčil. Velmi nepříjemně a razantně se ochladilo a to tíživé dusno konečně pominulo, proto se kate oblékla do teplého vlněného svetru s vysokým límcem barvy kapučína, dlouhých krémových kalhot a teplých bavlněných ponožek barvy šlehačky. Posadila se na měkkou matraci a koukala ven do hustého bouřkového deště.
NEZAPOMEŇ, NESMÍŠ NA MĚ-. Stále se jí v hlavě opakovala tato věta jako na rozbité gramofonové desce, která nejde z přístroje vyndat a vypnout. Upřeně hleděla do postupně slábnoucího deště a oddávala se potlačovaným vzpomínkám.
Přemýšlela, jestli má dál zůstat, nebo se vrátit k rodině. A konečně ji napadlo, jak se spojit s Tamarou, vždycky bylo mezi nimi NĚCO co si ani jedna z nich neuměla vysvětlit, ale přece jen to obě sdílely. Něco jako telepatie, ale daleko rozvinutější. Stačilo, aby se pořádně soustředila a tu druhou to zasáhlo jako blesk z čistého nebe a hned věděla, co ta druhá potřebuje.
Tam? Tamaro? Prosím ozvy se mi. Posílala myšlenky sestře, když seděla rovně na matraci v plném soustředění. Nevnímala nic okolo sebe a jediné na co právě myslela, byla její sestra Tamara o stovky a možná tisíce kilometrů dál. Chvíli se vůbec nic nedělo a Kate to již chtěla pomalu vzdát, když najednou ucítila a především uslyšela ve své hlavě další hlas patřící Tamaře.
Kate? Jsi to vážně ty? Ptal se hlas trochu nezřetelně, ale přece.
Tak ráda tě slyším sestřičko. Honem mi řekni, co je doma nového? Co ty, Nela a máma? Rychle mluv.
Je mi to hrozně moc líto, ale máma onemocněla a ......V tu chvíli se Tamara odmlčela.
Pane bože. Je v pořádku, že ano?
Umřela, Kate. Teď jsem i s malou Nelou u táty, našli jsme ho a on mi řekl o tom, že jsi od něj dostala něco a poslal tě k elfům. Prý je taky elf. Je to nemožný. Jak se má Johny? A hlavně mi rychle řekni, kde teď jsi?
Kate se snažila nebrečet, aby neztratila spojení, ale šlo to jen velmi obtížně. Musíš ty i táta sem, je to tu skvělí a ráda bych tu zůstala napořád a vyřiď tátovi, že ho sem přímou. Jsem už u těch elfů, podařilo se mi to! Johny...je mrtvej. Tentokrát nepřekonala slzy a samozřejmě se přestala soustředit, takže Tamaru ztratila.
Slzy Elfů 33.kapitola
11. června 2008 v 18:42 | nmvbhnkgKapitola 33.
Stál tam on. Na sobě měl tmavou slušivou košili rozepnutou na dva knoflíky u krku a světlé volné kalhoty barvy padlého sněhu. Jednu ruku měl ležérně položenou hluboko v kapse a druhou držel nataženou před sebou, trochu se nervozně třásl, ale usmíval se i očima. Kate pomalu vstala , položila svoji jemnou ruku na jeho a pomalu šli na parket, zatímco jeden druhému koukali do krásně modrých očí. Opatrně mu položila svoji ruku okolo krku a on ji chytil nad pasem oběma rukama a začali pomalu tančit v ritu klidné romantické hudby, kterou vyluzovaly harfy, housle a klavír. Kate cítila rychle bít jeho srdce na své hrudi a přála si, aby tento překrásný okamžik niky neskončil, protože právě Dínendal byl její vysněný princ z pohádek, které jí otec četl v děctví. Zavřela oči a snažila se co nejvíc vnímat jeho příjemnou mužnou vůni a každý jeho jemný opatrný dotyk na svém těle. Bohužel nic netrvá věčně a všechny dobré věci skončí, jak zpívá Nelly Furtado a tak písnička skončila, některé páry zůstali na parketu, jako Dunha a jeho elfka, ale většina se od sebe odtrhla a šla se posadit. Dínendal ji pustil a usmál se na ni. ,,Hanta len." zašeptal.
,,Autalyë?"zeptala se ho zklamaně a udělala krok dozadu.
,,Promiň. zamumlal a šel si sednout zpět ke stolu ke svým rodičům. Kate s neuvěřitelně šťastným výrazem vepsaným ve tváři se posadila k Mótimovi a nemohla si pomoc, aby se dál šťastně neusmívala.
,,Merelyë liltien?" zeptal se Mótimo, když začali hudebníci o něco rychleji hrát. Kate přikývla a spolu šli na taneční parket. Postupem času se pomalu parket vyprazdňoval, protože někteří oslavující elfové už šli spát a navíc muzikanti hráli čím dál pomalejší a smutnější písně. Kate mlčky seděla u stolu, koukala na tancující páry a Dínendala. Vypila již spoustu ovocné šťávy a snědla mnoho koláčků a ovoce. Náhle si všimla, že k Dínendalovi míří krásná štíhlá elfka v bílých šatech, bere ho za ruku a vede na taneční parket. Pak si pokládá jeho ruce na pas, přitahuje si ho k sobě blíž a pokládá svoje ruce kolem jeho krku. Tancovali celou romantickou píseň a tiše si povídali, zatímco tančili. Kate vyplašeně a ublíženě pohlédla na Mótima, zvedla se a řekla: ,,Lelyan' fumien."
,,Lissë nén ar moica lálë tenn' enomentielva." řekl a zadíval se na ni mile.
,,Uvidíme se ráno."zamumlala a opět upřela pohled k Dínendalovi a té elfce.
,,Krásné sny."pousmál se a zhluboka se napil vína. Kate běžela hlinitou cestou ke "svému domečku" v koruně stromu, vyběhla schody div nezakopla, naplnila teplou vodou vanu, umyla se, pomalu odešla do ložnice, padla na matraci a tiše se rozplakala do polštáře.
*Hanta len-děkuji ti.
*Autalyë-odcházíš?
*Merelyë liltien?- chceš tancovat?
*Lelyan' fumien.-jdu do postele.
*Lissë nén ar moica lálë tenn' enomentielva.-Sladkou vodu a lehký smích do našeho příštího setkání.
,,Autalyë?"zeptala se ho zklamaně a udělala krok dozadu.
,,Promiň. zamumlal a šel si sednout zpět ke stolu ke svým rodičům. Kate s neuvěřitelně šťastným výrazem vepsaným ve tváři se posadila k Mótimovi a nemohla si pomoc, aby se dál šťastně neusmívala.
,,Merelyë liltien?" zeptal se Mótimo, když začali hudebníci o něco rychleji hrát. Kate přikývla a spolu šli na taneční parket. Postupem času se pomalu parket vyprazdňoval, protože někteří oslavující elfové už šli spát a navíc muzikanti hráli čím dál pomalejší a smutnější písně. Kate mlčky seděla u stolu, koukala na tancující páry a Dínendala. Vypila již spoustu ovocné šťávy a snědla mnoho koláčků a ovoce. Náhle si všimla, že k Dínendalovi míří krásná štíhlá elfka v bílých šatech, bere ho za ruku a vede na taneční parket. Pak si pokládá jeho ruce na pas, přitahuje si ho k sobě blíž a pokládá svoje ruce kolem jeho krku. Tancovali celou romantickou píseň a tiše si povídali, zatímco tančili. Kate vyplašeně a ublíženě pohlédla na Mótima, zvedla se a řekla: ,,Lelyan' fumien."
,,Lissë nén ar moica lálë tenn' enomentielva." řekl a zadíval se na ni mile.
,,Uvidíme se ráno."zamumlala a opět upřela pohled k Dínendalovi a té elfce.
,,Krásné sny."pousmál se a zhluboka se napil vína. Kate běžela hlinitou cestou ke "svému domečku" v koruně stromu, vyběhla schody div nezakopla, naplnila teplou vodou vanu, umyla se, pomalu odešla do ložnice, padla na matraci a tiše se rozplakala do polštáře.
*Hanta len-děkuji ti.
*Autalyë-odcházíš?
*Merelyë liltien?- chceš tancovat?
*Lelyan' fumien.-jdu do postele.
*Lissë nén ar moica lálë tenn' enomentielva.-Sladkou vodu a lehký smích do našeho příštího setkání.
Slzy Elfů 32.kapitola
11. června 2008 v 18:41 | ghkgkkapitola 32.
,, Milí přítomní, vítám vás na dnešní večerní slavnosti pořádané na počest naší nové společnice Kate, která ukázala ohromnou odvahu a prokázala na takovou službu, na kterou nikdy nezapomeneme. Kate, můžu tě požádat, aby jsi šla za mnou na pódium prosím." pronesla královna s dlouhými odmlkami mezi větami a stále se dívala na červenající se dívku pod rozkvetlou Magnolií. V tu chvíli Kate vytřeštila oči, jako srna zahnaná do kouta smečkou zuřivých hladových vlků a prosebně koukla na Mótima. Přímo ho svýma modrýma očima prosila o pomoc. Inwë se na Kate zadívala prosebně a pak pronesla: ,,Kate, neboj se prosím. Nenech se přemlouvat. Tula sinomë." řekla a pokynula jí rukou. Kate mlčky a nervozně vstala, všude se ozýval bujarý radostný potlesk a tu a tam někdo povzbudivě zvolal její jméno. Pomalu prošla chodbičkou mezi ozdobenými plnými stoly a postavila se nejistě vedle Inwë.
,,Moc ti to dnes sluší." zašeptala královna a koukla do davu. Dínendal seděl u jednoho z předních stolů s postarším párem, který byl zřejmě jeho rodiče a s milým úsměvem na tváři upřeně pozoroval Kate a tu a tam zapískal na prsty.
,,Nai quildë.Nyara men tana quenta ."usmála se královna a udělala několik kroků dozadu.
,,Já...já.." koktala zmateně Kate. Musím se uklidnit- řekla si pro sebe tiše a začala vyprávět: ,,Utekla jsem z domu, protože mě moje matka bila a rozhodla jsem se spolu s mím... přítelem najít otce, kterého jsem spoustu dlouhých let neviděla, protože od nás kvůli matce odešel, ale po cestě jsme na vlastní kůži poznali zlo světa. Ještě ten večer, kdy jsme našli mého otce, mi dal táta elfí slzu se slovy, že ji našel v lese schovanou v mechu. Tu noc se mi zdál moc zvláštní sen , kde jsem viděla jak se to stalo." řekla a upřeně se zadívala na Dunhu, který ji se zájmem poslouchal.
,,Hned další ráno nám vše podrobně vysvětlil a my museli pokračovat dál v cestě ještě ten den. Museli jsme si pospíšit, protože jsme cítili, že zlo je všude. Blížili jsme se k vám docela rychle, jeli jsme totiž na koních, ale před námi se ještě rozprostíral velký temný les, kterým jsme bezpodmínečně museli projít, neměli jsme na vybranou." sklopila oči do země a pak se rozhodla pokračovat. ,,Asi ve středu lesa nás napadli ti ohavní skřeti." při slově skřeti se jí tvář zkroutila vztekem a snažila se sebrat síly, aby mohla mluvit dál.
,,Bylo jich moc a on padl, aby zachránil mě a elfí slzu. První šíp ho zasáhl do ramene, druhý do nohy a třetí mu prostřelil břicho. Pomalu mi umíral v náruči a já nemohla vůbec nic dělat! Zemřel v mé náruči!" zakřičela a nebyla jediná, komu po tváři stékaly hořké teplé slzy. ,,Pak se stalo něco velmi zvláštního, protože jsem chytila elfí slzu a namířila ji proti přibližujícím se skřetům, pak z ní vyšlo takové ostré bílé světlo a zahnalo je do skal. Pohřbila jsem ho pod vzrostlým stromem za lesem a dál jela sama přes rozlehlé pustiny asi osm dní. Na první noc po tak dlouhé době strávenou v civilizaci jsem se rozhodla přespat u zelené vrány, kde jsem potkala milého trpaslíka Dunhu, dál už to znáte." řekla a přes slzy se na něj usmála.,,Ale myslím si, že jsem udělala správnou věc a ON umřel za něco, co mělo smysl." odmlčela se a nechala posluchače nějak vstřebat vyprávěný příběh. Všichni pak začali tleskat, královna ji pevně obejmula okolo ramen a pak promluvila. ,,Nai quildë. Podle mého názoru předala elfí slza část své moci Kate. Teď máš dar, proto rozumíš naší řeči . Nabízím ti možnost, připojit se k nám a zůstat tu. Chápu, že je to těžké rozhodnutí, ale nech si to projít hlavou. Tula, taranna matiën ar suciën!"zvolala a uvolnila pódium, které se záhy změnilo na taneční parket a téměř okamžitě zaplnilo tanečníky. Kate prokličkovala mezi stoly ke svým přátelům, posadila se k nim, napila se ovocné šťávy a zaculila se.
,, Merenyë miruvórë."zašeptal Dunha tak hlasitě, že se otočily ještě další dva okolní stoly. Na parketě už tančily desítky elfů, hlasitě zpívali a vyskakovali do výšky. Zábava probíhala a Dunha se zdál díky medovině čím dál veselejší a výřečnější.
,,Usúciero úvëa rimbë miruvórëo." omlouvala ho Marillë. Kate se jen smála jeho zvláštním řečem.
,,Kate, merelyë liltien?" řekl mužný hlas stojící za ní a Kate se otočila, aby pohlédla neznámému do tváře.
*Tula sinomë-pojď sem.
*Nai quildë-buďte potichu.
*Nyara men tana quenta -řekni nám ten příběh.
*Tula, taranna matiën ar suciën-jezte a pijte na slavnosti.
*Merenyë miruvórë- dal bych si ještě nějakou medovinu.
*Merelyë liltien-chceš tancovat?
,,Moc ti to dnes sluší." zašeptala královna a koukla do davu. Dínendal seděl u jednoho z předních stolů s postarším párem, který byl zřejmě jeho rodiče a s milým úsměvem na tváři upřeně pozoroval Kate a tu a tam zapískal na prsty.
,,Nai quildë.Nyara men tana quenta ."usmála se královna a udělala několik kroků dozadu.
,,Já...já.." koktala zmateně Kate. Musím se uklidnit- řekla si pro sebe tiše a začala vyprávět: ,,Utekla jsem z domu, protože mě moje matka bila a rozhodla jsem se spolu s mím... přítelem najít otce, kterého jsem spoustu dlouhých let neviděla, protože od nás kvůli matce odešel, ale po cestě jsme na vlastní kůži poznali zlo světa. Ještě ten večer, kdy jsme našli mého otce, mi dal táta elfí slzu se slovy, že ji našel v lese schovanou v mechu. Tu noc se mi zdál moc zvláštní sen , kde jsem viděla jak se to stalo." řekla a upřeně se zadívala na Dunhu, který ji se zájmem poslouchal.
,,Hned další ráno nám vše podrobně vysvětlil a my museli pokračovat dál v cestě ještě ten den. Museli jsme si pospíšit, protože jsme cítili, že zlo je všude. Blížili jsme se k vám docela rychle, jeli jsme totiž na koních, ale před námi se ještě rozprostíral velký temný les, kterým jsme bezpodmínečně museli projít, neměli jsme na vybranou." sklopila oči do země a pak se rozhodla pokračovat. ,,Asi ve středu lesa nás napadli ti ohavní skřeti." při slově skřeti se jí tvář zkroutila vztekem a snažila se sebrat síly, aby mohla mluvit dál.
,,Bylo jich moc a on padl, aby zachránil mě a elfí slzu. První šíp ho zasáhl do ramene, druhý do nohy a třetí mu prostřelil břicho. Pomalu mi umíral v náruči a já nemohla vůbec nic dělat! Zemřel v mé náruči!" zakřičela a nebyla jediná, komu po tváři stékaly hořké teplé slzy. ,,Pak se stalo něco velmi zvláštního, protože jsem chytila elfí slzu a namířila ji proti přibližujícím se skřetům, pak z ní vyšlo takové ostré bílé světlo a zahnalo je do skal. Pohřbila jsem ho pod vzrostlým stromem za lesem a dál jela sama přes rozlehlé pustiny asi osm dní. Na první noc po tak dlouhé době strávenou v civilizaci jsem se rozhodla přespat u zelené vrány, kde jsem potkala milého trpaslíka Dunhu, dál už to znáte." řekla a přes slzy se na něj usmála.,,Ale myslím si, že jsem udělala správnou věc a ON umřel za něco, co mělo smysl." odmlčela se a nechala posluchače nějak vstřebat vyprávěný příběh. Všichni pak začali tleskat, královna ji pevně obejmula okolo ramen a pak promluvila. ,,Nai quildë. Podle mého názoru předala elfí slza část své moci Kate. Teď máš dar, proto rozumíš naší řeči . Nabízím ti možnost, připojit se k nám a zůstat tu. Chápu, že je to těžké rozhodnutí, ale nech si to projít hlavou. Tula, taranna matiën ar suciën!"zvolala a uvolnila pódium, které se záhy změnilo na taneční parket a téměř okamžitě zaplnilo tanečníky. Kate prokličkovala mezi stoly ke svým přátelům, posadila se k nim, napila se ovocné šťávy a zaculila se.
,, Merenyë miruvórë."zašeptal Dunha tak hlasitě, že se otočily ještě další dva okolní stoly. Na parketě už tančily desítky elfů, hlasitě zpívali a vyskakovali do výšky. Zábava probíhala a Dunha se zdál díky medovině čím dál veselejší a výřečnější.
,,Usúciero úvëa rimbë miruvórëo." omlouvala ho Marillë. Kate se jen smála jeho zvláštním řečem.
,,Kate, merelyë liltien?" řekl mužný hlas stojící za ní a Kate se otočila, aby pohlédla neznámému do tváře.
*Tula sinomë-pojď sem.
*Nai quildë-buďte potichu.
*Nyara men tana quenta -řekni nám ten příběh.
*Tula, taranna matiën ar suciën-jezte a pijte na slavnosti.
*Merenyë miruvórë- dal bych si ještě nějakou medovinu.
*Merelyë liltien-chceš tancovat?
Slzy Elfů 31.kapitola
11. června 2008 v 18:40 | hhhhhhKapitola 31.
Větve stromů tiše šeptali o nadcházející slavnosti a slaboučký vítr chladil jemné usměvavé tváře přicházejících elfů. na větvích mohutných starých listnatých stromů visely veselé papírové lampiony a vrhali příjemné světlo na zatím ještě poloprázdné stoly zdobené květinami a dřevěné lavice pod nimi. Slavnost teprve začala, královna ještě neměla proslov a přicházeli další a další zástupy elfů. Celá slavnost se odehrávala na paloučku porostlém travou mezi stromy, kde kde za rekordní čas jednoho dne vyrostlo velké pódium z dlouhých dřevěných trámů položených těsně vedle sebe na trávu. Muzikanti již dorazili na místo a jejich nástroje vyluzovaly klidné příjemné tóny, které pohladily vaši duši jako neviditelné jemné ruce.
Mótimo vedl Kate mezi bavícími se hosty k prázdnému stolu pod rozkvetlým stromem Magnolie, ze kterého se za zvuku hudby snášely k zemi růžové okvětní lístky jako sníh za chladného prosincového večera jen s rozdílem, že bylo velmi příjemně teplo.
Kate se posadila na konec dlouhé dřevěné lavice postavené u ozdobeného stolu a na na jejich bosých chodidlech jejích malých nohou ji lechtala čerstvá zelená tráva. Mótimo se posadil naproti ní a fascinovaně hleděl na západ slunce, zatímco Kate bloudila očima od jednoho stolu k druhému a hledala svého "malého velkého" společníka Dunhu. Asi se o něco opozdil.
,,Koho pořád hledáš? Dínendala?" zeptal se Mótimo trochu zamyšleně a dál sledoval úchvatnou podívanou odehrávající se na večerním nebi, když velký červený kotouč na západě nezadržitelně klesal ještě s pár růžovými obláčky jako peřinka za vysoké stromy a na východní straně nebe již získala vládu černá vládkyně noci.
,,Ne. Proč to říkáš? Hledám Dunhu, jestli víš kdo je to, pane chytrý." řekla mu s velkou stopou uraženosti v hase, že ji prokoukl.
,,Promiň. Neurážej se hned a neříkej mi " Pane chytrý", taky ti neříkám kdo ví jak. Co jsem řekl špatně?"
,,Já se omlouvám. Zapomeneme na to. Jen mě to trošku nazlobilo, protože to znělo, jako by mi šlo jen o něj." řekla a v tu samou chvíli se k nim tiše přitočil jeden z množství obsluhujících elfů a zeptal se, na co mají chuť. Nabídl jim kromě jiného i vynikající elfí medovinu, kterou je prý tento národ všude proslulý a jejíž recept je přísně střežen a předává se z otce na syna a z matky na dceru. Kate se usmála a poprosila o džbánek šťávy, kterou pila k snídani a její elfí přítel se rozhodl pro trochu vína.
,,Jste s Dínendalem přátelé?" zeptala se Mótima opatrně, když obsluha odešla pro nápoje.
,,Ani nevím, řekl bych, že spíš ne. Proč se na to ptáš, Kate?" odpověděl zamyšleně a krátce se na ni zadíval.
,,No protože by mě zajímalo, proč vždy změníš tón hlasu, když o něm začnu mluvit. Co jste si udělali? Vždyť jsou všichni elfové tady tak moc přátelští." zeptala se ho a pak koukla na oblohu. Slunce již zmizelo za obzorem a obloha stále tmavla.
,,Víš, že ne všichni si rozumí. Prostě se občas objeví někdo, kdo ti typově nesedí. Tak to prostě chodí." rozhlédl se kolem sebe.
