close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy Elfů 19.kapitola

11. června 2008 v 18:28 | dfgsgsgsgsg
Kapitola 19.
Sternholn. To byl název města, do kterého Kate právě pomalu vstoupila. Město bylo vyznačené na mapě malým černým bodem, u kterého bylo napsáno ozdobným písmem velké S. Okolo Sternholnu tekla menší říčka nazvaná Hos, která byla na mapce zakreslena tenkou modrou čárkou a onačena písmenkem H. Za Sternholnem se rozprostíraly 3 vesničky a pak konečně obrovské území elfů.

,,Pojď malej. Neboj se." zašeptala Nodymu do ucha a zavedla jej k ostatním koním do malé stáje hned vedle hostince, která sloužila výhradně pro koně hostů hospody jménem Zelená vrána. Kate ještě nikdy o tvoru nazvaném vrána neslyšela a natož, aby byla zelená, ale jak správně odhadla, vrána je zvíře.
Hostinec byl dvoupatrová budova s dřevěnými okny a dveřmi. Dalším dřevem byla celá obložená, takže už na první pohled působila útulně a příjemně. Vchod směřoval k cestě.

Jakmile otevřela dveře, okamžitě ucítila směs vůní všemožných pokrmů a nápojů, i když převládal zvláštní pach piva. Hostinec byl plný lidí, z každého koutku se ozýval hlasitý bujarý smích. V místnosti bylo okolo dvaceti, možná pětadvaceti stolů u kterých se tísnilo téměř vždy minimálně pět mužů a alespoň jedna žena. Stoly byly pokryty džbány piva, talíři s jídlem a na každém z nich byla pletená ošatka s nakrájeným chlebem.
Nad stoly se vznášel zvláštní mlhavý opar.
Uprostřed obrovské místnosti však stoly nebyly a nacházel se tam menší taneční parket, na kterém právě za zvuků houslí vesele poskakovalo několik dětí okolo šesti let věku a asi dva zamilované páry starších dětí přitisknuté k sobě.
Úplně nalevo místnosti byl pult a za ním dřevěné schody vedoucí do dalšího poschodí.

Mezi stoly kličkovala už od pohledu velmi rázná žena ve středních letech- paní hospodská(Julie). Roznášela džbány lahodného zlatavého moku, voňavá úžasně vypadající jídla a přijímala další objednávky. Musela být prací již velmi unavená, ale přes to všechno se na přítomné hosty stále velmi mile usmívala a tu a tam se na kratičký okamžik zapojila do debaty.

Její muž byl zhruba ve stejném věku jako ona, možná o dva, nebo tři roky starší a vypadal jako pravý hostinský: velká kulatá hlava téměř bez vlasů, stálý upřímný úsměv na buclaté tváři, široká ramena, silná postava a bílá zástěra přes "pivní pupek". Stál opřený rukama o pult a mezi jeho povinnosti patřilo: rozdávat příkazy do kuchyně, hotová jídla pokládat na dřevěný odřený pult, odkud je jeho žena Julia odnášela hostům ; čepovat pivo a nalévat víno do zelených keramických džbánů, odpovídal na dotazy hostů a pokud jste měli zájem přenocovat u Zelené vrány, velmi rád Vám doporučil jeden z krásně vybavených pokojů a dokonce i vynesl zavazadla do schodů- obzvlášť něžnému pohlaví.
Byl to ideální manžel i hostinský, tedy pokud právě nezuřil, což bylo na denním pořádku. George byl prostě kliďas už od prvního pohledu.

Stěny krčmy byly pomalovány zelenými ptáky-vránami. Takže odtud se vzal název hostince-Zelená vrána, teď už to bylo Kate jasné.

Jinak tam bylo vše naprosto perfektní: milý personál, chutná teplá jídla, kvalitní víno a pivo, dostatečné osvětlení, které obstarávalo velké množství většinou zelených svíček; příjemná nerušivá muzika, možnost ubytování a především únosné ceny. To vše by Vám Zelená vrána mohla poskytnout. Byl to bezkonkurenčně nejlepší podnik Stornholnu a majitelé George a Julia na něj byli patřičně pyšní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama