Kapitola 18.
Planiny už měla za sebou. Celé dny jen seděla v sedle a stále stejná krajina ji uspávala, aniž by se podařilo Kate vzdorovat. Koně nemusela nijak pobízet, prostě šel stále stejným směrem, ať už bylo Slunce na východu, nebo západě. Nody byl zvyklý na dlouhé tůry a proto nijak netrpěla jeho kopyta a nohy.
Na Kate celou dobu doléhala samota a cítila se úplně ztracená. Přeci jen byla v tak rozlehlé plošině zarostlé travou téměř sama. Během každého dne se nejméně třikrát zastavili, aby se najedli a alespoň trochu si odpočinuli ve stínu některého vzácně rostoucího stromu kde ulevili ztuhlým tělům. I když Kate putovala sama v pustině jen asi 8 dnů, připadalo jí to jako věčnost. občas se sama přistihla,jak si nahlas mluví sama se sebou. i když je pravda, že se již dlouho tak dobře a dlouho nevyspala. Sice se jí zdály stále ošklivé sny o smrti, vypálených vesnicích, mrtvých dětech, obješencích a hlavně o Jirkovi ; postupně bledly. Navíc když spala v sedle, měla vždy nesmírně ztuhlý krk a záda.
Sama velmi dobře poznala, že měl její otec zase pravdu. Svět se změnil. I v té pustině to bylo znát: zvířata byla vyhladovělá a brutálně na sebe útočila, za tmy se všude ozývaly zvláštní děsivé zvuky a celkově se stmívalo velmi brzy na to, že byl začátek jara. Svět byl zlý, odjakživa to tak bylo, ale teď bylo to dobro, které dřív převládalo, potlačeno a nadvládu nad světem získalo zlo a temnota.
A teď po osmi dnech se před ní pomalu začalo rýsovat městečko. Kate se úplně rozbušilo srdce a cítila se opět plná energie, svěží a šťastná. Měla hroznou chuť vběhnout do prvního hostince,který uvidí, přejíst se k prasknutí, pořádně se umýt a vyspat se zase jednou v měkké voňavé postely. A také že to udělala.
Na Kate celou dobu doléhala samota a cítila se úplně ztracená. Přeci jen byla v tak rozlehlé plošině zarostlé travou téměř sama. Během každého dne se nejméně třikrát zastavili, aby se najedli a alespoň trochu si odpočinuli ve stínu některého vzácně rostoucího stromu kde ulevili ztuhlým tělům. I když Kate putovala sama v pustině jen asi 8 dnů, připadalo jí to jako věčnost. občas se sama přistihla,jak si nahlas mluví sama se sebou. i když je pravda, že se již dlouho tak dobře a dlouho nevyspala. Sice se jí zdály stále ošklivé sny o smrti, vypálených vesnicích, mrtvých dětech, obješencích a hlavně o Jirkovi ; postupně bledly. Navíc když spala v sedle, měla vždy nesmírně ztuhlý krk a záda.
Sama velmi dobře poznala, že měl její otec zase pravdu. Svět se změnil. I v té pustině to bylo znát: zvířata byla vyhladovělá a brutálně na sebe útočila, za tmy se všude ozývaly zvláštní děsivé zvuky a celkově se stmívalo velmi brzy na to, že byl začátek jara. Svět byl zlý, odjakživa to tak bylo, ale teď bylo to dobro, které dřív převládalo, potlačeno a nadvládu nad světem získalo zlo a temnota.
A teď po osmi dnech se před ní pomalu začalo rýsovat městečko. Kate se úplně rozbušilo srdce a cítila se opět plná energie, svěží a šťastná. Měla hroznou chuť vběhnout do prvního hostince,který uvidí, přejíst se k prasknutí, pořádně se umýt a vyspat se zase jednou v měkké voňavé postely. A také že to udělala.