close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy Elfů 28.kapitola

11. června 2008 v 18:37 | gggdfjfd
Kapitola 28.
Opatrně našlapovala ve střevících na vysokém podpatku po hliněné cestě, rukama si přidržovala konec šatů, aby se nezamazaly. Prohlížela si všechno nové okolo sebe a lehce se usmívala. K jejím nohám se zakutálel malý zelený míč, zvedla ho a to už u ní stál malý elf a čekal, co udělá. Sklonila se k němu, pohladila ho po hlavě a podala mu míč. Elfík se otočil a utíkal za svými vrstevníky. Byl malý, mohl mít tak pět let, ale i přes svůj nízký věk měl hodně dlouhé tmavé vlasy. Všechny děti byly dost zvláštní a Kate nebyla zvyklá na to, že by měly děti dlouhé vlasy do půlky zad, špičaté uši a tak výrazné světlé oči. Hned jakmile malý elf s míčem přiběhl do hloučku zbytku dětí, všechny se na ni otočily a zamávaly jí. Byla to celebrita. Zpráva o Elfí slze se hned rozkřikla po celém městě a každý chtěl cizinku, která byla napůl člověk a napůl elf, poznat. Také dětem zamávala a zářivě se na ně usmála, byly roztomilé.
Pak pomalu a opatrně stoupala vzhůru po dřevěných schodech do hodovní síně, kam byla zvána. Přede dveřmi stál takový mohutný elf v zelené lehké uniformě s královským znakem vyšitým na rameni a otvíral právě Kate mohutné dveře, aby mohla vstoupit. Hodovní síň byla obrovská místnost s množstvím stolů kam jen oko dohlédlo. Velké prostřené stoly s jídlem tvořily půlkruh okolo ostatních jídelních stolů u kterých byly postaveny židle. Celý plac se rozkládal pod dlouhými kamennými schody s krásně zdobeným zábradlím z mramoru. V jídelně bylo už slušně živo na to, že mohlo být okolo osmé hodiny ráno, možná ještě méně. Na balkónku asi dva metry nad zemí se nacházeli tři hudebníci: jeden z nich měl housle, druhý flétnu a třetí velkou harfu zdobenou zlatem. Díky nim se po celé hodovní síni nesla klidná příjemná hudba, která pohladila vaše smysly a dodala místu mnohem příjemnější ráz. Mezi hosty samozřejmě na první pohled vyčnívala královna v nádherné róbě zelenkavé barvy, která vypadala, jako by byla zdobená stříbrem. Na krku se královně houpala Elfí slza a světle modře zářila. Také tam byl Mótimo a především Dínendal, který seděl sám u stolu. Většina přítomných zatajila dech a koukala ohromeně na Kate. Ta samozřejmě nevěděla, co se děje a myslela si, že udělala něco proti jejich zvyklostem. Poškrábala se vzadu na hlavě a snažila se přijít na to, proč na ni všichni tak civí. Tedy všichni kromě Dínendala, ten dál seděl nad svojí skromnou snídaní, kterou tvořila broskev a půlka jablka a byl zahleděn opačným směrem.
Po schodech ke Kate stoupal Dunha. Zrzavé fousy měl umyté a spletené do jednoho tlustého copu a byl čistě oblečený. Usmál se a pak řekl takovým tím svým Kate už známým hlasem něco, čemu nejprve Kate samou skromností nemohla uvěřit.
,,Kate, ohromě ti to sluší. Upřímně, málem bych tě nepoznal. Máš určitě hlad." řekl a nabídl mi ruku.
,,Děkuji ti ó velký. Ale proč na mě všichni tak zírají?" zašeptala mu do ucha, když ruku v ruce scházeli schody.
,,Víš proč? Protože ti to moc sluší a navíc jsi teď hrdinka všech lesních elfů, kteří tu žijí. " řekl hrdě a usmál se na Kate. Dínendal pomalu zvedl oči od prázdného místa na druhé straně místnosti a konečně se na Kate pozorně zadíval. Naprosto jasně viděla, jak se mu nadzvedly koutky úst do úsměvu a cítila na sobě jeho pozorný pohled. Přemáhala silné nutkání mu zamávat, běžet k němu a říct, co k němu cítí, ale neudělala to. Zvítězil rozum, alespoň prozatím. Všimla si, že se k ní davem prodírá samotná královna a hned se hluboce uklonila. ,,Kate. Moc ráda tě tu vidím. Velmi ti to dnes ráno sluší. Vypadáš jako pravá dáma a nejsem zajisté jediná, kdo si to myslí. " zašeptala a spiklenecky na Kate mrkla.
Usmála se a trochu zčervenala. ,,Moc vám děkuji. Je to pro mě pocta, být pochválena od někoho, jako jste vy." řekla popravdě. Tentokrát se usmálala královna, ale to ji už z davu někdo volal a tak se omluvila a odešla. Dunha donesl Kate talířek a řekl, ať si dá to, na co má právě chuť. Pak také zmizel v davu elfů, rozhodně to pro někoho jeho vzrůstu nebylo těžké.
Stoly se přímo prohýbali pod tíhou stovek druhů ovoce. Kate snad nikdy nenapadlo, že vůbec existuje tolik druhů ovoce. Překvapeně a zvědavě si je prohlížela, dokud neuslyšela za sebou hlas. ,,Můžu ti nějak pomoc, nebo poradit?" zeptal se hlas a Kate se otočila. Stál tam Dínendal v celé své kráse. Bílé tričko mu obepínalo krásně vypracované břicho a zelené kalhoty tento dojem nijak nekazily. A jak si Kate stačila všimnout, byl bos. Hned znervózněla a podrbala se na hlavě.
,,Mno..Koukám, co si dát k snídani. Je tu něco, co by jsi mi mohl doporučit?" zeptala se rozklepaným hlasem. Zaculil se.
,,Moc ti to sluší. Vypadáš jako holka."
,,A předtím jsem vypadala jak?" zeptala se nechápavě.
,,Mno. Řekl bych, že jako šmudla. Ale vážně ti to teď moc sluší, Kate. Doporučit...." zapřemýšlel a pořád se tak zvláštně usmíval.
,,Tohle a tohle." řekl a ukázal na dva druhy ovoce, které Kate nikdy dřív neviděla. Jedno bylo kulaté s malou peckou ve svém středu. Mělo barvu čerstvé trávy a moc hezky vonělo. Druhé byly kuličky velké asi jako hrozny, měly žlutou barvu a také velmi hezky voněly.
,,Ty se mě chceš zbavit, že jo?" řekla jsem žertovně, ale on to zřejmě nepochopil, jako vtip. Zvážněl a řekl:
,,Ne to nechci. Nemám důvod. Ty jsi nás zachránila a my jsme ti zavázáni...-"
,,Zadrž , zadrž. Já vím. Byl to jen vtip." řekla smířlivě.
,,Dobře. Já to vím." zalhal, aby nevypadal hloupě a pak jí začal talířek plnit ovocem.
,,Dost. To stačí Dínendale, já tolik nesním!" odporovala mu se smíchem v hlase.
,,Po ovoci se netloustne, neboj se." řekl a zasmál se s ní.
,,Já vím, ale tolik opravdu už nesním." řekla a zaculila se.
,,Dobře. Běž si sednou ke stolku jo?"
,,Samozřejmě, pane chytrý." řekla a znovu se rozesmála. Propletla se s talířkem mezi pár elfy k volnému stolu a posadila se. Dínendal ji brzy dohonil, položil vedle jejího talířku se snídaní skleničku s červeným mokem, co vypadal jako víno a posadil se naproti ní. Kate se na něj trochu nedůvěřivě podívala a pak si přičichla k tekutině ve skleničce.
,,Neboj se, není to víno, ani žádný jiný alkohol. Je to vynikající šťáva z lesních plodů, která obsahuje spoustu vitamínů a hlavně energie. Ochutnej to. " vysvětloval elf.
,,Aha. Když jinak nedáš." řekla. Vzala skleničku a napila se. Dínendal měl pravdu, bylo to vynikající. Usmál se a z talířku si odlomil kousek kulatého zeleného ovoce a snědl ho. Na okamžik přivřel oči a vychutnával si chuť ovoce.
,,Dínendale, tyhle šaty, co mám teď na sobě, jsou od tebe? " zeptala se opatrně.
,,Proč?" zeptal se poněkud rozpačitě elf.
,,Protože se mi moc líbí a asi mi vážně sluší. Navíc se v nich cítím dobře." řekla a pravou rukou přejela po sukni. ,,Navíc na tom lístečku, co k nim byl připíchnutý stálo písmenko D. D jako Dínendal." řekla Kate a ochutnala první druh ovoce.
,,Ano. To jo, trefil jsem velikost. Jsem rád, že se ti líbí. Víš mám pocit, hned od první chvíle co jsem tě uviděl, že jsme se už někde potkali. Vím, že je to asi hloupost, ale nemůžu si pomoc."
Kate se chtělo křičet. Je možné, že si ji pamatuje ze snu.
,,Není to hloupost. Zdál se mi sen, kde jsi byl ty. Ještě než jsme sem přijeli s Dunhou. A nebyl to jeden sen, bylo jich víc."přiznala.
,,To není možné. Promiň, ale už budu muset jít. Zastavím se za tebou odpoledne,Katie." řekl a vstal. Pak se nahnul nad stůl, vzal mezi prsty jednu kuličku žlutého ovoce a frajersky si ji hodil do pusy. Koukl na ni, pousmál se tím svým úsměvem a prodíral se pryč. Kate zavrtěla hlavou a tiše se rozesmála. V klidu dojedla snídani, která ji příjemně zasytila a navíc byla velmi chutná a začala hledat Dunhu, nebo královnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama