close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2008

Slzy Elfů 9.kapitola

11. června 2008 v 18:18 | jakakakaaaa
Kapitola 9.
Kate se pousmála. ,,Heh, já tomu ale stejně pořád nerozumím."
,,Čemu?" s trpělivostí odvětil otec.Už několik hodin jí vysvětloval způsob žití elfů,jejich víru, jejich moc a magii a prostě celkový způsob života.
,,Nemůžu si pomoct, ale příjde mi že mi tohle vše vyprávíš, proto abych tam žila..?"
,,Ano, to bych chtěl. Myslím že máš na víc než na život po boku lidí. A proto-"nestihl doříct větu, protože mu Jirka skočil do řeči.
,,Co jste sakra zač? Mluvíte o lidech ,jako by byli něco míň než vy! Přitom dokážeme spoustu věcí!" rozčílením se mu klepaly rty a obočí měl stažené k očím.
,,Dobře, dobře mladý muži, uklidni se nejprve.Pokud to tak znělo tak se omlouvám."V jeho hlase nebyla sebemenší stopa neklidu, nebo zloby.Usmíval se a v očích se mu značila vyrovnanost. ,,Opravdu sem se tě nechtěl dotknout."
Kate zprvu vrhla na Jirku překvapivý pohled a pak jen přikývla. ,,Tati on má pravdu, navíc jinde než tady žít neumím a ani nechci. To prostě nejde."
,,Ale...Ale Kate bude to pro tebe nejlepší. Lidé jsou zlí, mají v sobě zlobu! Copak jsi už zapomněla co ti udělala matka? Elfové nedokáží myslet zle, jsme nejmírumilovnější stvoření tohoto světa. Nedokážeme pocítit zlobu."
,,Tohle není pravda!Všichni lidé nejsou jak říkáte! Už toho mám dost, já tu nebudu. Velmi vám děkuji za jídlo a za nocleh, ale příště raději přečkám noc venku o hladu. Těšilo mě pane Lewingtone." řekl dotčený Jirka a vstal. Ze židle v kuchyni zvedl svoji tašku a krátce se podíval na Kate. Cítil se nesmírně uražený slovy, která ten muž říkal. On sám byl přece příkladem opaku.
Kate se podívala na otce, pak na Jirku a z koberce sebrala mapu. ,,Stejně si říkal že čím dřív odjedeme tím líp. Proto odcházíme. Budeš mi chybět tati. " při těch slovech ho dlouze obejmula. Nechtěla ho znovu ztratit, ale pevně věřila tomu, že se znovu potkají.
,,Hodně štěstí dceruško. Elen síla lúmenn' omentielvo. To znamená :Hvězda svítí na hodinu našeho dalšího setkání." usmál se otec a pustil ji ze sevření. ,,Dejte na sebe pozor."
Jirka jen lehce přikývl a sehnul se i pro tašku Kate. Společně šli pro koně, vyvedli je na cestu, uvázali jim tašky na záď, ještě dostali od otce množství jídla a pak konečně naskočili na koňský hřbet.

Znovu započala jejich cesta, tentokrát je jejich úkol mnohem složitější, čeká je spousta nebezpečí o kterých nemají ani tušení a mnoho bolesti. Vlastně ani nemají pořádné tušení kam jedou a hlavně jak dlouho cesta do pásu Modrých lesů může trvat. Měli smíšené pocity : smutek, strach , obavy , nejistotu , radost , vzrušení...Chtělo se jim smát a zároveň plakat. Ten pocit zná asi každý, kterého čeká nějaké důležité životní rozhodnutí.

Ještě dlouho poté, co opustili Roogan se Kate otáčela na hřbetě koně a očima se snažila mezi domy nalézt ten otcův. Až teď si uvědomila, že má stále jeho plášť. Na hrudníku nahmatala amulet a najednou se cítila o poznání klidněji a připadalo jí nad slunce jasné, že otce již brzy spatří .
Klusali po hliněné cestě hodiny, byli sice na jízdu na koňském hřbetě zvyklí, ale velmi litovali, že si nevzali sedla. Měli celé ztuhlé tělo a začalo se konečně stmívat. Rozhodli se najít nějaké vhodné místo k přečkání této noci. Nejbližší vesnice byla ještě asi hodinu a půl cesty a to za tmy nechtěli riskovat. Za dobu co odjeli z Rooganu spolu pořádně ani nepromluvili. Oba byli zahloubaní do sebe a sotva vnímali ubíhající krajinu.
Kate se zahleděla na oblohu a chvíli po ní pátrala očima, jako by viděla něco víc než tam bylo. Usmála se a poté se zastavili. Zřejmě našla vhodné místo na přespání.Sesedla z unaveného koně a sundala mu z hřbetu tašku, začalo být chladno.
Jirkovi chvíli trvalo, něž-li pochopil co se děje. Seskočil z koně, pohladil ho po hřbetě a krku, sundal mu ze zádi svoji velkou tašku a hodil pod strom. Pak poklekl do trávy a snažil se rozdělat oheň. Dřevo bylo vlhké a jedno dřívko mu podklouzlo a docela ošklivě mu poranilo dlaň. Hlasitě zaklel a sesunul se do trávy koukajíc na krev vytékající z rány. Kate se polekala a poklekla k němu do zelené trávy.
,,Ukaž mi tu ruku." poručila mu a z tašky vytahovala šátek.
,,Nic to není, jen škrábanec."
,,To vidím! Dej tu ruku blíž, ukaž to.Au to musí bolet. Podívám se ti na to."
Ránu velmi opatrně vyčistila a zavázala šátkem. Nebyla moc velká , ale dostatečně hluboká, aby mohla velmi nepříjemně krvácet.
Na chvíli si ho přeměřila svýma modrýma kukadlama a pak se usmála a políbila ho na tvář. Připadal jí krásný.
Roztáhla na zem otcův plášť a rozdělala vedle oheň ,aby byli chráněni před možnými predátory. Přikryli se a přitulili se k sobě. Oběma trvalo dlouhou chvíli , než je konečně plamínky ukolébaly ke spánku.

Slzy Elfů 8.kapitola

11. června 2008 v 18:16 | joooooooooooooooooooooooo
Kapitola 8.
Seděli nad mapou několik dlouhých hodin. Kate vrtalo hlavou odkud toho její otec tolik ví, ale bylo jí hloupé se ho na to ptát, raději se tvářila, že vše co říká už zajisté věděla i když to byla lež. Měla ztuhlá záda i krční páteř a bolela ji z toho návalu informací hlava. Uměla číst, naučila ji to kdysi jedna její kamarádka a to Jirka neuměl, ale na mapě toho k přečtení moc nebylo, snad jen jména vesnic a lesů..
Konečně byli u konce a mohli začít otevřeně diskutovat.

Jirka vstal, protáhl si ztuhlá záda a položil otázku.
,,Jak to, že toho tolik víte?"
James se pousmál. ,,Víš,jsou věci, které si nechávám pro sebe."
,,Neodpověděl jste na moji otázku."
,,Já vím a také na ni odpovědět nemohu."
,,Tati, a co vlastně mám udělat?"vložila se mezi ně Kate.
,,Máme."opravil ji Jirka.
,,Musíte k elfům, ten přívěsek který sem ti dal včera večer má nějakou zvláštní moc a patří elfům.Musíte tam jet a předat ho jejich královně,její jméno je Inwë .Je to velmi mocná vládkyně a zároveň i velmi dobrá ,ale rovnováha mezi světy temna,lidí a elfů byla porušena. Když královně Inwë vrátíte ten magický řetízek, rovnováha se opět nastolí.Jestli se vám to nepovede...."otec se na okamžik odmlčel a podíval se jinam a pak trochu zastřeným hlasem řekl
,,Temnota ovládne celý náš svět. A pokud nás nezabijí posluhovači temného pána, tak nás zabije hlad, nebo mor a jiné nemoci, které svět jistě postihnou."

Kate a Jirka se na něj koukali s lehce otevřenými ústy a očima těkali na otce a pak jeden na druhého. Neuvědomili si ani trochu že by to mohlo mít tak strašné následky.

,,Ale to přece není možné. A proč právě já? " tázala se Kate.
Otec se podíval z okna, sklonil hlavu a delší vlasy mu spadaly do tváře a odhalili jeho uši. Kate nemohla věřit vlastním očím , její táta byl elf. Měl špičaté uši, tak křišťálově modré oči jako žádný člověk mít nikdy nemohl(ty měla po něm). Spadla jí čelist.

,,Ty...Ježiši tati ty jsi elf?" instinktivně si sáhla na svoje ucho. Vždycky měla špičku boltce trochu delší a špičatější a proto jej schovávala pod svými dlouhými vlnitými vlasy. V životě ji ale nenapadlo že by měla být...elf. To snad ani není možný. Žila sem s ním tolik let a nevšimla sem si, že by měl špičaté uši a takovou..jinou pokožku.
James jen lehce zvedl hlavu a podíval se jí do očí, usmál se a přikývl. Zjevně byl na to hrdý.

,,No tak. Kate,co jančíš? Taky jsi elfka. Možná jsi si nikdy nevšimla, protože jsme se snažili s tvojí matkou, aby jsi vyrůstala normálně mezi lidmi, ale teď už jsi dost stará na to, aby jsi to pochopila. Nikdy jsi nedokázala nic zvláštního, když si se soustředila? Neměla jsi zvláštní nepopsatelný pocit volnosti, svobody,když jsi byla sama někde mezi stromy?
Být elfem není nic špatného, vůbec nic!".
Jirka seděl jako opařený a jen těkal očima. Nezmohl se na slovo.
,,Ale.Ale to není možný. A mamka? A co Tamara?" ptala se Kate horlivě.
Otec si podepřel bradu a usmívala se. ,,Ne, víš Kate ty jsi z větší poloviny elf a z menší člověk. Tamara je člověk i když má krásu podobnou té elfí. S tvojí maminkou jsem se poznal na jedné slavnosti, tenkrát se elfové a lidé nesnášeli ještě víc než teď, ale já a tvá matka jsme se do sebe zamilovali na první pohled. Elfové mě vyloučili ze svých řad, sem vyhnanec. Proto nemůžu donést královně Inwë ten amulet. Zabili by mě,ještě než bych se k ní dostal." James sklonil hlavu a ve tváři se mu rýsoval smutek.

Slzy Elfů 7.kapitola

11. června 2008 v 18:15 | jaaaaaa
Kapitola 7.

Stála bosa v trávě, někde v lese.Cítila jak je tráva plná rosy a ta ji studí do nohou a také cítila jak si lehounký chladivý větřík pohrává s jejími vlasy. Rozhlédla se a všimla si že stojí na travnaté cestě a okolo ní jsou stromy.
Zaslechla nějaký zvuk a otočila se za ním.

Po cestě cválal kůň s chlapcem na hřbetě a za ním asi další tři koně s postavami v černých hávech. Podívala se pořádně na chlapce, byl zvláštní, jen si v první chvíli neuvědomovala čím. Až když mu vítr shrnul kapuci z hlavy, všimla si že má krátké blond vlasy, překrásně modré oči a zašpičatělé uši. Byl to elf a utíkal před bandou přízraků na svém čistě bílém koni.

Pronásledovatelé se přibližovali stále blíž a blíž, uslyšela šepot, ten samý co slyšeli tehdy v lese, ale byl ještě o dost strašidelnější. Přepadl jí příšerný pocit úzkosti. Přikrčila se, ale dál pozorovala scénu. Nikdo z nich si jí ani nevšiml.

Mladý, krásný elf se najednou sklouzl z koně a položil něco nenápadně na zem, poté se rozeběhl mezi hustý porost a jeho kůň odcválal po cestě dál. Ty černé bytosti, dají-li se tak nazvat i když pro ně by se spíš hodil název "Zatracené duše" se po sobě krátce podívali , zastavili své koně(tehdy si až Kate všimla,že jediné co jim vykukuje zpod černé kápi jsou červené oči) a otočili se. Jeden z nich vydal nelidské zavytí a poté celá skupinka odcválala pryč. Elfův život byl zachráněn.
Kate jen zajímalo co to položil do mechu, vstala a pomalu šla k místu kde by měl předmět být.

V tu chvíli se probudila. Ležela v posteli a hlasitě oddechovala, chvíli jí trvalo než si vlastně uvědomila kde je. Z okna do místnosti proudilo světlo a bylo slyšet kokrhání kohouta.
Posadila se na posteli a všimla si, že Jirka stále ještě spí, probudit jej nechtěla, proto tiše vklouzla do bot položených vedle postele a odešla z ložnice.

Hned jakmile za sebou zavřela dveře ucítila vůni čaje, chleba a vajec. Snídaně již byla položená na stole a čekala jen na ni. Za stolem seděl její otec a prohlížel si jí s úsměvem na tváři.
,,Ahoj Kate,vyspala jsi se dobře?"
,,Ano tati."usmála se a sedla si za stůl.
,,Ä zdálo se ti něco hezkého?"
,,Zdál se mi zvláštní sen."
,,O čem byl?"zeptal se otec a začal snídat, při čemž ji stále pozoroval.
,,Už nevím."zalhala Kate a také se pustila do jídla.
,,Ta snídaně je výborná,otče."
,,Jsem rád že ti chutná, pamatuju si že jsem ti ji dělal každý den co jsem byl s vámi a tak nechci rušit tradici.
Kate se usmála.
,,Ale, budete muset odejít, zítra nebo ještě dnes. Jinak si vás najdou."
,,Ale mamka neví že jsme tady!"Naštvaně odsekla Kate.
,,Ona ne,tady ale nejde o ni.Jste ve velkém nebezpečí a musíte jít dokud máte čas. Vše vám dneska vysvětlím,dám vám mapu, ale to až vstane i tvůj společník, dobře?"Úplně klidně pravil otec.
,,Tomu nerozumím.Proč?Ty nás tu už nechceš?"
,,Kate..Kate tak tvůbec není,jen bych vás nedokázal ochránit a ty jsi vyvolená k tomu úkolu."
,,K jakému?"nechápavě pokývala hlavou Kate.
,,Všechno se dozvíš až příjde čas. Buď trpělivá. A teď se nasnídej, budeš potřebpvat spoustu sil, čeká vás velmi dlouhí cesta plná nebezpečí. Ale nechci tě děsit dceruško."
,,Dobře."pravila smířlivě Kate a posnídala.

Jirka vstal krátce po jejich rozhovoru a šouravým krokem vstoupil do kuchyně. Pousmál se na Kate a prohrábl si vlasy rozcuchané spánkem.
,,Dobré ráno pane Lewingtone, ahoj Kate." posadil se vedle ní a letmo ji políbil. Pak se pustil do jídla které leželo před ním na stole, měl hrozný hlad.
Když se oba převlékli do obyčejného oblečení zavolal je otec kate do kuchyně ke knihovně, posadili se do kruhu a čekali co se bude dít.
Zatímco Kate přímo hořela zvědavostí, Jirka vůbec nechápal o co jde.
James (otec) vytáhl z knihovnu jednu obrovskou rudou knihu na níž bylo kdysy zlatým úhledým písmem něco psáno, ale kniha byla tak ošoupaná, že teď nešlo nic z toho poznt. Otevřel ji hned u desek, sundal ji z obalu a na zem vypadl vellký trochu potrhaný kus složeného papíru. Odložil knihu a sedl si k "dětem". Papít rozložil na zem u knihovny.
Byla to mapa. Byl na ní zakreslen velký temný les kterým projížděli, Roogan, vesnička ve které žila Kate a ohromné množství dalších věcí které kate nikdy neviděla.
Na západě ležely věčně tmavé močály pokryté tak hustou mlhou že by vám nepomohlo ani sebelepší světlo, kde žili Amazonky a Ghaulové.
Jih patřil skalám, které obývali velmi silní, odpudivý a děsiví tvorové: Skřeti, přízrakové, zběhlí trpaslíci , obrovští draci chrlící oheň ,jejichž kůže byla porostlá velkými ostny a jejich tlama plná nejostřejších zubů, které kdy na světě byly. Jihozápad obývali Lerrnští trpaslíci.
Sever patřïl Kentaurům, střed i severo-východ patřil lidem. Včetně pouště a melého úseku moře. Na východě byla malá osada Druidů.
Elfové obývali Jihovýchod země.

Na mapě bylo mnoho dalších údajů- řeky, lesy a další podrobnosti jako cesty a podobně. Otec vše Kate i Jirkovi vysvětlil, co který symbol znamená a podobně.

Slzy Elfů 6.kapitola

11. června 2008 v 18:14 | slziuiuiuiuiuiuiuiuiuiuiu
Kapitola 6.

Nejde říct , že by byl její otec chudý, jen protože měl tak rozpadlé stavení. Vlastně byl hodně bohatý, ale je tomu už dávno co jednomu úplatnému farmáři zapálil vůz s obilím. Tenkrát to byl hrozný skandál a ten farmář nechal otce Kate hledat, chtěl se mu krutě pomstít. Ale nenašel ho, ať se snažil jak chtěl nedokázal jejího otce najít. Proto si James našel tuhle malou rozpadlou chajdu na konci vesnice a změnil si na veřejnosti jméno na Lukase. I to byl jeden z důvodů, proč nikdo z vesnice neznal Jamese Lewingtona, protože si každý myslel že se jmenuje Lukas Newscall.

Odvedli koně pod střechu a sami vstoupili do polorozpadlého stavení. Na první pohled se trochu zděsili, když viděli jak na dřevěné rozvrzané podlaze leží mimo jiné i mísy, do kterých pomalu odkapává voda dírou ve střeše, ale jinak byl příbytek velmi čistý a útulný.

Stěny byly čistě bílé a tu a tam visel obraz dětí u potoka , nebo váza plná květin postavená na dřevěném stole, či dvojhlavý drak bojující se statečným rytířem v nablýskané zbroji.
Byly zde 3 místnosti-kuchyně, velká ložnice a koupelna.

V kuchyni byl asi uprostřed velký kulatý stůl se 4 židlemi okolo a vázou s uschlými květinami,který rozděloval místnost jako by na dvě části.V první části byla kuchyňská linka, dřez , skříňka s jídlem , koš na odpadky a několik hrnců,nádob a příborů. Ve druhé části byla velká pohovka, několik polic plných knih všemožných barev,velikostí a názvů, malý stolek s zapálenými svíčkami, velký krb ve kterém plál oheň a vrhal na okolní stěny stíny , a také příjemně prohříval místnost a okno se staženými závěsy.

Ložnice byla středně velká místnost s velkou manželskou postelí, skříní plnou oblečení a bledě modrou malbou stěn, která vypadala jako překrásné nebe bez mraků.

Koupelna byla strohá místnost s vanou a umyvadlem.

Jirka se posadil do kuchyně ke stolu a koukal okolo. Měl zvláštní překvapený výraz vepsaný ve tváři. Rozhodně se mu dům líbil. Kate si stavení jen spěšně prošla a hned spěchala za otcem, musela mu toho tolik říct. Posadili se za Jirkou a Kata začala vyprávět.

,,Víš tati, když si od nás odešel tak jsme byli moc smutný víš. Pak si časem našla mamka jiného chlapa a s tím má teď naši sestřičku Nelu, jsou jí 3 roky.Ještě než se narodila Nela tak on se sbalil a utekl. Prý už je po smrti-uhořel při nějakém požáru. Mamka byla po tom úplně na prášky a začala mě mlátit. Nejdřív třeba pohlavek, ale pak se to stupňovalo. Jednou sem zapomněla zamést a ona mi zlomila ruku." pravila a koukla na stůl. Prsty si pohrávala s lemem rukávu. Otec se tvářil velmi vážně a na očích mu byl vidět smutek.
,,Pak sem se seznámila s Jirkou."na tváři se jí objevil široký úsměv. ,,No, ale viděl nás naše sousedka a nabonzovala to mámě. Ta se hodně, fakt hodně naštvala a .."Kate lehce odhrnula vlasy a ukázala modřinu přes oko. Pak si nadzvedla tričko na boku a ukázala ošklivou podlitinu pod žebry.
,,No a tak sem si sbalila tašku a utekla, cestou sem se stavila za Jirkou, protože sem potřebovala utěšit. A on si sbalil taky a jel se mnou sem. Můžeme tu pár dní zůstat?"
,,No jistě."odvětil otec.,,Jen nechápu, že tady mladý muž mohl jen tak odejít..?"koukl na Jirku a trochu se pousmál.
Jirka se nadechl a pod stolem chytil Kate za ruku. Potřeboval teď oporu. Nechtěl o tom moc mluvit.

,,Měl sem staršího bratra. Ten zemřel. Už jsou tomu asi 3 roky a naši se z toho pořád ještě nevzpamatovali. Byla to nehoda. " zrak se mu zamlžil a on vzpomínal. Aniž by o tom věděl začala se mu třást ruka i rty. Prožitek byl stále velmi silný.
,,Umřel....když mu bylo 17. Utopil se." po tváři se mu kutálely slzy.
,,Byli jsme spolu, bylo léto. Hrozné vedro. Šli jsme si zaplavat do řeky. Čekal jsem na břehu, už jsme se chystali domů, ale najednou byl hrozný proud a Ramona to strhlo. Běžel jsem podél břehu a snažil sem se ho zachytit, ale nešlo to. Křičel jsem až přiběhl nějaký muž a společně jsme bratra dostali z vody. Hned jsme ho začali oživovat ,ale bylo moc pozdě." Jirka se rozbrečel ,ale mluvil dál.
,,Ten muž ho donesl k nám domů a já šel s ním. Položil ho do trávy u našeho domu a rychle odešel. Já brečel a volal rodiče. Moje mamka se nervově zhroutila, otec taky brečel. Bál sem se že mi to dají za vinnu, ale ne. Mamka asi půl roku nemluvila. Pohřbili jsme ho pod strom u nás na zahradě. Od té doby jsou moji rodiče jako bez duše. Ráno vstanu a oni sedí v kuchyni,koukají oknem na zahradu a mlčí. Podle mě snad ani neví, že tam jsem. A tak podle mě ani neví že jsem odešel." pláč přešel do postupně slábnoucích vzlyků, až se Jirka úplně uklidnil. Kate ho obejmula a chlácholila. James( její otec) na chvíli odešel a poté se vrátil se sklenicí pálenky. Podal ji Jirkovi. ,,Napij se. nadechni se,kopni to do sebe a vydechni. Pomůže ti to."
Samozřejmě poslechl a vypil sklenici alkoholu. Zašklebil se a pak obličej uvolnil.

,,Děti, můžete spát v ložnici. Já si lehnu tady.Musíte být unavení a hlavně promočení.Ve skříni v ložnici je spousta oblečení, určitě vám něco bude."usmál se James a lehl si na pohovku.

Kate pomohla stále otřesenému Jirkovi vstát a zavedla ho do ložnice. Zula mu boty, on se svlékl a zakryla ho. Slíbila že je hned zpátky a odběhla.
,,Tati?"
Otevřel oči a usmál se. ,,Ano holčičko?"
,,Dobrou noc." Kate se k němu sklonila a políbila ho.
,,Počkej ještě, chtěl bych ti něco dát. Pojd ke mě,sedni si."
Kate se posadila s umála se.
,,Zavři oči , dobře?" řekl otec a z jedné z knížek něco vytáhl.
Kate poslechla a zavřela oči.
,,Nepodvádět."usmál se James a sedl si za ni. Ucítila jak ji něco studeného položil na hrudník. Byl to řetízek, poznala to , protože cítila jak jí vzadu na krku řetízek zapíná.
,,Můžeš je otevřít."
Kate se umála,otevřela oči a podívala se na přívěsek.Byl zvláštní a na chvíli se Kate zdálo že září bílým světlem.
,,Ten je tak krásný, děkuju ti."
,,Našel jsem ho jednou v horách. Když si byla ještě úplně malá, chodíval jsem s několika přátely na lov do hor. Bylo to zvláštní. Ležel schovaný v mechu. Měl sem takový zvláštní pocit, jakoby z něj něco vyzařovalo. Tvojí matce jsem nic neřekl. Schoval jsem ho pro tebe. A teď už běž spát,dobře?"
,,Jo, děkuju tati." Kate se usmála a vklouzla do ložnice, zavřela dveře,sundala ze sebe mokré oblečení a lehla si k Jirkovi. Už spal a ona také brzy usnula.

Slzy Elfů 5.kapitola

11. června 2008 v 18:14 | slziiii
Kapitola 5.

Kate se probudila těsně po svítání, okolo boku měla položenou Jirkovu ruku a bylo jí trochu chladno. Opatrně se pootočila, aby se podívala, jestli Jirka stále spí, nebo je už vzhůru. Měl zavřené oči a klidně oddechoval, byl tak roztomilý. Kate se při pohledu na něj musela usmát, včerejší zážitek v lese byl jen mizející vzpomínka , nic víc. Uvědomila si, že má hrozný hlad, ale nechtěla probudit svého milého společníka, a tak raději zůstala nehnutě ležet s přivřenýma očima a pozorujíce oblohu. Najednou ucítila pohyb a všimla si, že se Jirka začíná probouzet, zavřela oči a tvářila se, že spí.
On se probudil, promnul si oči a podíval se na ni. Ruku z jejího pasu stáhnul, nahnul se nad ni a políbil ji na ústa. Ona však dělala že spí dál a tak ji políbil znovu, v tu chvíli se rozesmála.

,,Dobré ráno cizinče."řekla a usmála se.
,,Dobré. Krásná slečno.Jste pěkně nemravná,aby jste věděla."
Znovu se oba rozesmáli a pak se posadili.
,,Mám hroznej hlad, slečno."poznamenal s úsměvem
,,Fakt?To není možný.Vždyť si jedl asi včera ráno."usmála se
,,No jo,já jsem hroznej."
,,Počkej,vytáhnu chleba."řekla a natáhla se po tašce.
,,Fajn ,jak myslíte."
,,Hele přestaň mi vykat, nebo budeš bez snídaně." rozesmála se a vytáhla z tašky pecen chleba, ukrojila dva krajíce a jeden mu podala. Poté dala zbytek chleba zpět do tašky a zapnula.
,,Rozkaz."usmál se a políbil jí, pak se zakousl s chutí do chleba. Když se oba dostatečně nasytili, rozhodli se pokračovat dál v cestě.

Nasedli na koně a krokem se vydali na cestu, na obzoru se před nimi rýsovala nějaká vesnice a čím byli blíž, tím byla stavení zřetelnější a barevnější. Asi po další půl hodině se dostali až k vesnici. Byla obehnána malou kamennou zdí s bránou kterou strážili dva vesničané. Na bráně byl černým úhledným písmem napsán velký nápis- Vítejte v Rooganu.
Kate koukla celá šťastná na Jirku.

,,Tak jsme tu."usmála se a sesedla z Matrixe
Také sesedl a vedl koně k bráně.
Usmáli se na strážce brány a ti je celkem ochotně pustili do vesnice, Kate se zdálo že z nich cítí medovinu, ale to bylo vedlejší.
Vesnice se zdála být mnohem větší než si předtím myslela. Bylo tam spousta domů, kamenitých chodníků, pobíhajících koček a dětí. Vesničané stáli u domků a povídali si, nebo se chystali do hospod na víno či oběd.Všude byla spousta lidí a pro Kate byl opravdu těžký úkol mezi nimi najít svého otce.

,,Myslím že bude pršet."poznamenal Jirka a vytrhl Kate z přemýšlení.Ukázal na stahující se tmavá mračna na obloze.
,,Cože?" nevnímala Kate
,,Že bude asi pršet." už i ve vzduchu začínala být cítit vlhkost.
,,Jo to jo." pousmála se Kate. ,,To abychom si pospíšili."
,,A jak ho chceš vlastně najít? To budeš chodit od jednoho vesničana ke druhému a zjišťovat, jestli to není tvůj otec?"
,,Moc vtipný. Prostě se zkusím poptat, jestli neví kde bydlí.Nevidím v tom problém."
,,Jak myslíš."

Přišli společně k jednomu z vesničanů a ptali se ho, zda nezná Jamese Lewingtona. Odpovědi byli negativní. Neslyšeli o nikom tohoto jména.

Začalo pršet. Zpočátku to byl příjemný i když trochu studený jarní deštík, ale po několika minutách se změnil v hustý studený liják. Obloha dostala barvu tmavě modré až černé. Snášlely se z ní tisíce kapiček. Vzduch se ochladil a nasákl vlhkostí. Byla jim zima. Mokrá kamenná cesta byla jako kluziště.
Kate měla co dělat , aby se nerozplakala. O jejím otci nikdo nic neslyšel. Už to vzdala, Jirka se snažil jí dodat podporu a tak se i sám ptal jestli neznají muže tohoto jména, modrokého hnědovlasého může okolo 40 let. Až když Kate už propadala návalům smutku přiběhl k ní Jirka celý rozzářený.
,,Tamta paní, říkala že ho zná! Bydlí prý na konci vesnice v polorozbořeném stavení bez oken a s děravou střechou. Nemůžeme to prý minout."

Kate ho obejmula a pak nastavila tvář dešti. Našla ho, našla svého otce. Svého otce, kterého toužila vidět tolik let,obejmout ho, tak moc. Nechtěla už marnit ani vteřinu. Rozběhla se po mokré cestě, kolem kašny na náměstí a utíkala až na konec vesnice.

Bylo to tak, jak řekla ta stará paní. Minout to nemohla. Bylo to dřevěné stavení bez oken, s propadlou částí střechy, ale vevnitř se svítilo. Popadala dech a tiše doufala že to není jen sen. Pomalu přistoupila po hliněné cestě ke dveřím z dubového dřeva a zaťukala. Byla jí zima a stále pršelo. Jirka k ní doběhl, stoupl si za ní a tiše vyčkával. Uslyšeli těžké šouravé kroky blížící se ke dveřím. Po pár okamžicích se otevřely a stál v nich vysoký a velmi pohledný muž. Zamžoural, oči se pomalu přizpůsobily venkovnímu šeru a poté ztuhl na místě. Celý se chvěl.

,,Kate...?" potiše zamumlal skrz rozechvělé rty.
,,Tati." rozplakala se Kate
Otec jí vzal do náruče, obejmul a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Řekni že se mi nezdáš, prosím řekni že to není jen sen. Že jsi mě našla. Mám tě tak rád holčičko. Moc rád a tak strašně moc jsi mi chyběla." rozplakal se otec.
Jirka jen koukal do země a usmíval se.
,,Tati. Jsem tady. Jsem tu s tebou tati."její pláč pomalu přestával.
,,Tohle je Jirka. Můj kluk , tati." usmála se.
Otec ji položil na zem a podíval se na Jirku, oči měl stále zarudlé od pláče,přistoupil k němu a stiskl mu ruku.
,,Rád tě poznávám mladý muži. A ted pojdte dál než tu zmrznete."

Slzy Elfů 4.kapitola

11. června 2008 v 18:13 | slzyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy
Kapitola 4.

Našla tašku, vytáhla ji zpod postele a otevřela. Začala do ní házet věci- oblečení, knížku, nožík, nádobu na vodu a nakonec i svoje úspory z loňského léta, které strávila kopáním na poli. Ze skříňky vytáhla plášť-ošuntělý šedý podšívaný plášť na knoflíky, který tu zbyl po otci a přehodila si jej přes sebe. Potichu přišla ke spící Nele, pohladila ji po tváři a políbila.Povzdechla a sešla s těžkou taškou ze schodů dolů.
Tam už stála Tamara a naprosto nechápavě na Kate hleděla. Kate se pousmála a pak se podívala do země. ,,Už tu nemůžu dál být, promiň že tě tu nechávám , ale jednou se vrátím, slibuji. Mám tě moc ráda sestřičko ,ale opravdu už nemůžu. Nezlob se na mě." položila tašku a obejmula Tamaru se slzami v očích. ,,Potřebuji, aby jsi matku když tak nějak zdržela, řekni třeba že jsem se šla projet, dobře?"zeptala se Kate a chopila se tašky. Tamara pořád stála, neschopna slova, pusu mírně otevřenou a v očích trochu nepřítomný výraz.
,,Neodjížděj prosím. Kam chceš jet?"Vysoukala ze sebe.
,,Já ještě nevím Tamaro..Nezlob se."Ještě jednou sestru obejmula,vzala z věšáku uzdu a šla před dvůr do stáje. Tamara ji doběhla, do ruky jí vtiskla několik mincí a velký šátek plný jídla.
,,Hodně štěstí Kate."zašeptala a ustoupila o několik kroků.
,,Děkuji ti. "řekla Kate a vložila mince i jídlo do tašky k ostatním věcem. Koukla na sestru ,usmála se ,i když jí to stálo obrovské úsilí a vešla do boxu. Ze zdi sundala dečku a položila ji na Matrixe.
,,Uděláme si velkou vyjížďku Matrixi, hodně velkou." utáhla pás a připevnila na něj tašku. Dala mu uzdu do huby a naskočila na něj. Pomalu krokem popošli ven, Kate se ještě otočila a pak pobídla koně do cvalu.

