Kapitola 12.
Vydali se na cestu. Zrychlili tempo a před nimi se v dáli rozprostíral tmavý les. Bohužel to ještě nebyl ten který hledali, nebyl to les elfů, ale kdyby se rozhodli jet okolo ztratili by příliš mnoho tolik cenného času.To si nemohli dovolit a jak se pomalu blížili k lesu Kate měla znovu pocit , že něco není v pořádku. Měla pocit jako by se ji žaludek scvrkl na velikost ořechu a rozbolela ji hlava. Jak se blížili k lesu stále se nemohla toho pocitu zbavit.
Jirka si ji zvědavě prohlížel a snažil se z ní dostat, co se děje, ale ona mu nechtěla nahánět strach. Kéž by mu to raději řekla.
Les byl temný a vyrůstal na skalách, stromy sahaly velmi vysoko a byly převážně jehličnaté. Na Kate působily zlověstně,jako zuby nějakého obra. Oba dva se trochu báli,ale do toho lesa prostě museli,jinak to nešlo. Kate se začala trochu třást.
Do lesa vedla docela široká polní cesta a postupně mizela v hustém porostu lesa. Na některých místech mezi stromy prokukovalo skalisko. Nad lesem se začaly stahovat mračna, ale pořád ještě svítilo slunce.Byla to zajímavá hra světla a stínu oblohy.
Někde zakřičel do ticha lesa jestřáb, nejspíš vrhající se na svoji kořist.Rozhostilo se nesnesitelné ticho a všechno pohltilo jako neviditelná mlha a Kate i Jirka zatáhli za otěže svých koní,aby si mohli promluvit. Koně zastavili a téměř okamžitě sklonili hlavy, aby se mohli nažrat.Jirka seskočil z Nodyho a pak chytil Kate do náruče, když i ona seskakovala z koňského hřbetu. Položil ji opatrně na zem a oba se usmáli, ale když znovu pohlédli na les, úsměv jim z tváře rychlostí blesku zmizel. Kate nasucho polkla a pak koukla na Jirku.
,,Mě se to nezdá." řekla a zamyslela se. Nezdál se mi přece i ten muž ve městě v tom černém oblečení a pak se z něj vyklubal obyčejný opilec-řekl hlas v její hlavě.
Ale nesmíš zapomenout jak tenkrát ještě u vás, v tom lese jak ti prosvištěl šíp kolem hlavy a Jirku dokonce škrábl..to jsem taky měla divný pocit.Řekl druhý hlas v hlavě.
To bylo tenkrát, sem prostě jen strašpytel, nic tam není, tedy kromě pár mravenců a možná ptáků. Řekl první hlas v její hlavě.
A taky pár krvelačných bestií jako třeba jsou vlci a to v tom lepším případě.Taky tam jsou možná i skřeti o kterých ti povídal otec že se zdržují většinou ve skalách. O těch co mají špičaté zuby, malé ale silné tělo, drápy....O těch co jejích dávní předkové byli elfové, kteří se přidali na stanu zla. Na stranu temna. O těch se zubatými meči a trávenými šípy. Zašeptal druhý hlas v její hlavě.
Sklapni!!!Zakřičel první hlas a Kate se rozhodla že zůstane v klidu.
,,Co se ti nezdá Kate? Kate? Slyšíš mě vůbec?!" U Kate stál Jirka a trochu s ní třásl.
,,Kate?!" zamával jí prudce rukou před očima a luskl prsty. ,,Jsi v pořádku?"
Trošičku sebou cukla a rozpačitě se usmála.
,,Promiň,trošku jsem se zamyslela. Na co jsi se ptal?" poškrábala se vzadu na hlavě.
Jirka se zazubil nad jejím gestem a řekl: ,,Ptal jsem sem co se ti na tom nezdá? Byla jsi úplně mimo, je všecko v pořádku? Víš je to jen les a navíc mám teď u sebe nůž a od tvého otce jsem dostal..vydrž mám to v tašce....." přišel k Nodymu Jirka a z tašky na jeho zádi sundal něco zabaleného do zeleného plátna.