Kate si mlčky pohrávala s pramínkem vlnitých vlasů a omotala si ho okolo ukazováčku. V tu chvíli si všimla blížícího se trpaslíka, který v jedné mohutné ruce držel keramický džbán plný lahodné medoviny a ve druhé ruku té dlouhovlasé elfky, kterou si Kate pamatovala již ze snídaně. Kate se nepodařilo přemoci úsměv, který se jí okamžitě rozlil po jemné tváři.
,,Koukám, že se tvůj milý přítel zamiloval do Marillë(perla). Docela jim to spolu sluší, nemyslíš?" usmíval se šťastně Mótimo a trochu drknul Kate loktem. Samozřejmě mlčky přikývla na znamení souhlasu, protože i když byl Dunha asi o dvě hlavy menší, než Marillë, moc jim to spolu slušelo. Elfka na sobě měla krátké slušivé zelené šaty a byla bosa stejně jako všichni okolo. Lehce našlapovala do měkké zelené trávy, na které se už velmi pomalu začala tvořit raní rosa a zářivě se usmívala na všechny strany. Dunha se tvářil nesmírně vážně jak už bylo trpasličím zvykem, ale Kate neunikla šťastná jiskra v jeho pohledu upřeném na Marillë. Zatímco jeden na druhého koukali, přinesl Kate a Mótimovi obsluhující elf pití a pak se vydal svou cestou. Mótimo hned sáhl po ovocné šťávě a nalil Kate do sklenice. Pak nalil i sobě čistého vína a než se tak stalo, Marillë a Dunha se posadili vedle elfa naproti Kate. Dunha postavil velký džbán na stůl a nalil svojí společnici i sobě, pak si všiml Kate a nabídl jí, že by od něj mohla aspoň ochutnat, ta se samozřejmě nenechala příliš dlouho přemlouvat a napila se elfí medoviny z Dunhovi sklenice. Chutnalo to nesmírně zvláštně, Kate rozpoznala med, mátu, jablko, skořici a v tu chvíli její znalosti končily. Nechala tekutinu stékat hrdlem a jasně cítila, jak jí alkohol hřeje po celém těle. V tu chvíli se odevšad začal ozývat mohutný potlesk- královna Inwë právě vstoupila na pódium a chystala se pronést proslov. Všichni ztichli a napjatě poslouchali.
Mótimo vedl Kate mezi bavícími se hosty k prázdnému stolu pod rozkvetlým stromem Magnolie, ze kterého se za zvuku hudby snášely k zemi růžové okvětní lístky jako sníh za chladného prosincového večera jen s rozdílem, že bylo velmi příjemně teplo.
Kate se posadila na konec dlouhé dřevěné lavice postavené u ozdobeného stolu a na na jejich bosých chodidlech jejích malých nohou ji lechtala čerstvá zelená tráva. Mótimo se posadil naproti ní a fascinovaně hleděl na západ slunce, zatímco Kate bloudila očima od jednoho stolu k druhému a hledala svého "malého velkého" společníka Dunhu. Asi se o něco opozdil.
,,Koho pořád hledáš? Dínendala?" zeptal se Mótimo trochu zamyšleně a dál sledoval úchvatnou podívanou odehrávající se na večerním nebi, když velký červený kotouč na západě nezadržitelně klesal ještě s pár růžovými obláčky jako peřinka za vysoké stromy a na východní straně nebe již získala vládu černá vládkyně noci.
,,Ne. Proč to říkáš? Hledám Dunhu, jestli víš kdo je to, pane chytrý." řekla mu s velkou stopou uraženosti v hase, že ji prokoukl.
,,Promiň. Neurážej se hned a neříkej mi " Pane chytrý", taky ti neříkám kdo ví jak. Co jsem řekl špatně?"
,,Já se omlouvám. Zapomeneme na to. Jen mě to trošku nazlobilo, protože to znělo, jako by mi šlo jen o něj." řekla a v tu samou chvíli se k nim tiše přitočil jeden z množství obsluhujících elfů a zeptal se, na co mají chuť. Nabídl jim kromě jiného i vynikající elfí medovinu, kterou je prý tento národ všude proslulý a jejíž recept je přísně střežen a předává se z otce na syna a z matky na dceru. Kate se usmála a poprosila o džbánek šťávy, kterou pila k snídani a její elfí přítel se rozhodl pro trochu vína.
,,Jste s Dínendalem přátelé?" zeptala se Mótima opatrně, když obsluha odešla pro nápoje.
,,Ani nevím, řekl bych, že spíš ne. Proč se na to ptáš, Kate?" odpověděl zamyšleně a krátce se na ni zadíval.