Cválala vesnicí nahoru do kopců, směrem k lesu. Náhle si všimla že opodál se popásá kůň Jirky, před jedním z nových domů. Zvolnila tempo a koukala, zda se jí to jen nezdá. Byl to on. Tajně si přála , aby teď vyšel před dům a spatřil ji. A jako by někdo její přání vyslyšel,Jirka vyšel před dům a všiml si jí.

Zastavil se a koukl na ni. Očima sklouzl na tašku a objevil se v nich výraz naprostého zděšení. Konečně se zmohl slova a přidušeně zavolal jméno Kate.
Ona zastavila, seskočila z koně a běžela k němu. Cestou jí praskly nervy a ona se rozbrečela. Padla mu kolem krku a plakala. Nevím jak dlouho, setrvali v této pozici ,ale on jí utěšoval a hladil tak dlouho, dokud nepřestala brečet. Poté se na něj podívala, z očí jí stále tekly slzy ,ale vzlyky ustaly a políbila ho. On se trochu usmál a konečně se zeptal co se stalo. Posadili se na kraj cesty a ona mu vyprávěla jak moc jí matka zmlátila a co jí řekla a jak Kate musela jít pryč. Celou dobu na ni koukal a chápal co cítí. Řekl jen ať chviličku počká a zmizel v domku.
Seděla na kraji cesty a přemýšlela jestli ji otec vůbec pozná.
Tady je něco na vysvětlenou . Věci se mají takto: Tamara a Kate mají pochopitelně stejného otce (když jsou ty dvě dvojčata) a ten od nich odešel, když jim bylo 8let . Poté byla matka 3 roky sama, dokud nepotkala Eduarda , se kterým o rok poději začali bydlet a který je otec Nely. Když před dvěma lety zjistil, že s ním Vanessa (matka Kate a Tamary) čeká dítě, prostě se sbalil a utekl. Nedávno se dozvěděli,že zemřel, někde o 100km dál při požáru, ale to je jiná kapitola. Prostě se neviděli asi 7 let a za tu dobu se Kate hodně změnila, sice jí bylo jen 15, ale dospěla , ať už po stránce fyzické nebo psychické.
Jirka doběhl s plnou taškou a usmál se na ni. Pískl na prsty a jeho kůň přiběhl k němu, Jirka mu upevnil tašku na záď. Pak znovu pohlédl na ni a usmál se. Nedokázal se tvářit vážně, když ji viděl, byla v jeho očích tak krásná.

,,Pojedu s tebou." řekl a chytil její ruce do svých a poté je políbil. Ona na něj koukla s velmi překvapeným výrazem ve tváři, ale zároveň i nesmírně šťastným, asi si v tu chvíli neuvědomovala následky. Věštit budoucnost prostě neuměla. Sice se jí stávaly občas zvláštní věci , ale nepřikládala tomu moc zvláštní důraz. Například když byl k ní někdo otočený zády a ona myslela silně na to, aby se k ní otočil,tak se to prostě stalo. A nebo dokázala občas zachytit tok myšlenek lidí, ale to se stávalo opravdu jen zřídka a nejčastěji u její sestry Tamary.

,,Cože? A co rodiče?" vyhrkla a vstala.
,,Neboj se , nechal jsem jim dopis s vysvětlením a myslím si, že si ani nevšimnou že jsem pryč. " pousmál se ještě.
,,Cože?Proč si to myslíš?"
,,Teď o tom nechci mluvit, později ti to vysvětlím,dobře?"
,,Ano, jak myslíš." naskočila na Matrixe a počkala na Jirku. Ten se vyhoupl na koňský hřbet a pobídl Haflinga do klusu. Kate se rozklusala za ním a když byli vedle sebe tak se zeptal : ,,Kam vlastně teď pojedeme?"
,,Musím najít svého pravého otce."
,,A víš kde žije?"
,,Za tímhle lesem vede cesta a po té se dostaneme do jedné vesnice jménem Roogan a tam prý žije můj otec." při tom slově "otec" se jí zaleskly oči a lehce zvedli koutky , jako když mluvíte o něčem zvlášť příjemném, ať je to zmrzlina nebo třeba milovaný herec.
,,Za lesem? Ty nevíš co se o něm říká? Víš Kate, já sice na pověry nevěřím, ale pochybuju že tam nejsou lupiči a podobní vyvrhelové co jne čekají na příležitost někoho okrást nebo zabít!Uvědomuješ si to? To přece musí nějak jít obejít ne?"
,,Ale notak,nebuď jako malá holka. Máme koně a tak to jen prosvištímě že si nás ani nevšimnou.Pojeď."rozcválala se k lesu.

Kdyby jen tušili, co v lese uvidí, tak by si ho určitě objeli velkým obloukem.
Kate jela po polní cestě, která vedla i lesem a Jirka ji brzy dohonil a tak jeli vedle sebe až k lesu. V místech, kde les začínal už nebyla cesta dost široká pro dva koně, možná pro dva lidi, ale ne pro dva koně, a tak museli jet za sebou. Jirka jel samozřejmě první, přece jen to byl už skoro muž.
V lese bylo šero a ne , tak příjemně voňavě , jako v jiných lesích. Nebyli vidět ptáci ani brouci, co jinde lezou. Bylo to zvláštní, snad až magické místo dýchající spoustou negativní energie a temna. Energii co zde vyzařovala, pociťoval i méně citlivý člověk jako mravenčení na krku a zádech, až ostrou bolest hlavy nebo nutkání zvracet. Kate patřila mezi ty citlivější. I když si nemyslela ,že by zde byli bubáci, hejkalové a podobné výmysly pohádkářů, cítila že je tu něco zvláštního, co se jí ani trochu nelíbilo.
Větve jehličnatých stromů byly husté a sahaly až na zem. Jen velmi těžko, se dalo jít stále po cestě. Les směrem ke středu houstl, až nebylo skoro vidět 10metrů před sebe. Bála se , aby se neztratila a pořád si hlídala, jestli je Jirka před ní.
Když se dostali asi do středu lesa, museli oba dva seskočit z koní a vést je skrz hustý porost. Nebylo to vůbec snadné, ale koně byli zatím celkem klidní, to horší přišlo asi ve 3/4 lesa, kdy začali nervozně podupávat a plašit se bez zjevného důvodu. Kate musela Matrixe držet velmi pevně, aby jí neutekl.

V tu chvíli uslyšela šepot. Byla to hrůzostrašná směsice slov, kterým nerozuměla, ale i tak naháněla hrůzu.Ozýval se všude okolo nich, občas trochu zeslábl a jindy byl naprosto hrůzostrašný.
Podívala se na Jirku a ten se nervozně rozhlížel kolem sebe. ,,Co to je,Kate?"
,,To já nevím, jedeme pryč." zatáhla Matrixovi za uzdu.
V tu chvíli šepot ustal. Kate koukala okolo sebe k smrti vyděšená a nechápala co se děje. Kolem ní prosvištěl šíp a zabodl se do kmene jednoho ze stromů. Kate vykřikla, skočila na koně a pobídla ho. ,,Jirko dělej! Musíme pryč!" okolo proletěl další šíp,tentokrát ji minul jen o pár centimetrů. Znovu koně pobídla tentokrát mnohem silněji. Ten konečně uposlechl a dal se do cvalu. Jirka také naskočil na koně, ale jeden šíp jej škrábl do levé paže a začala mu téct krev. Pobídl koně a brzy Kate dohnal.
,,Ty jo, slyšel jsi to?" ptala se ho s vyděšeným výrazem v obličeji a třesoucíma se rukama.
,,Jo, slyšel. Co to bylo? "
,,To já nevím. Jirko,ty krvácíš! Zastav. Prrr." Seskočila z koně,pomohla i jemu sesednout a poté ho posadil na pařez. Opatrně roztrhla látku trička okolo rány a podívala se na ni. Zkřivil obličej bolestí, když mu zastavovala krvácení.
,,Promiň, je to lepší miláčku? " zeptala se ho.
On se na chvíli zarazil a poté vykouzlil překrásný úsměv. ,,Ano, děkuju ti." řekl a políbil ji.
Stačilo ale jen malé zašustění a už stáli oba na nohou a nasedali na koně ve snaze být co nejdřív z tohoto hrozného místa.

