close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy Elfů 24.kapitola

11. června 2008 v 18:33 | chdchch
Kapitola 24.
Proplétali se mezi obrovskými kmeny starých listnatých stromů, zakopávali o jejich dlouhé kořeny a svazky zelených lián plazících se po vlhké půdě lesa. mezi listy a větvemi starých vysokých stromů pronikaly občas teplé sluneční paprsky a dopadaly na všude rostoucí zeleň- kapradiny, ostružiníky a maliníky a další stovky druhů převážně zelených bylin. Mezi stromy se tu a tam proplétal malý úzký bublající potůček. Kate je mlčky přeskakovala a snažila se držet směr do středu elfího lesa. Dunha stále koukal mezi stromy svýma zelenýma očima a pokoušel se vidět i něco víc, než tam vlastně bylo. Každou chvíli měl pocit, že už vidí elfí městečko a srdce se mu hned rychleji rozbušilo, ale mýlil se. Rukama odstrkoval svazky visících lián z cesty, pln očekávání, stále pokračující hlouběji do lesa. Cestou k Elfům viděli v lese neuvěřitelné množství překrásných zvířat a čím hlouběji do elfího lesa postupovali, tím byla zvířata mystičtější a magičtější. Nejprve viděli jen obyčejná lesní zvířata, jako jeleny, daňky, divočáky a podobně. Tehdy Dunha pustil svého koně, aby si šel svou cestou, jako Nody. Směrem hlouběji do kouzelného lesa se ale všechno měnilo a oni z dálky pozorovali překrásné světlé jednorožce, okřídlené bílé pegasy a menší modře zbarvené okřídlené šupinaté dráčky. Byli naprosto uchváceni, ještě nikdy nic podobného neviděli. Ani se jim o tom nezdálo. Stále postupovali dál, hlouběji a snad jen zázrakem udržovali správný směr cesty do elfího města a nezůstali do smrti bloudit.
Ale však náhle měla Kate pocit, že ji někdo pozoruje. Podívala se na trpaslíka Dunhu a pak se rozhlížela okolo sebe, snažíc se, všimnut si něčeho podezřelého, ale nic a nikoho neviděla.
,,Mám divný pocit, že tu nejsme zase tak úplně sami. Možná je to hloupost, Kate, ale mám velmi nepříjemný intenzivní pocit, že nás někdo sleduje. Měli bychom přidat do kroku." řekl Dunha svým zvláštním, pro něj tak typickým, hlasem a podrbal se mezi fousy.
,,Není to ani trochu hloupé, taky to cítím." zašeptala a ucukla zděšením, když jí právě něco malého rychle proletělo před obličejem se zašustěním to zaletělo mezi listy stromu, který rostl napravo od Kate. Ona se hned ohlédla za zvukem, ale neviděla nic, než pár rozechvělých zelených listů. Co to jen mohlo být? Na ptáčka to nevypadalo ani trochu. Možná nějaký kouzelný lesní tvor.
Najednou se to objevilo znovu, slyšela něco spadnout na zem a tak se rychle ohlédla. Dunha ležel na zemi mezi tlustými kořeny stromů, dýchal, ale měl zavřené oči. Nebyl nikde zraněný, spíš vypadal, že spí. Kate se hrozně lekla, koukla před sebe a nemohla uvěřit tomu, co vidí. Byla to malinká holčička. Nemyslím tím jako miminko, to ne. Vypadala asi na dvanáct, možná třináct let, ale měřila jen pár centimetrů. Vznášela se Kate před obličejem a mávala malinkými průsvitnými křidélky, které jí rostly ze zad. Malinkatá ouška měla trochu zašpičatělá a culila se Kate přímo do tváře. Vypadala, že září a okolo ní se vznášel droboulinký zlatavý prášek. Než stačila Kate cokoli říct, ta malá holčička mávla rukou a Kate usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama