Kapitola 22.
Světlo. Otevřela oči a proudilo jí do nich světlo. Raději je honem zase zavřela a vyškrábala se z vyhřáté postele na nohy. Promnula si oči slepené spánkem, něco si pro sebe zamumlala a šla do koupelničky. Vykonala raní potřebu, umyla si ruce i obličej, osušila se a pak si pomalu začala balit věci zpět do své cestovní tašky. Oblékla si pohodlné tmavé kalhoty a bílé tričko s krátkým rukávem. Venku bylo dnes opravdu jarní počasí, slunce svítilo a foukal jen trošku vítr, jak stačila už zběžně zjistit při balení věcí do tašky. Prohrábla si letmo prsty své dlouhé vlnité vlasy, ještě jednou prošla obě dvě místnosti, jestli si náhodou ještě něco nezapomněla a konečně odemkla pokoj. Do pravé ruky vzala těžkou tašku, pomalu se doploužila na chodbu a zamknula za sebou dveře. Byla připravena na další dlouhou cestu. Vyspala se tak skvěle, jako snad ještě nikdy ve svém životě. Nikdo ji nebudil, ležela na měkké posteli, v teple a navíc to krásně vonělo.
Pomalu přešla úzkou chodbu a nápadně dopadala na jednu nohu, což bylo způsobeno těžkou taškou v pravé ruce. Ať se snažila sebevíc, schody se jí nepodařilo bez vrzání. Vstoupila do největší místnosti hostince. Rozhlédla se po stolech a usmívala se.
,,Dobré ráno slečno Kate." ozval se hostinský George ze svého obvyklého místa u pultu.
,,Snídaně je připravena na stole. Tašku vám zatím klidně pohlídám tady u pultu jestli budete chtít? Nemusíte se o ni bát. Budu ji střežit jako oko v hlavě. Jak jste se vlastně vyspala? Nevzbudili jsme vás, doufám?" zaculil se George.
,,Dobré ráno Georgi." usmála se zeširoka Kate na buclatého hostinského.
,,Máte to tu perfektní! Tak dobře jsem se ještě nikdy nevyspala. A jak jste se vyspal vy?"
,,Vyspal se až moc dobře. Divím se, že se z toho jeho chrápání nevysypaly okna!" vmísila se do rozhovoru Julia a laškovně se na muže podívala.
,,Dobré ráno Julio." rozesmála se Kate.
,,No jo, ty aby jsi zase nebyla proti mě. No tak mám tvrdý spaní no." zlobil se jen na oko George. ,, Navíc nechrápu."
,,Ty možná spíš tvrdě, ale kvůli tomu tvému hroznému hlasitému chrápání se nevyspí nikdo jinej Georgi! " oplácela mu to Julia a usmívala se při tom.
Kate se uchechtla, mlčky hodila svoji tašku k pultu, nechala je dohadovat se dál a šla si sednout k volnému stolu. Takhle po ránu byl hostinec stejně téměř prázdný.
Na stole byl nakrájený chleba a ošatka s rohlíky, marmeláda, sýry, uzeniny i obyčejné jablko. K pití jste si mohli nalít ovocný čaj z konvice.
Kate byla nadšená, mohla si dát na co měla chuť a kolik toho jen chtěla. George a Julia se mezitím přestali hádat a teď už se jen usmívali. Kate se natáhla po kající chleba a začala si na něj natírat meruňkovou marmeládu.
,,Je tu volno?" zeptal se někdo a Kate ho okamžitě podle hlasu poznala. Měla najednou obrovskou radost, že bude mít společníka.
,,Samozřejmě že ano! Jak jste se vyspal? Netušila jsem, že také zůstanete přes noc tady."
,,Díky. Dobře. Je to tu velmi pěkné. Mhm meruňková, mají tu vynikající marmeládu. Opravdu dobrá volba Katie."
,,Už jste snídal?" zeptala se a s chutí se zakousla do čerstvého voňavého chleba potřeného chutnou marmeládou, která se rozlila na jazyku jako pohlazení.
,,Ano, vstával jsem brzy. Měl jsem také džem, ale dal jsem si také uzenou šunku."
,,Aha. Tak kam se tedy vlastně chystáš Dunho?"pousmála se a znovu se zakousla do vynikající snídaně.
,,Za elfy. Už včera jsme ti to chtěl říct, ale nějak sem to nestihl Ani sem ti nestihl říct že jsem tu přespal. Ale to je teď jedno. Musím za jejich královnou Inwë." řekl trpaslík.
,,Proč?" zeptala se zvědavě s plnou pusou.
,,O tom nebudu mluvit. Mělo by ti stačit, že jsem posel krále Lerrnských trpaslíků. Víc vědět opravdu nemusíš. A rozhodně ne teď."
Kate chvíli počkala, dokud nedožvýkala sousto a nepolkla ho. Pak se zaculila a napila se.
,,Super. Chystám se tam totiž taky."
,,A mohu tě doprovázet? Nerad cestuji sám. Proč dítě jako ty hledá elfí královnu? Kolik je ti? Čtrnáct? Patnáct?" zeptal se Dunha a své husté zrzavé obočí stáhl do zamračení.
,,Už je mi 15! Myslím, že se nehodí odpovídat na tvoje otázky týkající se mé cesty ke královně elfů. Promiň. Budu vážně moc ráda, jestli pojedeš se mnou. Už docela dlouho cestuji sama a mám pocit, že už mi to lezlo na mozek."
,,Proč sama? A co tví rodiče?" zeptal se trpaslík a dál se na ni mračil.
,,Nechci o tom mluvit." odvětila sklesle Kate a zadívala se na špičky svých zablácených bot. Nervozně si pohrávala s jediným náramkem na levé ruce a rty skliskla do úzké čárky.
,,Kate promiň, nevěděl jsem-" spustil Dunha se smutným obličejem, ale Kate mu skočila do řeči. Zahleděla se na něj očima plnýma vzteku.
,,Nevěděl jsi. Nikdo nikdy nic neví! Už mi to leze na nervy!" rozčíleně. ,,Pojdeme už?" poprosila ho a zatvářila se ublíženě a sklesle.
,,Ano už jsem chtěl taky jít. Omlouvám se ti Kate. Ještě skočíme za Georgem a Juliou se rozloučit. Dobře?"
,,Ano, stejně tam musím, mám tam tašku. Budou mi chybět."
Trpaslík přikývl na znamení souhlasu a spravil si fousy. Oba dva vstali a zasunuli za sebou židle. Pomalu se přišourali k pultu a pousmáli se na George a Juliu.
,,Vy už musíte? Tak šťastnou cestu ať už vede kamkoli, rád jsem vás poznal." řekl George a potřásl Kate i Dunhovi rukou.
,,Já také. Byli jste skvělí hosté! " přidala se Julia a oba dva krátce obejmula.
Kate se uculila. ,, Určitě se znovu uvidíme, budu na vás oba vzpomínat." řekla a všimla si, že Dunha už drží její tašku a stojí u dveří ven. Smutně koukla na hostinského a jeho ženu a proklouzla dveřmi ven.
Pomalu přešla úzkou chodbu a nápadně dopadala na jednu nohu, což bylo způsobeno těžkou taškou v pravé ruce. Ať se snažila sebevíc, schody se jí nepodařilo bez vrzání. Vstoupila do největší místnosti hostince. Rozhlédla se po stolech a usmívala se.
,,Dobré ráno slečno Kate." ozval se hostinský George ze svého obvyklého místa u pultu.
,,Snídaně je připravena na stole. Tašku vám zatím klidně pohlídám tady u pultu jestli budete chtít? Nemusíte se o ni bát. Budu ji střežit jako oko v hlavě. Jak jste se vlastně vyspala? Nevzbudili jsme vás, doufám?" zaculil se George.
,,Dobré ráno Georgi." usmála se zeširoka Kate na buclatého hostinského.
,,Máte to tu perfektní! Tak dobře jsem se ještě nikdy nevyspala. A jak jste se vyspal vy?"
,,Vyspal se až moc dobře. Divím se, že se z toho jeho chrápání nevysypaly okna!" vmísila se do rozhovoru Julia a laškovně se na muže podívala.
,,Dobré ráno Julio." rozesmála se Kate.
,,No jo, ty aby jsi zase nebyla proti mě. No tak mám tvrdý spaní no." zlobil se jen na oko George. ,, Navíc nechrápu."
,,Ty možná spíš tvrdě, ale kvůli tomu tvému hroznému hlasitému chrápání se nevyspí nikdo jinej Georgi! " oplácela mu to Julia a usmívala se při tom.
Kate se uchechtla, mlčky hodila svoji tašku k pultu, nechala je dohadovat se dál a šla si sednout k volnému stolu. Takhle po ránu byl hostinec stejně téměř prázdný.
Na stole byl nakrájený chleba a ošatka s rohlíky, marmeláda, sýry, uzeniny i obyčejné jablko. K pití jste si mohli nalít ovocný čaj z konvice.
Kate byla nadšená, mohla si dát na co měla chuť a kolik toho jen chtěla. George a Julia se mezitím přestali hádat a teď už se jen usmívali. Kate se natáhla po kající chleba a začala si na něj natírat meruňkovou marmeládu.
,,Je tu volno?" zeptal se někdo a Kate ho okamžitě podle hlasu poznala. Měla najednou obrovskou radost, že bude mít společníka.
,,Samozřejmě že ano! Jak jste se vyspal? Netušila jsem, že také zůstanete přes noc tady."
,,Díky. Dobře. Je to tu velmi pěkné. Mhm meruňková, mají tu vynikající marmeládu. Opravdu dobrá volba Katie."
,,Už jste snídal?" zeptala se a s chutí se zakousla do čerstvého voňavého chleba potřeného chutnou marmeládou, která se rozlila na jazyku jako pohlazení.
,,Ano, vstával jsem brzy. Měl jsem také džem, ale dal jsem si také uzenou šunku."
,,Aha. Tak kam se tedy vlastně chystáš Dunho?"pousmála se a znovu se zakousla do vynikající snídaně.
,,Za elfy. Už včera jsme ti to chtěl říct, ale nějak sem to nestihl Ani sem ti nestihl říct že jsem tu přespal. Ale to je teď jedno. Musím za jejich královnou Inwë." řekl trpaslík.
,,Proč?" zeptala se zvědavě s plnou pusou.
,,O tom nebudu mluvit. Mělo by ti stačit, že jsem posel krále Lerrnských trpaslíků. Víc vědět opravdu nemusíš. A rozhodně ne teď."
Kate chvíli počkala, dokud nedožvýkala sousto a nepolkla ho. Pak se zaculila a napila se.
,,Super. Chystám se tam totiž taky."
,,A mohu tě doprovázet? Nerad cestuji sám. Proč dítě jako ty hledá elfí královnu? Kolik je ti? Čtrnáct? Patnáct?" zeptal se Dunha a své husté zrzavé obočí stáhl do zamračení.
,,Už je mi 15! Myslím, že se nehodí odpovídat na tvoje otázky týkající se mé cesty ke královně elfů. Promiň. Budu vážně moc ráda, jestli pojedeš se mnou. Už docela dlouho cestuji sama a mám pocit, že už mi to lezlo na mozek."
,,Proč sama? A co tví rodiče?" zeptal se trpaslík a dál se na ni mračil.
,,Nechci o tom mluvit." odvětila sklesle Kate a zadívala se na špičky svých zablácených bot. Nervozně si pohrávala s jediným náramkem na levé ruce a rty skliskla do úzké čárky.
,,Kate promiň, nevěděl jsem-" spustil Dunha se smutným obličejem, ale Kate mu skočila do řeči. Zahleděla se na něj očima plnýma vzteku.
,,Nevěděl jsi. Nikdo nikdy nic neví! Už mi to leze na nervy!" rozčíleně. ,,Pojdeme už?" poprosila ho a zatvářila se ublíženě a sklesle.
,,Ano už jsem chtěl taky jít. Omlouvám se ti Kate. Ještě skočíme za Georgem a Juliou se rozloučit. Dobře?"
,,Ano, stejně tam musím, mám tam tašku. Budou mi chybět."
Trpaslík přikývl na znamení souhlasu a spravil si fousy. Oba dva vstali a zasunuli za sebou židle. Pomalu se přišourali k pultu a pousmáli se na George a Juliu.
,,Vy už musíte? Tak šťastnou cestu ať už vede kamkoli, rád jsem vás poznal." řekl George a potřásl Kate i Dunhovi rukou.
,,Já také. Byli jste skvělí hosté! " přidala se Julia a oba dva krátce obejmula.
Kate se uculila. ,, Určitě se znovu uvidíme, budu na vás oba vzpomínat." řekla a všimla si, že Dunha už drží její tašku a stojí u dveří ven. Smutně koukla na hostinského a jeho ženu a proklouzla dveřmi ven.