,,No protože by mě zajímalo, proč vždy změníš tón hlasu, když o něm začnu mluvit. Co jste si udělali? Vždyť jsou všichni elfové tady tak moc přátelští." zeptala se ho a pak koukla na oblohu. Slunce již zmizelo za obzorem a obloha stále tmavla.
,,Víš, že ne všichni si rozumí. Prostě se občas objeví někdo, kdo ti typově nesedí. Tak to prostě chodí." rozhlédl se kolem sebe.
Kate si mlčky pohrávala s pramínkem vlnitých vlasů a omotala si ho okolo ukazováčku. V tu chvíli si všimla blížícího se trpaslíka, který v jedné mohutné ruce držel keramický džbán plný lahodné medoviny a ve druhé ruku té dlouhovlasé elfky, kterou si Kate pamatovala již ze snídaně. Kate se nepodařilo přemoci úsměv, který se jí okamžitě rozlil po jemné tváři.
,,Koukám, že se tvůj milý přítel zamiloval do Marillë(perla). Docela jim to spolu sluší, nemyslíš?" usmíval se šťastně Mótimo a trochu drknul Kate loktem. Samozřejmě mlčky přikývla na znamení souhlasu, protože i když byl Dunha asi o dvě hlavy menší, než Marillë, moc jim to spolu slušelo. Elfka na sobě měla krátké slušivé zelené šaty a byla bosa stejně jako všichni okolo. Lehce našlapovala do měkké zelené trávy, na které se už velmi pomalu začala tvořit raní rosa a zářivě se usmívala na všechny strany. Dunha se tvářil nesmírně vážně jak už bylo trpasličím zvykem, ale Kate neunikla šťastná jiskra v jeho pohledu upřeném na Marillë. Zatímco jeden na druhého koukali, přinesl Kate a Mótimovi obsluhující elf pití a pak se vydal svou cestou. Mótimo hned sáhl po ovocné šťávě a nalil Kate do sklenice. Pak nalil i sobě čistého vína a než se tak stalo, Marillë a Dunha se posadili vedle elfa naproti Kate. Dunha postavil velký džbán na stůl a nalil svojí společnici i sobě, pak si všiml Kate a nabídl jí, že by od něj mohla aspoň ochutnat, ta se samozřejmě nenechala příliš dlouho přemlouvat a napila se elfí medoviny z Dunhovi sklenice. Chutnalo to nesmírně zvláštně, Kate rozpoznala med, mátu, jablko, skořici a v tu chvíli její znalosti končily. Nechala tekutinu stékat hrdlem a jasně cítila, jak jí alkohol hřeje po celém těle. V tu chvíli se odevšad začal ozývat mohutný potlesk- královna Inwë právě vstoupila na pódium a chystala se pronést proslov. Všichni ztichli a napjatě poslouchali.
Slzy Elfů 30.kapitola
11. června 2008 v 18:39 | jjgdzuKapitola 30.
Jak slunce přeběhlo nad středem oblohy, Kate usnula. Nemohla dál udržet padající víčka nahoře a tak spala asi osm metrů nad zemí v bytečku v koruně mohutného stromu a kdyby se ve spaní trochu pohnula, mohla by prostě letět dolů. Naštěstí sebou ve spánku moc nemlela. Probudil ji až Mótimo, který s ní prudce třásl a koukal na ni s vytřeštěnýma očima.
,,Kate! Ty jsi se asi zbláznila?! Víš co se ti mohlo stát, kdyby jsi spadla z takové výšky? Proč sis nešla raději lehnout na matraci?" říkal vyděšeně a pustil ji ze sevření svých dlaní.
,,Nevím. Nějak sem musela usnout, když jsem koukala ven. Je tu úžasný výhled! Co tu vlastně děláš?" optala se ho.
,,Vyřizuji vzkaz. Dínendal se ti prý moc omlouvá, ale prý se uvidíte až na dnešní večerní slavnosti. Já pro tebe večer přijdu, tedy pokud ti to nebude vadit. Můžu?"
,,Myslela jsem, že to máš přikázané, myslím to, že máš pro mě přijít. Aha, škoda, že nemůže. Těšila jsem se na něj. " přiznala se mu.
,,To taky, ale stejně bych přišel. Věř mi. My nedokážeme lhát." zazubil se na ni a sedl si k ní na podlahu. ,,Koukám, že jsi už dostala nové šaty. Večer můžeš jít klidně bosa, jen aby jsi věděla. Je to vážně o dost pohodlnější, protože mám v plánu s tebou tancovat celou noc a určitě nebudu jediný, kdo si rád zatancuje s cizinkou." řekl a zadíval se ven.
,,Tak jo. Skočím se ještě vykoupat. Tenn' enomentielva Mótimo." zašeptala a vstala.
,,Oi yétanyel nányë alassëa Kate." řekl a Kate trochu zčervenala. Pak velmi pomalu scházel po schodech dolů. Kate si nalila teplou vodu a vykoupala se. Čas běžel rychle a nemilosrdně a slunce už se pomalu snášelo za obzor. Kate se začala prohrabovat v šatníku a snažila se vybrat něco vhodného na sebe. Neměla jasnou představu, co se na takovou večerní elfí slavnost vlastně hodí za oblečení. Proto si na sebe vzala bílé zdobené kalhoty a tmavou halenku s vyšíváním, to se hodilo na téměř jakoukoli příležitost, která se naskytla. Na krk si pověsila jemný stříbrný řetízek s malým srdíčkem, který dostala od královny. Vlasy si načesala nahoru a sepnula do hezkého drdolu, ale i tak se jí na tváři pohupoval kudrnatý pramínek hnědých vlasů. Byla spokojená. Samozřejmě dala na radu Mótima a zůstala neobuta. Teď seděla na matraci, pozorovala červeně zbarvené slunce, jak se blíží k vrcholkům nejvyšších stromů, za kterými brzy zmizí a čekala.
Mótimo přišel ještě před západem slunce oděn do modrých kalhot i trička. Zářivě se na ni usmál a společně šli na slavnost, který byla pořádána na počest Kate.
,,Nályë vanima."zašeptal
,,Hanta rimbevë!" odpověděla mu a pomalu šli dál.
,,Kate! Ty jsi se asi zbláznila?! Víš co se ti mohlo stát, kdyby jsi spadla z takové výšky? Proč sis nešla raději lehnout na matraci?" říkal vyděšeně a pustil ji ze sevření svých dlaní.
,,Nevím. Nějak sem musela usnout, když jsem koukala ven. Je tu úžasný výhled! Co tu vlastně děláš?" optala se ho.
,,Vyřizuji vzkaz. Dínendal se ti prý moc omlouvá, ale prý se uvidíte až na dnešní večerní slavnosti. Já pro tebe večer přijdu, tedy pokud ti to nebude vadit. Můžu?"
,,Myslela jsem, že to máš přikázané, myslím to, že máš pro mě přijít. Aha, škoda, že nemůže. Těšila jsem se na něj. " přiznala se mu.
,,To taky, ale stejně bych přišel. Věř mi. My nedokážeme lhát." zazubil se na ni a sedl si k ní na podlahu. ,,Koukám, že jsi už dostala nové šaty. Večer můžeš jít klidně bosa, jen aby jsi věděla. Je to vážně o dost pohodlnější, protože mám v plánu s tebou tancovat celou noc a určitě nebudu jediný, kdo si rád zatancuje s cizinkou." řekl a zadíval se ven.
,,Tak jo. Skočím se ještě vykoupat. Tenn' enomentielva Mótimo." zašeptala a vstala.
,,Oi yétanyel nányë alassëa Kate." řekl a Kate trochu zčervenala. Pak velmi pomalu scházel po schodech dolů. Kate si nalila teplou vodu a vykoupala se. Čas běžel rychle a nemilosrdně a slunce už se pomalu snášelo za obzor. Kate se začala prohrabovat v šatníku a snažila se vybrat něco vhodného na sebe. Neměla jasnou představu, co se na takovou večerní elfí slavnost vlastně hodí za oblečení. Proto si na sebe vzala bílé zdobené kalhoty a tmavou halenku s vyšíváním, to se hodilo na téměř jakoukoli příležitost, která se naskytla. Na krk si pověsila jemný stříbrný řetízek s malým srdíčkem, který dostala od královny. Vlasy si načesala nahoru a sepnula do hezkého drdolu, ale i tak se jí na tváři pohupoval kudrnatý pramínek hnědých vlasů. Byla spokojená. Samozřejmě dala na radu Mótima a zůstala neobuta. Teď seděla na matraci, pozorovala červeně zbarvené slunce, jak se blíží k vrcholkům nejvyšších stromů, za kterými brzy zmizí a čekala.
Mótimo přišel ještě před západem slunce oděn do modrých kalhot i trička. Zářivě se na ni usmál a společně šli na slavnost, který byla pořádána na počest Kate.
,,Nályë vanima."zašeptal
,,Hanta rimbevë!" odpověděla mu a pomalu šli dál.