Asi za další dvě hodiny, když se už začínalo stmívat , se dostali z lesa, živy a zdrávy. Sice s pár škrábanci a vyděšení , ale živí.
,,Stmívá se, měli bychom rozdělat oheň a někde přenocovat."navrhl Jirka a koukal na zapadající slunce za obzorem.
,,Dobře , tamhle je nějaká mýtina, tam by to šlo, ne?"
,,Ano, myslím že by to šlo."
Kate se usmála a pohladila koně po krku.
Když dorazili na mýtinu, pořádně pochválili koně, dali jim vodu a nechali je pást. Posbírali dříví a rozdělali oheň. Kate rozprostřela otcův plášť na zem a sedli si na něj. Stmívalo se , až byl na viděl jen měsíc a kupa hvězd na noční obloze. Slyšeli cvrčky, kteří ukazovali své umění a poslední ptáky, kteří dávali dobrou noc. Později už bylo slyšet jen praskání ohně. Přitiskli se k sobě, zakryli se dekou a poté usli klidným spánkem.

Slzy Elfů 3.kapitola

11. června 2008 v 18:12 | slzyyyyyyyyyyy
Kapitola 3.

Kate se usmála a koukla na něj zvědavě. ,,A co teď?"zeptala se.
,,Teď...Nechtěla by ses projít?Znám jedno moc hezké místo nedaleko odtud.Chtěla by jsi Kate?" usmál se
,,No.."zatvářila se jako kdyby o tom uvažovala,ale podle cukání koutků Jirka poznal že si dělá jen legraci.

Podržel jí dveře a šli společně. Šli a zdravili známé i neznámé sousedy,pozorovali vlaštovky lovící všudypřítomný hmyz za letu a stavějící si z hlíny hnízda pod doškovými střechami stavení. Slyšeli bečení ovcí,které se popásali na zarostlých svazích plných právě rozkvetlých pestrobarevných květů všemožných vůní a tvarů,jaké jen příroda dokázal vymyslet a stvořit.Povídali si,smáli se starým příběhům a cesta příjemně ubíhala.

Prošli kolem hřbitova a kostela,minuli skupinku dětí hrajících si na slepou bábu a přišli až ke splavu nedaleko lesa. Šli po hlinité cestě okolo splavu až k obrovské vrbě,jejíž větve se skláněly až k vodní hladině a kmen byl porostlý mechem. Teď Kate došlo kam jdou ale nechtěla mu kazit radost. To místo poznávala,chodila tam ještě jako malá s Tamarou a otcem a trávili dlouhé hodiny koukáním na oblohu a povídáním si pohádek.Usmála se při vzpomínce na to,jak koukali na mraky a hádali co představují,ať to byli zvířata nebo lidé.
Jirka lehce nadzvedl větve,které zatarasily vstup do tohoto pozemského ráje a počkal ,až Kate prošla.

Sice tu už byla,ale musela zatajit dech a koukat na neuvěřitelnou krásu. Jako by jediný výdech mohl zničit atmosféru tohoto místa.Bylo to prostě příjemně odlehlé a klidné místo a vzduch byl prosycen vůní lesa a tekoucí čisté vody. Jediný zvuk, který tu byl slyšet byl zpěv kosa sedícího na vrbě a tiché šumění vody. Byl to vlastně palouk porostlý krásně zelenou trávou a nádherně zbarvenými květinami,na jejichž okvětní lístky dosedali pestrobarevní motýli a včely,okolo něj se červenaly maliny .Byl to vlastně pozemský ráj.
Posadili se do trávy a koukali na vodní hladinu ,kde se odrážely jejich tváře. Mlčeli a vychutnávali si krásu tohoto místa.
,,Je tu krásně." poznamenal Jirka a usmál se zeširoka
Kate se taky usmála svým okouzlujícím úsměvem a položila se do trávy koukajíc na oblohu.
Jirka si přisedl o něco blíž,pohledem klouzal po jejím těle od krásně úzkých nohou přes štíhlý pas a krásná ňadra až do tváře.Zadíval se do jejích očí a připadalo mu jako by se v nich utápěl. Zadíval se na ni znovu, jemně ji chytil za bradu a přitáhl ,poté jí lehounce políbil na rty.
Proběhlo jí po zádech příjemné zamrazení ,když se jejich rty potkali. Po chvíli se políbili znovu a více procítěněji.Takhle to začalo.

Kate nebyla ošklivá,ale nebyla to ani kráska,spíš takové ošklivé kačátko co se promění v překrásnou labuť.Bylo to tím že o sebe nepečovala,neměla na to čas. Měla svoje povinnosti,které prostě plnit musela,ať už šlo o krmení zvířat,uklízení nebo hlídání mladší sestry. V lásce byla ještě hodně nezkušená,neměla se od koho učit a kdyby ano tak rozhodně ne od Tamary.

Po několika dlouhých polibcích ho obejmula a zůstali tak několik minut.Hladila ho po rukou a on jí hladil a líbal na krk. Připadala si jako kdyby jí už nikdy nikdo nemohl ublížil,jako když je s ním jako by měla neviditelný štít. Políbili se znovu,když nečekaně vstala.

Koukal na ni a nechápal co se děje. Všimla si jeho nechápavého pohledu plného otázek jestli neudělal něco špatně,ale než stačil něco říct řekla: ,,Už je hrozně pozdě,já budu muset jít."
,,Doprovodím tě."vyhrkl a rychle vstal. Chytil ji za ruku a řekl mile a něžně ,,Aby ses mi neztratila" a políbil jí.
Usmála se a šla s ním ruku v ruce směrem k vesnici.
Koukal na ní a pořád se mu v mysli honila ta samá otázka- Proč ji proboha matka udeřila?Nemohl a nechtěl tomu uvěřit.
,,Mám tě moc rád Kate a nechci aby ti někdo ubližoval.Ochráním tě,slibuji."Znovu ji políbil a čekal co mu odpoví.
Usmála se ,ale nebyl to šťastný nebo veselý úsměv,byl to spíš bolestný úšklebek.
Ale to už stáli přede dveřmi stavení kde žila,políbil jí a ona tiše vklouzla za dveře. Stál tam ještě několik okamžiků a usmíval se,nemohl tomu uvěřit,bylo to jako krásný sen co se vám zdá k ránu a vy pak skoro celý den litujete ,že jste se z něj probudili. Otočil se a pomalu šel domů.

Když vklouzla za dveře,opřela se o ně a blaženě se usmívala,nevěděla jestli brečet,nebo se smát,když uslyšela dupání a všimla si Tamary jak seběhla schody a zářivě se usmívala. ,,Ahoj sestřičko."zazubila se ,,Jak se máš?"
,,Proč?"zeptala se nechápavě Kate
,,Jen tak se ptám.Kdepak jsi byla?"pořád stejný úsměv
,,Venku.Projít se."zacukali jí koutky
,,Sama?"
,,Jasně."
,,Jo a ten mladej pěklnej kluk nebyl nikdo?"
,,To je kamarád."zatloukala Kate
,,Takhle se kamarádi nelíbají."rozesmála se Tamara
,,Hele Tamaro,neříkej to máme,prosím tě."
,,Za koho mě máš?Já nic neviděla."mrkla na sestru Tamara
,,Děkuju."
,,A co je vlastně zač?Jak se ten kluk jmenuje?"
,,Je to Jirka,bydlí tu jen chvíli."
,,Pěknej,toho ti schvaluju."rozesmála se Tamara
,,Tamaro!Nech toho!"rozesmála se i Kate ,,A nezáviď" vyplázla na sestru jazyk a se smíchem utíkala do podkroví.