Kate si to zvědavě prohlížela a snažila se uhodnout co to asi bude. Nějaká tyčka?Koště?
Jirka odmotal z předmětu látku a zářivě se usmál.
,,Dal mi tohle, je to Dlouhý meč.Umím s tím i trochu zacházet. Není to o moc těžší, než dřevěný s jakým jsme trénovali s bráchou. Není hezkej? Podívej na tu rukojeť jak je ozdobená." Mluvil Jirka nadšeně a s úsměvem.
,,Jo.táta ti dal meč? Tak jo, už se bát nebudu, když vím že máš ten meč."
,,Je to Dlouhý meč."opravil ji Jirka a zastrčil meč i v obalu(pochvě) za pas.
,,Jsi jako nějaký rytíř."smála se Kate.
,,A umím tak i líbat?"zeptal se Jirka a trošku zčervenal.
,,To ještě nemůžu říct."usmála se Kate.
Jirka ji několikrát dlouze políbil na rty a pak si je olízl a rozesmál se. ,, Tak co myslíš?"
,,Pojď,raději už pojedeme."smála se Kate a vyskočila na Matrixe.
Klusali po cestě lesem a zatím to vše vypadalo celkem přijatelně. Kate si pro jistotu schovala amulet královny pod tričko, ale jinak se zatím nic zvláštního nedělo. Kate i Jirka mlčeli, nechtěli na sebe upozornit, kdyby tu přeci jen něco bylo.Cítili se stísněně a blížili se ke skalám. Jeli už pěkně dlouho tím děsným lesem. Cesta byla trochu výše položená a klikatila se všemi směry. Okolo ní byli vetšinou kapradiny a kmeny těch vysokých stromů. Před nimi cesta vedla okolo skal a když se koukli nahoru, oblohu nebylo přes větve stromů ani vidět.Bylo tu takové zvláštní šero. Dostali se až ke skalám a jeli těsně u nich.
Něco uslyšeli. Kousek před nimi se po skále s hlasitým ťukáním skutálelo pár kamenů velkých asi jako pěst. Kate i Jirka v ten samí okamžik pohlédli nahoru na skálu.To co viděli jim vyrazilo dech. Bylo to hodně špatný. Měli minimální šanci....
Jirka si ji zvědavě prohlížel a snažil se z ní dostat, co se děje, ale ona mu nechtěla nahánět strach. Kéž by mu to raději řekla.
Les byl temný a vyrůstal na skalách, stromy sahaly velmi vysoko a byly převážně jehličnaté. Na Kate působily zlověstně,jako zuby nějakého obra. Oba dva se trochu báli,ale do toho lesa prostě museli,jinak to nešlo. Kate se začala trochu třást.
Do lesa vedla docela široká polní cesta a postupně mizela v hustém porostu lesa. Na některých místech mezi stromy prokukovalo skalisko. Nad lesem se začaly stahovat mračna, ale pořád ještě svítilo slunce.Byla to zajímavá hra světla a stínu oblohy.
Někde zakřičel do ticha lesa jestřáb, nejspíš vrhající se na svoji kořist.Rozhostilo se nesnesitelné ticho a všechno pohltilo jako neviditelná mlha a Kate i Jirka zatáhli za otěže svých koní,aby si mohli promluvit. Koně zastavili a téměř okamžitě sklonili hlavy, aby se mohli nažrat.Jirka seskočil z Nodyho a pak chytil Kate do náruče, když i ona seskakovala z koňského hřbetu. Položil ji opatrně na zem a oba se usmáli, ale když znovu pohlédli na les, úsměv jim z tváře rychlostí blesku zmizel. Kate nasucho polkla a pak koukla na Jirku.
,,Mě se to nezdá." řekla a zamyslela se. Nezdál se mi přece i ten muž ve městě v tom černém oblečení a pak se z něj vyklubal obyčejný opilec-řekl hlas v její hlavě.
Ale nesmíš zapomenout jak tenkrát ještě u vás, v tom lese jak ti prosvištěl šíp kolem hlavy a Jirku dokonce škrábl..to jsem taky měla divný pocit.Řekl druhý hlas v hlavě.
To bylo tenkrát, sem prostě jen strašpytel, nic tam není, tedy kromě pár mravenců a možná ptáků. Řekl první hlas v její hlavě.
A taky pár krvelačných bestií jako třeba jsou vlci a to v tom lepším případě.Taky tam jsou možná i skřeti o kterých ti povídal otec že se zdržují většinou ve skalách. O těch co mají špičaté zuby, malé ale silné tělo, drápy....O těch co jejích dávní předkové byli elfové, kteří se přidali na stanu zla. Na stranu temna. O těch se zubatými meči a trávenými šípy. Zašeptal druhý hlas v její hlavě.
Sklapni!!!Zakřičel první hlas a Kate se rozhodla že zůstane v klidu.
,,Co se ti nezdá Kate? Kate? Slyšíš mě vůbec?!" U Kate stál Jirka a trochu s ní třásl.
,,Kate?!" zamával jí prudce rukou před očima a luskl prsty. ,,Jsi v pořádku?"
Trošičku sebou cukla a rozpačitě se usmála.
,,Promiň,trošku jsem se zamyslela. Na co jsi se ptal?" poškrábala se vzadu na hlavě.
Jirka se zazubil nad jejím gestem a řekl: ,,Ptal jsem sem co se ti na tom nezdá? Byla jsi úplně mimo, je všecko v pořádku? Víš je to jen les a navíc mám teď u sebe nůž a od tvého otce jsem dostal..vydrž mám to v tašce....." přišel k Nodymu Jirka a z tašky na jeho zádi sundal něco zabaleného do zeleného plátna.
Kate si to zvědavě prohlížela a snažila se uhodnout co to asi bude. Nějaká tyčka?Koště?
Jirka odmotal z předmětu látku a zářivě se usmál.
,,Dal mi tohle, je to Dlouhý meč.Umím s tím i trochu zacházet. Není to o moc těžší, než dřevěný s jakým jsme trénovali s bráchou. Není hezkej? Podívej na tu rukojeť jak je ozdobená." Mluvil Jirka nadšeně a s úsměvem.
,,Jo.táta ti dal meč? Tak jo, už se bát nebudu, když vím že máš ten meč."
,,Je to Dlouhý meč."opravil ji Jirka a zastrčil meč i v obalu(pochvě) za pas.
,,Jsi jako nějaký rytíř."smála se Kate.
,,A umím tak i líbat?"zeptal se Jirka a trošku zčervenal.
,,To ještě nemůžu říct."usmála se Kate.
Jirka ji několikrát dlouze políbil na rty a pak si je olízl a rozesmál se. ,, Tak co myslíš?"
,,Pojď,raději už pojedeme."smála se Kate a vyskočila na Matrixe.
Klusali po cestě lesem a zatím to vše vypadalo celkem přijatelně. Kate si pro jistotu schovala amulet královny pod tričko, ale jinak se zatím nic zvláštního nedělo. Kate i Jirka mlčeli, nechtěli na sebe upozornit, kdyby tu přeci jen něco bylo.Cítili se stísněně a blížili se ke skalám. Jeli už pěkně dlouho tím děsným lesem. Cesta byla trochu výše položená a klikatila se všemi směry. Okolo ní byli vetšinou kapradiny a kmeny těch vysokých stromů. Před nimi cesta vedla okolo skal a když se koukli nahoru, oblohu nebylo přes větve stromů ani vidět.Bylo tu takové zvláštní šero. Dostali se až ke skalám a jeli těsně u nich.
Něco uslyšeli. Kousek před nimi se po skále s hlasitým ťukáním skutálelo pár kamenů velkých asi jako pěst. Kate i Jirka v ten samí okamžik pohlédli nahoru na skálu.To co viděli jim vyrazilo dech. Bylo to hodně špatný. Měli minimální šanci....