close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy elfů 29.kapitola

11. června 2008 v 18:38 | jaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
Kapitola 29.
Zahlédla Dunhu sedět u stolu s jednou krásnou elfkou, která měla vlasy sahající téměř až na zem a právě jedla kousek broskve. Kate si všimla, že to měli rádi snad všichni elfové. Dunha seděl rovně na židli, hrál si mezi bříšky prstů s copánkem z fousů a upřeně pozoroval dlouhovlasou elfku, jak snídá. Kate to připadalo docela zábavné, její malý velký společník se zřejmě zamiloval. Vedli spolu tichou konverzaci a ona se tu a tam usmála. Kate se k nim tiše přikradla, poklepala několikrát trpaslíkovi na rameno a čekala, dokud se na ni neotočil. ,,Co zase....- Aha, promiň Kate. Copak potřebuješ?" nejprve mluvil nevrle, ale jakmile si všiml kdo před ním stojí, hned se tón jeho hlasu změnil na příjemný konverzační.
,,Promiň, že ruším. Jen nevím, co teď. Mám někam jít, nebo tak?" zeptala se trochu stydlivě Kate.
,,Ne. Večer se bude pořádat slavnost na tvoji počest. Bude tam medovina a .... Promiň nechal jsem se unést. Můžeš se jít projít a obhlídnout to tu. Královna šla uzdravovat stromy....-"
,,Cože? Uzdravovat stromy?" skočila mu do řeči Kate a mírně nechápavě stáhla obočí.
,,To znamená, že díky elfí slze může uzdravit stromy, které vlivem zla tohoto světa začaly chřadnout. Prostě na ně položí svoji ruku a oni se za jeden den uzdraví a budou opět svěží. Díky tobě." řekla elfka, která s ním seděla u stolu.
,,Přesně tak. Lépe bych to ani já sám nedokázal říct." usmál se na ni Dunha a pohladil si fousy.
,,Aha. Takže já jdu k sobě. Zatím se tu oba dva mějte." řekla a snažila se ustoupit. Jak tak couvala, do někoho vrazila a málem spadla na zem, kdyby ji ten někdo nechytil. Byl to Mótimo a usmíval se na ni. Na sobě měl modrou vestičku a světlé kalhoty. Stejně jako Dínendal byl bosý. Kate si okamžitě domyslela, že u elfů není povinností nosit boty a měla hned v plánu to také vyzkoušet. Teď ji držel ve své náruči a koukal jí do očí. ,,Měla by jsi dávat větší pozor, Kate." řekl, když jí pomohl na nohy.
,,Promiň. Jak se máš Mótimo?"začala obvyklou frází rozhovoru.
,,Docela dobře, jen se trochu nudím. Už jsi snídala?" optal se zdvořile.
,,Ano. A ty?" zeptala se trochu nervozně.
,,Jasně. Mmmm a líbí se ti tu?" zeptal se i on rozpačitě a pořád ji hltal pohledem.
,,Samozřejmě! Nic tak krásného jsem v životě neviděla. Ty domky v kmenu stromu, příroda a vaše zvyky.....Jsem nadšená."
Mótimo se široce usmál a zeptal se jí: ,,Půjdeš dnes večer na oslavu, viď?"
,,Samozřejmě. Ještě nikdy jsem nebyla na slavnosti a tak mě moc zajímá, jaké to je."
,,Nikdy? To jsi o moc přišla. Víš, my jsme národ, co docela často slaví. Slavíme královniny narozeniny, návrat slunce a každý úplněk se koná velká oslava, protože tu noc se dějí zázraky." řekl tajemně a zadíval se jí hluboko do očí.
,,Zázraky?" zeptala se.
,,Pokud tu zůstaneš o něco déle, úplněk je za dva dny." řekl vyzývavě.
,,Skvěle. Myslím že já i Dunha tu ještě za dva dny budeme. Moc se mi tu líbí."