Kate si sedla na postel a asi nikdy se tak neusmívala,až po chvíli si všimla že je s ní v pokoji i Nela. ,,Ahoj Nelo."řekla a vzala svou malou sestřičku do bezpečí náruče.Nela položila hlavičku Kate na rameno,chytla se ručičkou okolo krku a zavřela oči. Po chvíli už bylo slyšet jak oddechuje ve spánku.Kate ji položila do postýlky,dala ji dudlík a jejího oblíbeného medvídka.Poté začala s úklidem rozházených věcí a hraček po celém pokoji.

Když byla skoro hotová,uslyšela jak jí matka volá.Okamžitě ji problesklo hlavou: Co jsem udělala?A co jsem neudělala?Já neumyla nádobí?Umyla.Tak co se děje?Do reálu jí vrátil další výkřik jejího jména.Rychle sešla,nebo spíš seběhla dolů do kuchyně. Tentokrát vypadala matka až nepříčetně rozzuřeně. Kate vůbec nechápala co se děje. Rukou si automaticky hmátla na opuchlé oko,které jak zjistila bylo stále neuvěřitelně citlivé na dotek. Ten den měla matka na sobě hnědé kalhoty a zelený svetr,její blond vlasy přilepené k obličeji a výhružný postoj,vypadala tak trochu jako šelma chytající se skočit na nebohou oběť. Tamara vedle ní vypadala jako exotická princezna a tolik podobná otci. Otec byl opravdu velmi pohledný muž, vždy hladce oholen s krásně modrýma očima (ty měla Kate po něm) a úsměvem na tváři kterým dokázal neuvěřitelně pohladit na duši. Matka s Kate třásla a křičela,její oči vypadali jako oči ďábla nebo snad draka a ruce měly stisk kulturisty.
,,Co si o sobě myslíš?!!Co to bylo za kluka?"
Teď to Kate došlo,Tamara jí o Jirkovi musela říct.Ale to by přece neudělala ,nebo ano? Ne,jistě že ne.Tak kde se to tedy dozvěděla matka?
,,Kdo?"zeptala se Kate snažíc se získat co nejvíc času na vymyšlení správných argumentů,místo toho však dostala prudkou ránu do ruky.Kate potlačila výkřik bolesti.
,,Sousedka,paní Jungová viděla jak se vedeš s nějakým klukem za ruku a dokonce se s ním líbáš u dveří!"zakřičela matka a na tvářích měla červený odstín barvy rajčete.
Takže stará Junganka nás viděla,drbna vesnice co celý den nemá nic lepšího na práci než čumět z okna a pak bonzovat.
,,A proč ti to tak vadí?Je to můj život!A ty se mi do něj pořád pleteš!už toho mám dost mami!Nejsem dítě!Si pěkně hnusná!"
Tentokrát byl úder silnější,matka jí prudce a silně zasáhla do boku a odtud Kate vystřelila bolest až do krku.Svalila se na zem a zadržovala vzlyky.¨Matka k ní přistoupila a řekla, aby se k němu už nikdy nepřibližovala,jinak si nesedne alespoň týden.Poté odešla do práce.
Jakmile dveře zaklaply, Tamara skočila ke Kate a hladila ji po hlavě a zároveň hledala očima něco,čím by zmírnila bolest. Kate se posadila a poté s velkým úsilím vstala,bolest byla k nevydržení,špatně se jí dýchalo a bolelo jí celé tělo,ale stála. Opatrně popocházela ,až se dostala ke schodům vedoucím do podkroví, tam si klekla na kolena a po nich vyšplhala nahoru. Nela stále spinkala. Kate vstala a začala hledat svou velkou tašku.

Slzy Elfů 2.kapitola

11. června 2008 v 18:11 | slzyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy
Kapitola 2.

Bylo jí jasné,že tak i tak dorazí pozdě a čeká jí výprask od matky. Jen co otevřela vrata a vedla koně do boxu, slyšela matku nadávat. Dala Matrixovi ohlávku,políbila ho na čelo a s povzdechem šla do kuchyně k lamentující matce. ,,Jen se fláká,to je hrozný " nesl se matčin hlas ke Kate,která právě otevírala dveře. Nadechla se a vstoupila.

,,Ále,milostivá slečna se konečně dostavila taky domů. Co si vůbec myslíš?! Řekla si že si uděláš malou vyjížďku,ne tůru! Byla jsi pryč přes 2 hodiny! " nadávala velmi nahlas matka a mračila se u toho. Kate se na ni podívala opovrhovačně a ušklíbla se. Matka ji uhodila s takovou prudkostí,že Kate spadla na zem. Chytla se za oko a pomalu vstala,motala se jí hlava a připadala si,že ta tvář snad ani není její. Pociťovala ochromující bolest a přemáhala nutkání zvracet.
,,Tohle už nikdy nedělej, rozumíš mi?!"zakřičela matka na dceru,chytla ji za vlasy a podívala se na ni přísným pohledem,poté ji pustila. Kate neřekla ani slovo,nasadila nepřítomný výraz,jako už tolikrát předtím a potlačovala slzy.
,,Jdu do práce! "zakřičela matka a práskla dveřmi. Nela se rozplakala leknutím.

Kate si sedla ke stěně, přitáhla si kolena k tělu a držela si hlavu v rukou. Snažila se nebrečet. Tamara se k ní sklonila a tiše promluvila: ,,Je všechno dobrý? ". Kate jen pokývala hlavou na znamení souhlasu. Vzpomínala na otce,to dělala vždycky když jí matka uhodila, nebo na tom byla prostě špatně. Tatínek jí nikdy neuhodil. Ani se nedivila že od nich odešel, kdo by s takovou ženou vydržel?To asi ne. Ale ona musí a pak že je spravedlnost? Copak někdy provedla něco tak hrozného?
Pustila si kolena a vstala , hlavu skloněnou k zemi, přešla chodbou až k venkovním dveřím. Prošla nimi a sedla si na schody před stavením. Utrhla jednu z květin co rostli okolo, opět si sedla a otáčela květinu v prstech. Byla krásná s růžovými lístky a žlutým středem plným pylu.

,,Kate?",zaslechla svoje jméno a tak se rozhlédla. Stál před ní Jirka, usmíval se, ale jakmile zahlédl její bolestivě oteklou tvář, ztuhl zděšením. Zahleděl se na modřinu okolo oka a klekl jsi k ní. Prohrábla si vlasy a delší vlasy jí spadaly do tváře a zakryly opuchnuté oko. Sklonila hlavu.
Klekl si, jemně ji vzal pod bradou a zvedl jí hlavu, aby jí viděl to tváře. Druhou rukou jí opatrně odhrnul vlasy z tváře , ale ona i tak ucukla bolestí.Podíval se na ni velmi ustaraným výrazem v očích, který se promítl i na jeho jinak vždy usměvavé tváři.
,,Co se ti stalo Kate?"
,,Nic" bolestně se usmála
,,Kate co se ti stalo?"zeptal se a pohladil ji po ruce
,,Uklouzla jsem, když jsem šla do pokoje a praštila se o schod"
,,Ty bys mi nelhala že ne?"
,,Dobře.No..Přišla sem pozdě domů." pronesla a ucukla pohledem.
,,Tebe praštila tvá matka?"zeptal se nevěřícně
,,Ano."
,,Ukaž,půjdeme dovnitř a něco s tím uděláme." Mrkl na ni povzbudivě a pomohl Kate vstát.

,,Kde máte kuchyni?" zeptal se Jirka když už stáli na chodbě ve stavení. Kate ukázala na jedny ze dveří které z chodby vedly a vstoupila do místnosti.
,,Kate,sedni si na židli,prosím."řekl a vzal utěrku z kamen,namočil ji do studené vody a vyždímal. Kate se mezi tím posadila na židli a pozorovala ho svýma křišťálovýma očima. Jirka k ní přistoupil a velmi opatrně(jak to jen uměl)položil obklad na opuchlinu okolo oka. Nejdříe ucukla,ale po chvíli ji obklad příjemně chladil. ,,Díky Jirko."usmála se.
Začala se trošku třást,když se jako by omilem dotkl její ruky. Nebyla na to vlastně vůbec zvyklá,že by ji někdo opečovával a už vůbec pěkní kluci, ti se spíš točili okolo Tamary,ale on ne..On si všímal jen jí a to se jí hrozně moc líbilo. Jemně ho vzala za ruku,kterou jí přikládal studenou látku na oko a položila mu ji do klína,utěrku dala usušit.

Slzy elfů

11. června 2008 v 18:10 | pribehoeeee
Kapitola 1.

,,Kate,běž zkontrolovat Nelu"rozeznělo se stavením v malé vesničce poblíž velkého temného lesa.Ze dveří vyšla na chodbu středně vysoká,štíhlá dívka.Přešla chodbu až k malým schodům vedoucím do dalšího patra.Opatrně vystupovala po dřevěných rozvrzaných schodech do podkroví,odklopila dřevěný poklop a vešla do podkrovního pokojíčku.Dívka přelétla očima po pokoji.

Byla to středně velká místnost,ale pro 3 děti spíš malá.Stěny pokrývala vrstva bílé malby a na podlaze byl položen modrý koberec zašedlý věkem.V pravém a levém rohu pokoje byla vždy jedna postel a šatník a ještě jedna postýlka byla mezi nimi.Prostřední postýlka byla dětská a na ní seděla roztomilá světlovlasá holčička,byly jí skoro 3 roky.Okolo ležely hračky.

Když spatřila Kate usmála se a popadla svou dřevěnou panenku s veselýma očičkama.Kate šla přes pokoj,vzala svou malou sestru do náruče a opatrně snesla ze schodů.Prošla s malou Nelou chodbu ,až do velké místnosti,ve které byl v rohu koberec,mezi hračky.Pohladila ji po jemných vláscích a šla zpět za matkou.

Ta ji okamžitě poslala nakrmit zvířata. Kate poslechla a spěchala na dvůr. Vzala ze stodoly několik kbelíků s krmením a začala. Sledovala malá neposedná kuřátka,jak poskakují po trávě a zobají zrníčka svými malými zobáčky. Nakrmila krávy a prasata a nakonec šla do malé stáje kde postával její kůň.Vítal jí hlasitým řehtáním.Dala mu seno a vodu a pozorovala ho s úsměvem jak pije. Nakonec ho pohladila po čele a šla za matkou.
Slyšela prásknutí dveří, a tak se šla podívat co se zase děje.
Její sestra(dvojče) se vrátila domů.Asi sem vám zapomněla říct že má Kate sestru a ještě k tomu dvojče,ale tak tady vám to povyprávím : ty dvě byli odlišné asi jako černá a bílá ale zároveň si i tak podobné,je velmi těžké vyjádřit to slovy.Kate měla dlouhé,hnědé,vlnité vlasy,lehce pihovatý obličej a zářivé světloučce modré oči.Byla spíš uzavřenější typ a trpěla méněcenností.
Tamara byla opak:měla hnědé vlasy spletené do spousty maličkých copánků,které jí zdobily celou hlavu,byla opálená a měla hnědé oči jako její matka. Její účes a doplňky(což bylo spousta korálků a náramků) jí dodávali exotický vzhled a charisma.Byla velmi sebevědomá,krásná a upovídaná.Ve společnosti oblíbená hlavně mezi kluky.
S úsměvem prošla chodbou a zamířila si to do pokoje v podkroví.,,Ahoj" řekla Kate a usmála se.,,Čau"odpověděla sestra ležérně a zmizela v podkroví.Kate jen pokývala hlavou a šla do kuchyně poprosit matku,zda by se nemohla jít projet. Ta jí dala svolení.

Kate se chopila uzdy a utíkala na dvůr,naudila koně a vyvedla před stavení.Nasedla na něj,pobídla ho do klusu a jeli ven z vesnice rovnou k polím a loukám rozkládajícími se před lesem.Jakmile se dostali z kamenné vesnické cesty na hlinitou polní,Kate pobídla koně ke cvalu.Přímo milovala cválání v otevřené krajině,když jí vítr šlehal do tváře a pohazoval vlasy ze strany na stranu.Byl to pocit naprosté volnosti,svobody a bylo to něco úplně jiného než pociťovala doma. Málem se i rozesmála štěstím. Objížděla louky stále dokola a jemně pobízela koně ke cvalu.Nechtěla by ho ale uštvat,takže po nějaké době zvolnila až úplně zastavila. Hřebce řádně pochválila a seskočila z něj.Jeho jemná srst se na slunci překrásně leskla a kůň vypadal mnohem vznešeněji. Pohladila jej ještě po krku a poplácala po pleci,poté mu vyndala z huby uzdu a nechala koně volně běhat a pást se.Sama se posadila pod jedním z rozkvetlých stromů na louce,uzdu pověsila na větev nad sebou a ponořila se do svých vlastních myšlenek. Jarní slunce jí svítilo do očí, a tak je zavřela,uvelebila se opřená o strom a v této pozici usnula.
Probudil jí dusot koňských kopyt a hlasitý smích.Vyděšeně otevřela oči.Uviděla jen svého koně jak se popásá jinak nic a nikoho.Už se chystala znovu zavřít oči,když se něco dotklo jejího ramene.Vytřeštila oči a rychle se otočila.Stál tam kluk. Na první pohled se jí moc nelíbil,ale když se na něj podívala pozorněji,tak jí připadal docela hezký. Kluk si zjevně všiml jejího předchozího vyděšeného pohledu a trochu provinile se usmál a promluvil: ,,Promiň,nechtěl sem tě polekat". Líbil se jí ton jeho hlasu.Nebyl to ten nepřátelský hlas,který znala od svých vrstevníků,tento byl jiný,tak.....milý. Usmála se a hned se začala obhajovat. ,,Já?Já se nelekla" s náznakem úsměvu. Kluk se zakřenil,ale neodporoval jí. ,,Jmenuju se Jirka,povíš mi ty tvoje jméno cizinko?"
,,Jsem Kate.Kde se tu vlastně bereš?Ještě jsem tě tu neviděla.". Pohledem sklouzla na jeho velmi pěkné tričko,které mu obepínalo ploché břicho.On se pořád usmíval a pak jí pohlédl přímo do očí.
,,Máš moc pěkné jméno Kate.Můžu jít zase pryč,jestli ti tu vadím."zažertoval,ale když viděl její pohled,bylo mu jasné že ona tohle opravdu nechce.Tenkrát mezi nimi přeskočila jiskra.
,,Byl jsem se trochu projet a vidím tu krásnou holku jak spí pod rozkvetlou třešní,tak jsem to zkusil "vykouzlil na tváři úsměv ,kterým ji odzbrojil. Kate úplně zčervenala sklopila zrak.
,,Ty máš taky koně?"zamumlala
,,Jo,hřebce, i když je to spíš kůň na tahání dříví v lese než na ježdění,ale zase má svoje kouzlo."ušklíbl se a ukázal na mohutného Haflinga co se právě seznamoval s Matrixem.Opravdu krásný kůň:světlohřívý ryzák s mohutnýma nohama a krásnou dlouhou hřívou i ocasem. Kate vstala a pomalu se šla podívat na krásného koně.
,,Můžu?"zeptala se prosebně a chytla se koně za kohoutek.Ráda bych se svezla.
,,Jasně!Pomůžu ti."doběhl k ní a pomohl jí na hřbet koně. ,,Jmenuje se Nody."řekl a usmál se
Kate na nic nečekala a rozklusala se,nebyla sice zvyklá na mohutnější tělo Haflinga,ale brzy si zvykla.Pokukovala po Jirkovi a snažila se předvést v tom nejlepším světle. Jirka z ní nespustil oči. Když se dostatečně projela,seskočila z koně.
,,Už budu muset jít."řekla a pousmála se. ,,Ráda sem tě poznala."mrkla na Jirku a když utíkala k Metrixovi a nasedla,poslala mu vzdušný polibek. Poté prudce vyrazila do vesnice.Jirka se za ní chvíli díval a pak i on odjel domů.