Kapitola 10.
Celou noc se jí zdál ten samý sen co minule. Znovu se ocitla v tom lese, bosé nohy ve studené trávě, elfa a přízraky co ho pronásledují, ale tentokrát doběhla k místu kam položil elf ten předmět a hmátla pro něj. Chviličku prsty přejížděla po předmětu v mechu ,než se odvážila vyndat ho.Na okamžik zvedla hlavu, aby se ujistila, že jí nikdo nesleduje. Obraz se rozlpýval a ona se probudila. Byla na sebe naštvaná, protože znovu nevěděla co to bylo. Promnula oči a zjistila že už začíná svítat.
Okolo štěbetali ptáci, cvrkali cvrčci a všichni se probouzeli do nového dne. Slunce bylo zahaleno v mlhavém závoji a jen trochu vykukovalo jeho narůžovělé čelo.Schovávalo se za vysokým kopcem na obzoru,
postupně stoupalo víš a víš na oblohu. Bylo to krásné ráno. Všude voněla tráva, bylo příjemně chladno a občas slabounce zafoukal větřík a pocuchal Kate vlasy. Jirka stále ještě spal, zachumlaný v dece a klidně oddechoval. Kate si rozepla řetízek a elfím amuletem a položila ho před sebe na plášť. Chtěla ho pořádně prozkoumat. Vypadal jako ze stříbra,nebo možná bílého zlata, ale nebyl. Na to byl příliš lehký a navíc Kate pochybovala, že by elfové použili zlato nebo stříbro na zhotovení nečeho tak důležitého. Uprostřed byla slza z něčeho modrého, prostě to byl střed ve tvaru slzy s modrou barvou a lehce průsvitný.Okolo něj se různě točily stříbrné pásky a ten nejdelší končil ve smyčce,kterou byl provlíknut řetízek. Kate přejížděla prsty po řetízku a usmívala se.
Najednou se něco změnilo, trvalo jí chvíli než přišla na to, co se stalo. Ptáci už nezpívali, cvrčci přestali cvrkat a rozhostilo se napjaté ticho, ani vítr už nezafoukal. Kate se rozhlédla okolo sebe a sevřel se jí žaludek. Podívala se na elfí symbol a nemohla uvěřit tomu co vidí, slza uprostřed amuletu jasně modře zářila a v pruhu světla se začali přemítat nějáké obrazy. Viděla spoustu stromů, jak začínají doslova uvadat, jsou holé bez listů, šednou. Dále viděla nějákou vesnici, mrtvé lidi, kočky, psy, ti všichni leželi na cestě ve vesnici a celkově bylo vše šedé a smutné. Viděla černý palác, ve zdech byli lebky lidí, draků...Nad ním byla černá obloha a blýskalo se. Pak se obraz změnil naposledy a Kate spatřila postavu,která sedí před krbem, kouká do ohně a trošku se usmívá. Poznala toho elfa ze svých snů. Obraz se rozplynul a jako-by se vrátil zpět do slzy. Kate si připadala jako omráčená a nevěděla co si má představit, co by to mohlo znamenat?!Ty mrtvoli,lebky a na konec ten elf..Z přemýšlení jí vytrhl pocit, že ji někdo porozuje. Otočila se a instinktivně sáhla po přívěsku a řetízku, schovala ho do dlaně. Jirka ležel s rukama pod hlavou a usmíval se na ni. Taky se usmála a uklidnila se. Chvíli na sebe beze slova koukali, ale Kate připadalo, že se na ni dívá jinak než dřív. Bojí se jí snad? Nebo se mu hnusí, protože je poloelfka? Nebo se jí to jen zdá?
Trochu nejistě se usmála a koukala mu do očí. Snažila se zachytit nějáké jeho myšlenky, ale byla příliš rozrušená. Vstala a z tašky vytáhla kousek chleba a sýru, podala je Jirkovi, který ji pohladil po ruce. Pousmála se, ale pořád se cítila trochu nejistě.
Možná to byl jen pocit a možná jí odsuzuje,bojí se jí?!Byla z toho smutá.
A co bude s nimi vlastně dál?
Hned jakmile se dostatečně nasytili, sbalili si věci , uhasili oheň a znovu se vydali na cestu. Koně byli odpočatí a tak cesta ubíhala mnohem rychleji, než minulý večer. Kate v hlavě vířily stovky otázek na které neznala odpovědi a snažila se na nějaké usilovně přijít. Jirka si všiml jejího zamyšleného pohledu a chvíli ji pozoroval , než ji vyrušil.
Z profilu byla stejně krásná jako zepředu. Měla trochu zasněný a nepřítomný pohled v jejích překrásně modrých očích, malinko se usmívala a vítr si pohrával s jejími vlnitými vlasy a odkrýval zašpičatělé uši. V sedle seděla rovně a působila hrdým dojmem.
,,Kate?"
Žádná odpověď se mu nedostavila, byla jako-by v transu a stále nepřítomně hleděla před sebe. Zkusil to znovu a o poznání hlasitěji. ,,Kate?Kate slyšíš?"
Konečně sebou trochu trhla a otočila hlavu k němu, usmálala se a trochu se podrbala vzadu na hlavě. To dělala vždy když byla trochu v rozpacích nebo si nevěděla rady,tentokrát byla pouze v rozpacích. Zamrkala a na okamžik odhalila své bílé zuby.
,,Co jsi povídal Jirko?Promiň trošku sem vypnula,v noci sem toho moc nenaspala."zalhala a znovu si prohrábla vzadu vlasy.
,,To je v pořádku." Jirka se usmíval nad jejím drobným zlozvykem, připadalo mu to velmi roztomilé. ,,Dnes je krásně viď? Myslím si,že do půl hodiny bychom mohli být tamhle v té vesnici ne?" pravil a ukázal prstem před sebe.
Celou noc se jí zdál ten samý sen co minule. Znovu se ocitla v tom lese, bosé nohy ve studené trávě, elfa a přízraky co ho pronásledují, ale tentokrát doběhla k místu kam položil elf ten předmět a hmátla pro něj. Chviličku prsty přejížděla po předmětu v mechu ,než se odvážila vyndat ho.Na okamžik zvedla hlavu, aby se ujistila, že jí nikdo nesleduje. Obraz se rozlpýval a ona se probudila. Byla na sebe naštvaná, protože znovu nevěděla co to bylo. Promnula oči a zjistila že už začíná svítat.
Okolo štěbetali ptáci, cvrkali cvrčci a všichni se probouzeli do nového dne. Slunce bylo zahaleno v mlhavém závoji a jen trochu vykukovalo jeho narůžovělé čelo.Schovávalo se za vysokým kopcem na obzoru,
postupně stoupalo víš a víš na oblohu. Bylo to krásné ráno. Všude voněla tráva, bylo příjemně chladno a občas slabounce zafoukal větřík a pocuchal Kate vlasy. Jirka stále ještě spal, zachumlaný v dece a klidně oddechoval. Kate si rozepla řetízek a elfím amuletem a položila ho před sebe na plášť. Chtěla ho pořádně prozkoumat. Vypadal jako ze stříbra,nebo možná bílého zlata, ale nebyl. Na to byl příliš lehký a navíc Kate pochybovala, že by elfové použili zlato nebo stříbro na zhotovení nečeho tak důležitého. Uprostřed byla slza z něčeho modrého, prostě to byl střed ve tvaru slzy s modrou barvou a lehce průsvitný.Okolo něj se různě točily stříbrné pásky a ten nejdelší končil ve smyčce,kterou byl provlíknut řetízek. Kate přejížděla prsty po řetízku a usmívala se.
Najednou se něco změnilo, trvalo jí chvíli než přišla na to, co se stalo. Ptáci už nezpívali, cvrčci přestali cvrkat a rozhostilo se napjaté ticho, ani vítr už nezafoukal. Kate se rozhlédla okolo sebe a sevřel se jí žaludek. Podívala se na elfí symbol a nemohla uvěřit tomu co vidí, slza uprostřed amuletu jasně modře zářila a v pruhu světla se začali přemítat nějáké obrazy. Viděla spoustu stromů, jak začínají doslova uvadat, jsou holé bez listů, šednou. Dále viděla nějákou vesnici, mrtvé lidi, kočky, psy, ti všichni leželi na cestě ve vesnici a celkově bylo vše šedé a smutné. Viděla černý palác, ve zdech byli lebky lidí, draků...Nad ním byla černá obloha a blýskalo se. Pak se obraz změnil naposledy a Kate spatřila postavu,která sedí před krbem, kouká do ohně a trošku se usmívá. Poznala toho elfa ze svých snů. Obraz se rozplynul a jako-by se vrátil zpět do slzy. Kate si připadala jako omráčená a nevěděla co si má představit, co by to mohlo znamenat?!Ty mrtvoli,lebky a na konec ten elf..Z přemýšlení jí vytrhl pocit, že ji někdo porozuje. Otočila se a instinktivně sáhla po přívěsku a řetízku, schovala ho do dlaně. Jirka ležel s rukama pod hlavou a usmíval se na ni. Taky se usmála a uklidnila se. Chvíli na sebe beze slova koukali, ale Kate připadalo, že se na ni dívá jinak než dřív. Bojí se jí snad? Nebo se mu hnusí, protože je poloelfka? Nebo se jí to jen zdá?
Trochu nejistě se usmála a koukala mu do očí. Snažila se zachytit nějáké jeho myšlenky, ale byla příliš rozrušená. Vstala a z tašky vytáhla kousek chleba a sýru, podala je Jirkovi, který ji pohladil po ruce. Pousmála se, ale pořád se cítila trochu nejistě.
Možná to byl jen pocit a možná jí odsuzuje,bojí se jí?!Byla z toho smutá.
A co bude s nimi vlastně dál?
Hned jakmile se dostatečně nasytili, sbalili si věci , uhasili oheň a znovu se vydali na cestu. Koně byli odpočatí a tak cesta ubíhala mnohem rychleji, než minulý večer. Kate v hlavě vířily stovky otázek na které neznala odpovědi a snažila se na nějaké usilovně přijít. Jirka si všiml jejího zamyšleného pohledu a chvíli ji pozoroval , než ji vyrušil.
Z profilu byla stejně krásná jako zepředu. Měla trochu zasněný a nepřítomný pohled v jejích překrásně modrých očích, malinko se usmívala a vítr si pohrával s jejími vlnitými vlasy a odkrýval zašpičatělé uši. V sedle seděla rovně a působila hrdým dojmem.
,,Kate?"
Žádná odpověď se mu nedostavila, byla jako-by v transu a stále nepřítomně hleděla před sebe. Zkusil to znovu a o poznání hlasitěji. ,,Kate?Kate slyšíš?"
Konečně sebou trochu trhla a otočila hlavu k němu, usmálala se a trochu se podrbala vzadu na hlavě. To dělala vždy když byla trochu v rozpacích nebo si nevěděla rady,tentokrát byla pouze v rozpacích. Zamrkala a na okamžik odhalila své bílé zuby.
,,Co jsi povídal Jirko?Promiň trošku sem vypnula,v noci sem toho moc nenaspala."zalhala a znovu si prohrábla vzadu vlasy.
,,To je v pořádku." Jirka se usmíval nad jejím drobným zlozvykem, připadalo mu to velmi roztomilé. ,,Dnes je krásně viď? Myslím si,že do půl hodiny bychom mohli být tamhle v té vesnici ne?" pravil a ukázal prstem před sebe.