,,Takže se uvidíme dnes večer. Řekl jsem ti už, jak moc ti to dnes sluší? Vypadáš jako princezna." usmál se.
Kate opět zrudly tváře a sklopila oči. ,,Děkuji. Takže dnes večer." zamumlala a chystala se odejít.
,,Tak dobře. Kam s teď chystáš? Jestli bych tě nemohl doprovodit." řekl a Kate si všimla, jak si hraje s drobným prstýnkem na prstu.
,,K sobě. Tedy tam, kde teď bydlím. Budu ráda." usmála se mile.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" řekl, když kráčeli pomalu po hliněné cestě směrem k domku v koruně stromu.
,,Na co?" zeptala se s nehranou zvědavostí a zadívala se na něj svýma bledě modrýma očima.
,,Co se stalo tomu klukovi, co šel s tebou? Slyšel jsem nějaké zvěsti, ale chci to slyšet od tebe."
,,Umřel. Zabili ho skřeti." řekla a stiskla čelist, aby se nerozbrečela.
,,Jak se to stalo?" zeptal se se zájmem.
,,Jeli jsme lesem. Byla tam skála a v ní skřeti. Napadli nás a on se mě snažil zachránit...Nechci o tom mluvit."
,,Promiň, mrzí mě to. Promiň." omluvil se upřímně. Chvíli šli mlčky a každý měl plnou hlavu svých myšlenek.
,,Tak jsme tu. " řekla Kate a stoupla si ke dřevěným schodům obtočeným okolo kmene stromu, jako nějaký had.
,,Aha. Takže večer. Namárië, tenn' enomentielva."
,,Tenn' enomentielva." řekla a pomalu stoupala po schůdcích nahoru. Nahoře se ještě zadívala dolů a zamávala mu na rozloučenou. Pomalu přešla k pohodlné matraci a posadila se. V tu chvíli si všimla kusu papíru položeného na stole. Pomalu vstala a malými kroky přistoupila ke stolu, vzala papír do ruky a přečetla si vzkaz. Stálo tam: NECHALA JSEM TI UŠÍT ŠATY. ABY JSI MĚLA CO NA SEBE. JSOU VE SKŘÍNI. DNES VEČER POŘÁDÁME SLAVNOST, JSI SRDEČNĚ ZVÁNA. DÍNENDAL PRO TEBE PŘIJDE. ZATÍM SI ODPOČIŇ, SLAVNOST BUDE DLOUHÁ. INWË . Kate odložila papír stranou a až v tu chvíli si všimla nového kusu nábytku v tomto pokoji. Byla to šatní skříň vyrobená ze dřeva. Nepřemohla zvědavost, otevřela ji dokořán a oněměla úžasem.
,,Woow..." zašeptala do ticha pokoje. Skříň byla plná krásného oblečení: další troje šaty, kalhoty a množství triček, halenek, plášťů a mikin. Hned jí padly do oka světlé kalhoty a bledě modré tričko. Sundala ze sebe šaty od Dínendala a převlékla se. Zula si boty a zjistila, že se hned cítí o poznání pohodlněji. Šaty pověsila do skříně k ostatním, aby se nezašpinily a boty na podpatku položila pod ně. Tolik krásného oblečení nikdy v životě neměla, byla šťastná. Už se velmi těšila na večerní slavnost, tušila, že se bude tancovat a zpívat a to ona dělala moc ráda. Vzala z matrace polštář, položila ho mezi vchod a posadila se na něj. Nohy jí vysely ve vzduchu a ona pozorovala všechno dění okolo sebe. Zaposlouchala se do zpívání ptáků a ševelení větru. Pozorovala dovádění malých elfů a odpočívala. Pomalu se blížilo odpoledne, čas oběda, slunce stoupalo stále výš po obloze, ale ona neměla vůbec hlad a tak se rozhodla zůstat šetřit síly v domě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama