close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy Elfů 15.kapitola

11. června 2008 v 18:25 | mhhkghg
Kapitola 15.
Les. Při tom slově někomu v mysli naskočí obrázek mechů plných chutných hub, příjemná vůně a sluneční paprsky procházející listy dubů.

Jinému naskočí husí kůže. Spousta stromů, šero, zima a Vy nevíte co, nebo kdo na Vás číhá za příštím stromem, nebo houštím. Vybavují se mu hrůzné obrazy z horrorů běžících v televizi- medvědi a vlci trhající svoji oběť na kusy a podobné výjevy. Ale co jsou vlci proti tak ohavným bestiím, jako jsou skřeti? Téměř nic! Ten les byl špatný, tmavý a plný skřetů. Příliš špatná kombinace.

Kate zvedla oči vzhůru a začala křičet z plných plic. Nikdy nic takového neviděla. Zatímco ona řvala, Jirka nemarnil čas a vytáhl z pochvy svůj "dlouhý meč". Možná se jí to jen zdálo, ale na okamžik měla pocit, že se meč černě zaleskl, ale přísahat by na to nemohla. I když ani Jirka v životě nic podobného neviděl, ani neslyšel, pocítil náhle, že musí Kate ochránit za každou cenu.Nezáleželo mu na nějakém amuletu pro elfy, ani na nějaké královně, pro něj byla důležitá jen Kate.Bohužel zaplatil tou nejvyšší možnou cenu-svůj život.

Jirka seskočil z koně a snažil se vyhýbat desítkám šípů letících z nebe. Kate také seskočila z Matrixe a běžela se schovat. Několik skřetů Jirku napadlo a on se jim docela ubránil. Stále kontroloval kde je Kate a jak je na tom. Teď už byla schovaná za velkým kamenem. Najednou je uviděl.

Čtyři skřeti se potichu zezadu blížili k neozbrojené Kate. Jeden měl obrovskou sekeru a zbylí tři dlouhé meče. Kate byla daleko!
I když Jirka se dvěma skřety právě bojoval, zároveň musel i dávat pozor na letící šípy, našel v sobě dost síly a rozběhl se po cestě za ní. Křičel a ona se podívala za sebe, taky začala křičet. Natáhla před sebe ruce ve snaze bránit se, ještě u ní nebyli.

Shora létaly šípy( některé dokonce zapálené) a Jirka běžel mezi nimi s křikem. Věděl moc dobře, že se všem vyhnout nedokáže, ale jedinou jeho starostí bylo, aby zachránil Kate před skřety.
První šíp se mu zaryl do ramene levé ruky. Jirka byl přesto docela rád, protože bojoval pravou rukou, takže ho to nějak neomezilo i když to pekelně bolelo. Blížil se k nim, stihne to!

Další šíp se mu zavrtal do nohy a prošel skrz lýtko. Jirka zařval bolestí, ale běžel dál. Nohu měl jako v ohni. Ještě zrychlil i s prostřelenou nohou, skřeti už byli skoro u ní a hrozivě se chechtali.Asi ho ještě ani nezaregistrovali.
Jirka vyskočil na kámen u kterého se choulila Kate, odrazil se a když byl ve vzduchu, zasáhl ho další šíp. Tentokrát ale do břicha. Prošel skrz a jeho špička trčela Jirkovi z těla. Tentokrát zakřičel o poznání bolestivěji a hlasitěji. Jednomu skřetovi usekl hlavu a zbylé tři probodl svým mečem a pak se v bolestech skácel k zemi.

Kate, která vše pozorovala, trvalo to jen několik desítek vteřin, vyskočila z úkrytu a klekla si k Jirkovi. Tedy spíš padla na kolena.Chytila Jirku za studenou ruku , druhou rukou ho obrátila k sobě. Plakal. Tváře měl zmáčené slzami, ale plakal bolestí. Neměl strach. Kate už plakala taky, sklouzla pohledem na předek jeho košile. Byl celý zmáčený krví a z břicha mu trčela špička šípu. Chtěla ten šíp zlomit, vytáhnout, zastavit krvácení, zachránit Jirku, ale on ji jemně chytil za ruku a mlčky zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. Kate se rozplakala ještě víc a on ji mlčky hladil po ruce. Pustila se ho a oběma rukama ho jemně chytila za tvář trochu zkřivenou bolestí. Oba věděli že Jirka umírá a to bylo nejhorší.



,,Jirko!" Kate plakala, chtěla mu něco říct, ale nemohla nějak přemoct vzlyky. Polkla a promluvila i když stále ještě s velkou námahou.Moc se o něj bála a nechtěla, aby umřel.

,,Bude to dobré, nic to není miláčku. Koukej na mě Jirko. Nenechávej mě tu prosím. Miluju tě Jirko. Drž se. Jirko?Jirko!"
Otevřel oči, měl takový zvláštní zastřený pohled, už ji skoro neviděl. Navíc nechtěl vidět jak Kate pláče, trhalo mu to srdce.

,,Nezapomeň. Ne- nesmíš na mě.." odmlčel se, pokusil se nadechnout a ošklivě zakašlal. Pokračoval: ,,Miluju tě. Pořád.." začal šeptat a v obličeji se mu odrážela bolest. Neměl už moc síly, ani času. Krev mu stékala po břichu, kapala do zeleného mechu a máčela ho do ruda. Košile už byla příliš nasáklá čerstvou krví. Z břicha mu stále trčela špička šípu.
,,Pssst Jirko. Musíš se šetřit. Neumřeš , všechno bude fajn, uvidíš. Koukej na mě. Tady jsem!"
,,Mu- musíš to zvládnout. Musíš tam tam jít. Mu-musíš jí to dát. Dej po- pozor na sebe. Já...Miluju t-.". Jirka zavřel oči a Kate si uvědomila, že se mu nezvedá hrudník, že už nedýchá. Zatřepala s ním.
,,Jirko? Jirko! Jirko! Pane Bože! Jirko....."

Opatrně si ho položila do klína a jeho tvář si položila na hrudník a kývala se s ním dopředu a dozadu. Jako když v náručí chováte batole. Hrozně naříkala, plakala a stále tiše říkala jeho jméno.

Něco takového ještě nezažila, pocit takové bezmoci a prázdnoty. Žil, dýchal a v další chvíli už nedýchal, byl mrtvý a umřel jí v náruči. A už se to nedalo vzít zpět, umřel s probodnutým břichem na tomhle hnusném místě. To neměl.
Můžu za to, že umřel. Jsem špatný člověk, mohla jsem ho varovat, ale já se zbaběle schovávám někde za kámen. Tohle si nikdy neodpustím. Taky chci umřít. Jirko vrať se! Nadechni se a bud zdravý. Ať je tohle všechno jen noční můra a já se teď probudím, prosím. Jen ať není Jirka mrtvý...

Kolébala ho v náruči, nevnímala nic okolo sebe. Konečně zvedla červené uplakané oči, byla v tom odporném zlém lese. Skřeti s jejich hnusným obličejem se k ní blížili, ale to jí bylo jedno. Znovu koukla na Jirkův bílý obličej a pohladila ho třesoucí se rukou po tváři. Naposledy ho políbila na bílé studené rty a znovu se rozplakala.
Byli stále blíž, slézali po skále dolů a blížili se k ní.Kate už přestala brečet, protože jí už od pláče bolelo břicho a už jí ani netekly slzy.

Najednou ji přemohl vztek, hrozný vztek na všechny ty bestie. Ty stály už úplně u ní a ona se na ně podívala rudýma očima plnýma zloby a pak začala křičet. Křičela na ně z plných plic, nebyl to křik, jakým křičíte když máte strach, ale křičela vzteky a zároveň žalem.

Kolem plál oheň zapálený hořícími šípy, nebe bylo zbarvené do černa a vládlo bezvětří. Kate křičela, bolelo ji břicho, plíce přímo křičely na protest, ale ona nechtěla přestat. Rozhodla se umřít, už nemohla dál. Pomalu si pravou rukou nahmatala na prsou amulet, přejela po něm prsty, pak ho vyndala zpod košile a natáhla ho před svůj rudý uplakaný obličej.
,,Vemte si ho a táhněte vy zrůdy! Zabijte mě a běžte!" křičela na ně jako smyslů zbavená.
Jeden z nich pozvedl svou těžkou sekeru nad hlavu a zlostně zařval. Ostatní skřeti souhlasně zamručeli a někteří dokonce vycenili svoje odporné černé špičaté zuby.
Skřet se sekerou se napřáhl, ale pak si Kate všimla, jak se mu jeho rudé oči najedou rozšířily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama