Kapitola 23.
Dunha koupil Kate sedlo, protože si uvědomoval, jaké je to cestovat bez sedla delší cestu. Kate mu za to byla moc vděčná. K tomuto trpaslíkovi cítila zvláštní směs pocitů: důvěru, přátelství, ale i úctu a respekt. Možná byl malé postavy, ale měl velké srdce i duši. Jak zjistila, tak se velmi zajímal o historii známého světa. Znal spoustu historických osob, ať už šlo o elfy, trpaslíky,nebo lidi. Samozřejmě ho nejvíce zaujaly hrdinové z řad trpaslíků a dokázal o jejich skutcích vyprávět celé hodiny. Tak jim cesta rychleji ubíhala. Kate většinou jen mlčky naslouchala, nebo se pro upřesnění skutečnosti na něco ohledně tématu krátce zeptala. Byla to dobrá posluchačka a žačka. Měla skvělou pamnět a Dunha za to byl rád a o to líp se mu vyprávělo, protože věděl, že si to Kate zapamatuje. Navíc vyprávěl velmi žáživně, takže to Kate bavilo. Ne vždy záleží na příběhu, ale někdy i na vypravěči. Mluvili také o pánu zla, skřetech- potomcích elfů, dracích, nebo glumech. Blížili se k elfímu lesu. Obloha byla zatažená, ale bylo teplo. Temnota byla všude. Možná, že tady není tolik znát jako jinde, ale pokud se mi nepodaří, dát elfí královně ten amulet, tak už nebude mít temnota soupeře.
Jak byli blíž a blíž k elfímu lesu, jejich dlouhé hovory se krátily a Kate i Dunha se ponořili každý do svých vlastních myšlenek. Dunha přemýšlel, jak říct pokud možno jemně elfí královně o pomoc a Kate ani tolik nepřemýšlela o elfí slze, jako o tom krásném elfovi, co se jí zjevoval ve snech a vidinách. Bála se, že to byl jen sen. Stále zrychlovali tempo, jakoby to všechno už chtěli mít za sebou. Navíc oba dva byli velmi zvědaví, jak že to u těch elfů vlastně vypadá. Dočkali se. Najednou se z mlhy před nimi vynořil les. I ta nejhloupější bytost by poznala, že tohle není jen obyčejný listnatý les. Ta zvláštní magie, to dobro bylo všude. Kate z toho zabrněly konečky prstů a s širokým štasným úsměvem pohlédla na svého milého společníka Dunhu. I přestože měl tvář zarostlou fousy, poznala Kate jak se šťastně usmívá. Bylo mu to vidět i na očích. Kate se skoro chtělo křičet radostí, připadalo jí to jako sen, dokázala to! Sice ještě nestála před královnou, ale už byla tak blízko! Cítila víc, než kdy jindy. že to dokáže. Po cestě ztratila mnoho, ale teď byla šťastná.
Přikázali koním zastavit, seskočili na zem a Kate udělala něco, co by Dunha nečekal. Sundala z Nodyho sedlo, svoji tašku s oblečením, jídlem a potřebnými věcmi, poplácala ho po pleci, krátce ho obejmula okolo krku a poslala pryč. Nechala ho jít svojí cestou, dala mu volnost. Přehodila si tašku přes rameno a pokývala Dunhovi na znamení, že mohou pokračovat do lesa. A tak pomalu šli.
Jak byli blíž a blíž k elfímu lesu, jejich dlouhé hovory se krátily a Kate i Dunha se ponořili každý do svých vlastních myšlenek. Dunha přemýšlel, jak říct pokud možno jemně elfí královně o pomoc a Kate ani tolik nepřemýšlela o elfí slze, jako o tom krásném elfovi, co se jí zjevoval ve snech a vidinách. Bála se, že to byl jen sen. Stále zrychlovali tempo, jakoby to všechno už chtěli mít za sebou. Navíc oba dva byli velmi zvědaví, jak že to u těch elfů vlastně vypadá. Dočkali se. Najednou se z mlhy před nimi vynořil les. I ta nejhloupější bytost by poznala, že tohle není jen obyčejný listnatý les. Ta zvláštní magie, to dobro bylo všude. Kate z toho zabrněly konečky prstů a s širokým štasným úsměvem pohlédla na svého milého společníka Dunhu. I přestože měl tvář zarostlou fousy, poznala Kate jak se šťastně usmívá. Bylo mu to vidět i na očích. Kate se skoro chtělo křičet radostí, připadalo jí to jako sen, dokázala to! Sice ještě nestála před královnou, ale už byla tak blízko! Cítila víc, než kdy jindy. že to dokáže. Po cestě ztratila mnoho, ale teď byla šťastná.
Přikázali koním zastavit, seskočili na zem a Kate udělala něco, co by Dunha nečekal. Sundala z Nodyho sedlo, svoji tašku s oblečením, jídlem a potřebnými věcmi, poplácala ho po pleci, krátce ho obejmula okolo krku a poslala pryč. Nechala ho jít svojí cestou, dala mu volnost. Přehodila si tašku přes rameno a pokývala Dunhovi na znamení, že mohou pokračovat do lesa. A tak pomalu šli.