Kapitola 25.
Pod sebou cítila pohybovat se jemná stébla voňavé trávy, cítila jak jí vítr chladí tváře a slyšela zpěv ptáků a bublání nějaké vody. Přes zavřená víčka jí do očí pronikaly sluneční paprsky. Uslyšela tiché kroky blížící se travou směrem k ní. Pomalu zahýbala prsty a pak si rychle sáhla na krk. Otevřela své světloučce modré oči, ale oslepily ji sluneční paprsky. Prsty se pod vrstvou oblečení snažila nahmatat elfí slzu. Přece ji nemohla ztratit tak blízko cíle své cesty. V tu samou chvíli, kdy se pod oblečením dotkla chladného povrchu amuletu královny elfů, někdo vstoupil do slunečních paprsků a zaclonil je svou tváří. Skláněl se nad ní a nebyl sám. Ale ten nejblíž její tváře (jediný, jehož rysy se daly rozeznat) byl hrozně zvláštní. Měl jemnější rysy obličeje, než které byly zvykem u lidských mužů, dlouhé rovné hnědé vlasy zastrčené za špičatýma ušima, které mu zdobily úzkou tvář. Jeho světle zelené oči zářily z obličeje jako dva zelené smaragdy. Jeho světlé tenké rty měly nadzvednuté koutky- usmíval se na Kate.
,,No konečně!" zvolal ten druhý, kterému nebylo vidět do tváře, ale podle hlasu ho okamžitě a bezpečně poznala. Dunha se tvářil trochu ustaraně a Kate si všimla několika seschlých listů v jeho dlouhých rezavých fousech, které teď už nebyly tak pečlivě učesané.
Hned ji chytil za jemnou ručku a pomohl jí na nohy. Kate se na okamžik zadívala na elfa a pak na trpaslíka. Nějak nechápala, co se děje. Než se stačila na cokoli zeptat, Dunha spustil svoje:...
,,Bál jsem se o tebe! Nějak si se nám nechtěla probudit Kate. Je ti doufám dobře, asi se cítíš trochu malátně, ale vílí prášek brzy přestane účinkovat a nebudeš mít žádné následky, neboj se. Honem, musíme ke královně, příjme nás. Ale je teď dost zaměstnaná a nemá ráda nedochvilnost. Zvládneš chodit? Tohle je Mótimo." Možná chtěl mluvit ještě dál, ale Kate ho raději přerušila, protože ho znala již natolik dobře, že věděla, že by ji čekala asi ještě hodinová přednáška. Na to nebyl čas. Zjevně ji pochopil a přestal mluvit. Zadívala se na Mótima a zaculila se tak mile, jak jen to v tu chvíli její stav dovoloval. Představila se mu a už se vydali po hliněné cestě směrem k největšímu stromu, který tam byl. Byla přímo ohromena krásou elfího města. Něco tak nádherného si ani nepředstavovala. Mótimo je zavedl do největšího stromu. Nemohla ničemu z toho uvěřit, dokázala to. Vedly tam schody a bylo tam mnoho místností. Oni však stoupali stále výš, až do hlavního sálu. Otevřeli se hlavní vstupní dveře, Dunha i jejich průvodce vstoupili dovnitř, ale Kate zůstala stát jako opařená a zírala na jednoho z nich(elfů). Nekoukala na královnu v překrásné róbě, ale na někoho, kdo stál kousek od ní. Byl to on.
,,No konečně!" zvolal ten druhý, kterému nebylo vidět do tváře, ale podle hlasu ho okamžitě a bezpečně poznala. Dunha se tvářil trochu ustaraně a Kate si všimla několika seschlých listů v jeho dlouhých rezavých fousech, které teď už nebyly tak pečlivě učesané.
Hned ji chytil za jemnou ručku a pomohl jí na nohy. Kate se na okamžik zadívala na elfa a pak na trpaslíka. Nějak nechápala, co se děje. Než se stačila na cokoli zeptat, Dunha spustil svoje:...
,,Bál jsem se o tebe! Nějak si se nám nechtěla probudit Kate. Je ti doufám dobře, asi se cítíš trochu malátně, ale vílí prášek brzy přestane účinkovat a nebudeš mít žádné následky, neboj se. Honem, musíme ke královně, příjme nás. Ale je teď dost zaměstnaná a nemá ráda nedochvilnost. Zvládneš chodit? Tohle je Mótimo." Možná chtěl mluvit ještě dál, ale Kate ho raději přerušila, protože ho znala již natolik dobře, že věděla, že by ji čekala asi ještě hodinová přednáška. Na to nebyl čas. Zjevně ji pochopil a přestal mluvit. Zadívala se na Mótima a zaculila se tak mile, jak jen to v tu chvíli její stav dovoloval. Představila se mu a už se vydali po hliněné cestě směrem k největšímu stromu, který tam byl. Byla přímo ohromena krásou elfího města. Něco tak nádherného si ani nepředstavovala. Mótimo je zavedl do největšího stromu. Nemohla ničemu z toho uvěřit, dokázala to. Vedly tam schody a bylo tam mnoho místností. Oni však stoupali stále výš, až do hlavního sálu. Otevřeli se hlavní vstupní dveře, Dunha i jejich průvodce vstoupili dovnitř, ale Kate zůstala stát jako opařená a zírala na jednoho z nich(elfů). Nekoukala na královnu v překrásné róbě, ale na někoho, kdo stál kousek od ní. Byl to on.