close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy Elfů 21.kapitola

11. června 2008 v 18:30 | sdsgsgsg
Kapitola 21.
,,Prosím vás, je tu volno?"
Kate aniž by zvedla oči od svých prstů mlčky přikývla a nenápadně si už ze zvyku zakryla uši svými vlnitými hnědými vlasy. Ani si neuvědomovala že to dělá, byl to prostě reflex.
,,Díky."
Přestože byla velmi zvědavá, kdo že si to k ní přisedl, snažila se to dát co nejméně najevo. Cítila jak jí adrenalin stoupá do žil, musela se alespoň podívat, kdo si to k ní přisedl. Ale ten cizinec ji předběhl a začal mluvit jako první takovým zvláštním mručivým hlasem s divným přízvukem, který Kate ještě nikdy neslyšela.

,,Mé jméno je Dunha třetí. Jak se jmenuješ ty?" na konci druhé věty ani nezvedl hlas, takže to vyznělo spíš jako věta oznamovací, než tázací. Kate měla původně v úmyslu mu zalhat a říct, že se jmenuje třeba Emilie, ale rozmyslela si to, protože tón jeho hlasu prozrazoval pouze dobré úmysly. Stejně si ke mně sedl je proto, že všude jinde už jsou stoly plně obsazené. Vzhlédla a podívala se Dunhovi do tváře. Ztuhla překvapením co vidí. Zamrkala a znovu se na něj pozorně zadívala.

,,Není vám nic slečno? Mám něco na obličeji? Mě se nemusíte bát. Dunha by nikdy ženě ani dívce nijak neublížil. Jak se tedy jmenujete? Vážně nemám nic na obličeji?" usmál se skrz dlouhé hnědorezavé fousy a přejel si suchou velkou rukou po tváři.
,,Já..Jsem Kate. nebojím se vás, to opravdu ne. Promiňte mi ten pohled, všechno na vás je v pořádku. Jen jsem ještě nikdy ve svém životě neviděla.......trpaslíka. Myslím tím na vlastní oči. Promiňte je to nevhodné." rozpačitě se usmála Kate.

,,Pěkné jméno. Ty asi nejsi zdejší co? Neříkám, že já ano, jsem tu poprvé, ale už jsme blízko elfího lesa. Proto tu jsou lidé, elfové i trpaslíci jako jsem já. Vidíš ty elfy támhle u toho stolu? " zeptal se jí Dunha. Kate mlčky přikývla a dál ho pozorovala.
,,Jde na nich vidět, že jsou zdejší a že tu vyrostli. Nechovají se jako praví elfové z toho lesa. Praví elfové dokážou všechno vycítit a tady by se z toho asi zbláznili víš?"
,,Prosím slečno." právě přišla Julia a pokládala před Kate pokrmy, které si před tím vybrala a džbánek vody.

,,A vy si dáte co ó velký? Mimochodem mé jméno je Julia."usmála se na Dunhu.
,,Mé jméno je Dunha. Dám si to co ona, jen s vyjímkou, že místo džbánu vody si dám džbán piva." ukázal na Kate trpaslík a pak na Juliu mrkl a přes své dlouhé fousy se usmál.
,,Samozřejmě, nechte si chutnat. " položila na stůl dřevěnou vidličku a nůž hostinská a oba dva přítomné obdařila tím svým milým a něžným úsměvem.
Kate se okamžitě bez váhání pustila do vynikajícího teplého jídla. Už si představovala vanu plnou teplé vody, ze které stoupá pára a pak čistou voňavou náruč postele s natřepanými polštáři z peří.

,,Mhm. Je to vážně skvělé. Dobrá volba Dunho." zamumlala s plnou pusou míchaných vajíček, takže jí stejně nebylo moc rozumět.
Trpaslík se i přes to usmál a rukama si dál pohrával s koncem svých dlouhých fousů.
Kate nechápala jakto, ale cítila k tomuto trpaslíkovi důvěru. Bylo to zvláštní.
Znám ho jen pár minut, ale je vážně milej a něco v jeho očích...já nevím.
,,Můžu se vás na něco zeptat?"
,,Ano, samozřemě." řekl Dunha, zvedl své hnědé oči na Kate a prsty si stále pohrával se špičkou svých rezavohnědých trošku vlnitých fousů.
,,Proč vám paní Julia řekla ó velký? Nerozumím tomu. Nezlobte se na mě za to prosím."
,,To je v pořádku Katie. Ó velký je naprosto běžné oslovení pro trpaslíka. Je to asi něco podobného, jako když si lidé mezi sebou říkají pane, nebo paní. Je to zdvořilost. Sám jsem se tomu velmi podivil, když jsem to od paní Julie slyšel. Ale asi nejsem první, ani poslední trpaslík u Zelené vrány. Velmi mě tím potěšila. Zdá se mi jako velmi milá, ale i tak rázná žena. Taková pravá hospodská, nebo hostinská."
Kate na něj celou dobu mlčky koukala a přikyvovala na znamení souhlasu.
,,A že jsem za těch 118 let poznal už lidí, ale nikoho takového jako je ona. To mi věř." dodal trpaslík po krátké odmlce a zazubil se.

Kate už slyšela o dlouhověkosti trpaslíků od svého otce Jamese. Sto osmnáct nebyl ještě téměř žádný věk, Dunhil byl ještě poměrně mladý. Běžně se prý trpaslíci dožívají 350 let a někteří oslaví i 400. Narodí se, normálně rostou a dospívají. I když to slovo rostou by se mělo brát s nadsázkou, protože ti největší z nich mají maximálně sto padesát centimetrů. Když ale dosáhnou běžného věku třiceti let, pak každých dvacet let zestárnou jakoby jen o rok. Pro ni to bylo naprosto nepředstavitelné.

,,Vy jste Lerrnský trpaslík?"
,,Ano to jsem. Ale jak tak na tebe koukám, ty asi nejsi jen obyčejný člověk viď Katie?" řekl zkoumavě a zahleděl se na ni.
,,Cože? O čem to tu mluvíte?" zalhala Kate a pro jistotu si nacpala pusu jídlem. Vajíčka už měla snědená, teď přidala druhé jídlo. Vlasy jí zakrývaly uši a ona se snažila mermomocí přijít na nějakou výmluvu.
Co mu mám tak asi říct? Co když je to posluhovač toho temného pána? Co když mi chce něco udělat a vzít mi pak amulet elfí královny? Co mám dělat? Kate na něj zvědavě pohlédla a dostala se do jeho mysli. Dunha sebou zacukal.
,,Co to děláš? Ta holka se tě nesmí bát! Ona je tak zvláštní. Co si teď o mě asi myslí? Že jsem zlý? Stejně by mě zajímalo kam se chystá. Třeba jde stejně jako já k elfům. Musím se jí na to nějak opatrně zeptat. Je to vážně zvláštní dívka, ty její oči nejsou lidské. A rozhodně už vůbec né její uši. Není to úplná elfka, ale rozhodně ne úplný člověk. Řekl bych že je tak ze tří pětin elfka. Co to....."Tehdy přešel do jazyka trpaslíků, měl pocit, že se mu někdo snaží proniknut do mysli i když se to vlastně už stalo. Kate toho okamžitě nechala, velmi se jí klepaly ruce a tak si je raději položila na kolena. Už věděla jistě, že Dunha není zlý. Teď se jen bála, že on přijde na její špehování jeho myšlenek a přestane jí důvěřovat. To by vážně už příště neměla dělat. Ale teď má 100% jistotu, že mu může důvěřovat, i když každé srdce má ještě svoji skrytou stránku.
Moment. Proč jde Dunha za elfy? Mám se ho na to nějak nenápadně zeptat?


,,Kate, myslím si, že nejsi jen člověk."
,,Proč jako?" opáčila mu Kate.
,,Tvoje uši, oči, tvář, postava.. Jsi jiná. Poznám to."
,,Kam se vlastně chystáte Dunho?" zeptala se a snažila se ho tím odvést od tématu.
,,Myslíš si, že je to důležité? Dobře, řeknu ti to Katie. Chci....."
,,Tady je to Dunho. Nechte si chutnat. Slečna již dojedla? Mohu to odnést?" vmísila se do rozhovoru Julia a před trpaslíka postavila džbánek piva, míchaná vejce se slaninou, maso s přílohou a navíc ještě přinesla hrnek vynikajícího jablečného moštu jako pozornost podniku. Asi tu trpaslík nebyl tak běžný.
Kate mlčky přikývla Julii a vstala. Koukla na Dunhu a promluvila: ,,Velmi ráda jsem vás poznala ó velký Dunho. Zajisté se opět uvidíme. Zatím na shledanou." mile se umála.
Dunha vyskočil ještě než stačila odejít, chytil její ručku do svých velkých dlaní a políbil ji na hřbet ruky. Kate trochu polechtaly jeho fousy a začervenala se. Pak její ruku pustil. Byl alespoň o hlavu a půl menší něž Kate.
,,Zajisté se uvidíme. Přeji vám dobrou noc Katie. A pamatujte na to, co jsem vám řekl." pravil svým hlubokým hlasem a posadil se zpět na své místo u stolu. Pustil se do jídla a ona neměla v úmyslu ho rušit. Stále se usmívala nad jí tak příjemným gestem, kterým bylo právě to políbení ruky. Připadala si o dost elegantnější, než ve skutečnosti právě byla.
Proplétala se mezi stoly, uhýbala lidem až k pultu, kde byl opřený George. Naklonil se k ní přes dřevěnou desku a zazubil se.
,,Máte přání slečno?"
,,Máte pokoj? Myslím volný. Ráda bych tu přečkala noc. Je to tu velmi pěkné. " řekla poněkud nervózně a hrála si s pramínkem svých vlnitých vlasů, který jí spadl do tváře.
,,Samozřejmě. Je tu jeden pro vás jako dělaný. S vanou a dokonce i menším balkónkem. Vyhovovalo by vám to?" zeptal se George a pozoroval ji svýma milýma tmavýma očima.
,, Ano! To by bylo skvělé." Kate pustila pramínek vlasů, se kterým si hrála a pak pokračovala. ,,Kolik mě to bude stát?" zeptala se a vytáhla mešeček s penězi.
,,Za jídlo a pokoj to dělá rovné tři zlaté." zazubil se.
Kate se zeširoka usmála, čekala mnohem větší částku, než pouhé tři zlaté.
,,A k tomu budete mít ,slečno, zdarma i snídani." přidala se do rozhovoru Julia.
,,Skvělé!" zvolala Kate a na pult položila tři zlaťáky. Pak podepsala jakýsi papír potvrzující platbu a utíkala si pro tašku do stáje k Nodymu. Když se za chvíli vrátila zpět, Dunha ještě stále jedl a hostinský se už už natahoval po její tašce, protože ji chtěl odnést Kate po schodech nahoru do pokoje. Jak postřehla, ve druhé ruce již měl klíč s přívěskem, samozřejmě ve tvaru vrány, na kterém bylo vypáleno číslo 14- číslo jejího pokoje. Podala Georgovi svoji zelenou tašku plnou věcí a mlčky šla za ním. Vystoupali po dřevěných vrzajících schodech do prvního poschodí. Kate se snažila našlapovat opatrně, aby schody příliš nevzaly a nerušily tak ostatní ubytované. Teď se před nimi táhla dlouhá úzká žlutě natřená chodba s několika tmavými dveřmi na každé její straně. Její pokoj byl až téměř na konci této málo osvětlené chodby, jejíž podlaha byla pokryta červeným kobercem, do nějž byla zašlapána špína hluboko do vláken. Hostinský George před ní kráčel klidným jistým krokem a její taška se mu pohupovala u pravé nohy v rytmu jeho kroků. I přesto že byla těžká, nesl ji, jako by nevážila téměř nic. Byl zvyklý i na těžší břemena. Zastavil se u dveří číslo čtrnáct, zasunul klíč do zámku, otočil sním a otevřel dveře dokořán. Zeširoka se na Kate usmál, položil její tašku na postel a řekl jen:
,,Přeji vám příjemný pobyt u nás. Kdyby jste cokoli potřebovala najdete mě dole." poté vtiskl Kate do dlaně klíčky od pokoje a naprosto stejným klidným krokem odkráčel chodbou pryč. Pak už jen slyšela dupání jeho nohou po vrzajících schodech dolů.
Rozhlédla se po pokoji. Vlastně to byl jeden velký a jeden malinký pokoj. A jen pro ni! Usmála se. V malém pokoji byly na zemi položené dlaždice. Stěny byli pokryty bílou malbou. V pravém roku malé koupelny byla mísa a v ní velký džbán na vodu, ručníky úhledně poskládané do komínku a něco jako mýdlo. Vpravo byla velká kovová vana.
Kate ani na okamžik neváhala a nechala si nanosit horkou vodu do vany.
Velká místnost byla obývák a ložnice dohromady. Na bílých zdech vysely všemožné obrazy a vstup na balkónek zakrýval bílý závěs. Vpravo u zdi byla velká postel s načechranými bíle povlečenými polštáři a peřinou. Před ní byl volný prostor. Nalevo byl stolek se svíčkami a několika knihami pro volný večer, skříně na šaty a drobnosti, několik židlí a menší pohovka. Byl to krásný, velmi útulný pokoj s příjemným vybavením.
,,Slečno. Vaše koupel je nyní připravena." zvolala jedna z pomocnic a společně s ostatními s úsměvem opustila pokoj. Kate jim ještě stihla poděkovat a popřát štěstí. Pak zavřela hlavní dveře do pokoje, zamknula se a vyskládala do skříně z tašky potřebné věci. Svlékla se a přeběhla do koupelničky. Pomalu vklouzla do vany s příjemně teplou vodou a za chvíli si užívala koupel plnými doušky. Umyla si celé špinavé upocené tělo, vlasy a opláchla si obličej. Opatrně vylezla z vany, rychle se zabalila do hebkých ručníků, bosky přeběhla pokojík až k posteli, oblékla si čisté spodní prádlo a vytahané tričko jejího mrtvého společníka(čisté) a se smíchem skočila do vrstvy polštářů. Chvíli jen ležela a koukala do stropu vychutnávajíc si luxus a pohodlí. Pak se zachumlala hluboko do přikrývek a polštářů, elfí slzu schovala pod tričko, které měla na sobě a za několik málo okamžiků už spala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama