Kapitola 31.
Větve stromů tiše šeptali o nadcházející slavnosti a slaboučký vítr chladil jemné usměvavé tváře přicházejících elfů. na větvích mohutných starých listnatých stromů visely veselé papírové lampiony a vrhali příjemné světlo na zatím ještě poloprázdné stoly zdobené květinami a dřevěné lavice pod nimi. Slavnost teprve začala, královna ještě neměla proslov a přicházeli další a další zástupy elfů. Celá slavnost se odehrávala na paloučku porostlém travou mezi stromy, kde kde za rekordní čas jednoho dne vyrostlo velké pódium z dlouhých dřevěných trámů položených těsně vedle sebe na trávu. Muzikanti již dorazili na místo a jejich nástroje vyluzovaly klidné příjemné tóny, které pohladily vaši duši jako neviditelné jemné ruce.
Mótimo vedl Kate mezi bavícími se hosty k prázdnému stolu pod rozkvetlým stromem Magnolie, ze kterého se za zvuku hudby snášely k zemi růžové okvětní lístky jako sníh za chladného prosincového večera jen s rozdílem, že bylo velmi příjemně teplo.
Kate se posadila na konec dlouhé dřevěné lavice postavené u ozdobeného stolu a na na jejich bosých chodidlech jejích malých nohou ji lechtala čerstvá zelená tráva. Mótimo se posadil naproti ní a fascinovaně hleděl na západ slunce, zatímco Kate bloudila očima od jednoho stolu k druhému a hledala svého "malého velkého" společníka Dunhu. Asi se o něco opozdil.
,,Koho pořád hledáš? Dínendala?" zeptal se Mótimo trochu zamyšleně a dál sledoval úchvatnou podívanou odehrávající se na večerním nebi, když velký červený kotouč na západě nezadržitelně klesal ještě s pár růžovými obláčky jako peřinka za vysoké stromy a na východní straně nebe již získala vládu černá vládkyně noci.
,,Ne. Proč to říkáš? Hledám Dunhu, jestli víš kdo je to, pane chytrý." řekla mu s velkou stopou uraženosti v hase, že ji prokoukl.
,,Promiň. Neurážej se hned a neříkej mi " Pane chytrý", taky ti neříkám kdo ví jak. Co jsem řekl špatně?"
,,Já se omlouvám. Zapomeneme na to. Jen mě to trošku nazlobilo, protože to znělo, jako by mi šlo jen o něj." řekla a v tu samou chvíli se k nim tiše přitočil jeden z množství obsluhujících elfů a zeptal se, na co mají chuť. Nabídl jim kromě jiného i vynikající elfí medovinu, kterou je prý tento národ všude proslulý a jejíž recept je přísně střežen a předává se z otce na syna a z matky na dceru. Kate se usmála a poprosila o džbánek šťávy, kterou pila k snídani a její elfí přítel se rozhodl pro trochu vína.
,,Jste s Dínendalem přátelé?" zeptala se Mótima opatrně, když obsluha odešla pro nápoje.
,,Ani nevím, řekl bych, že spíš ne. Proč se na to ptáš, Kate?" odpověděl zamyšleně a krátce se na ni zadíval.
,,No protože by mě zajímalo, proč vždy změníš tón hlasu, když o něm začnu mluvit. Co jste si udělali? Vždyť jsou všichni elfové tady tak moc přátelští." zeptala se ho a pak koukla na oblohu. Slunce již zmizelo za obzorem a obloha stále tmavla.
,,Víš, že ne všichni si rozumí. Prostě se občas objeví někdo, kdo ti typově nesedí. Tak to prostě chodí." rozhlédl se kolem sebe.
Kate si mlčky pohrávala s pramínkem vlnitých vlasů a omotala si ho okolo ukazováčku. V tu chvíli si všimla blížícího se trpaslíka, který v jedné mohutné ruce držel keramický džbán plný lahodné medoviny a ve druhé ruku té dlouhovlasé elfky, kterou si Kate pamatovala již ze snídaně. Kate se nepodařilo přemoci úsměv, který se jí okamžitě rozlil po jemné tváři.
,,Koukám, že se tvůj milý přítel zamiloval do Marillë(perla). Docela jim to spolu sluší, nemyslíš?" usmíval se šťastně Mótimo a trochu drknul Kate loktem. Samozřejmě mlčky přikývla na znamení souhlasu, protože i když byl Dunha asi o dvě hlavy menší, než Marillë, moc jim to spolu slušelo. Elfka na sobě měla krátké slušivé zelené šaty a byla bosa stejně jako všichni okolo. Lehce našlapovala do měkké zelené trávy, na které se už velmi pomalu začala tvořit raní rosa a zářivě se usmívala na všechny strany. Dunha se tvářil nesmírně vážně jak už bylo trpasličím zvykem, ale Kate neunikla šťastná jiskra v jeho pohledu upřeném na Marillë. Zatímco jeden na druhého koukali, přinesl Kate a Mótimovi obsluhující elf pití a pak se vydal svou cestou. Mótimo hned sáhl po ovocné šťávě a nalil Kate do sklenice. Pak nalil i sobě čistého vína a než se tak stalo, Marillë a Dunha se posadili vedle elfa naproti Kate. Dunha postavil velký džbán na stůl a nalil svojí společnici i sobě, pak si všiml Kate a nabídl jí, že by od něj mohla aspoň ochutnat, ta se samozřejmě nenechala příliš dlouho přemlouvat a napila se elfí medoviny z Dunhovi sklenice. Chutnalo to nesmírně zvláštně, Kate rozpoznala med, mátu, jablko, skořici a v tu chvíli její znalosti končily. Nechala tekutinu stékat hrdlem a jasně cítila, jak jí alkohol hřeje po celém těle. V tu chvíli se odevšad začal ozývat mohutný potlesk- královna Inwë právě vstoupila na pódium a chystala se pronést proslov. Všichni ztichli a napjatě poslouchali.
Mótimo vedl Kate mezi bavícími se hosty k prázdnému stolu pod rozkvetlým stromem Magnolie, ze kterého se za zvuku hudby snášely k zemi růžové okvětní lístky jako sníh za chladného prosincového večera jen s rozdílem, že bylo velmi příjemně teplo.
Kate se posadila na konec dlouhé dřevěné lavice postavené u ozdobeného stolu a na na jejich bosých chodidlech jejích malých nohou ji lechtala čerstvá zelená tráva. Mótimo se posadil naproti ní a fascinovaně hleděl na západ slunce, zatímco Kate bloudila očima od jednoho stolu k druhému a hledala svého "malého velkého" společníka Dunhu. Asi se o něco opozdil.
,,Koho pořád hledáš? Dínendala?" zeptal se Mótimo trochu zamyšleně a dál sledoval úchvatnou podívanou odehrávající se na večerním nebi, když velký červený kotouč na západě nezadržitelně klesal ještě s pár růžovými obláčky jako peřinka za vysoké stromy a na východní straně nebe již získala vládu černá vládkyně noci.
,,Ne. Proč to říkáš? Hledám Dunhu, jestli víš kdo je to, pane chytrý." řekla mu s velkou stopou uraženosti v hase, že ji prokoukl.
,,Promiň. Neurážej se hned a neříkej mi " Pane chytrý", taky ti neříkám kdo ví jak. Co jsem řekl špatně?"
,,Já se omlouvám. Zapomeneme na to. Jen mě to trošku nazlobilo, protože to znělo, jako by mi šlo jen o něj." řekla a v tu samou chvíli se k nim tiše přitočil jeden z množství obsluhujících elfů a zeptal se, na co mají chuť. Nabídl jim kromě jiného i vynikající elfí medovinu, kterou je prý tento národ všude proslulý a jejíž recept je přísně střežen a předává se z otce na syna a z matky na dceru. Kate se usmála a poprosila o džbánek šťávy, kterou pila k snídani a její elfí přítel se rozhodl pro trochu vína.
,,Jste s Dínendalem přátelé?" zeptala se Mótima opatrně, když obsluha odešla pro nápoje.
,,Ani nevím, řekl bych, že spíš ne. Proč se na to ptáš, Kate?" odpověděl zamyšleně a krátce se na ni zadíval.
,,No protože by mě zajímalo, proč vždy změníš tón hlasu, když o něm začnu mluvit. Co jste si udělali? Vždyť jsou všichni elfové tady tak moc přátelští." zeptala se ho a pak koukla na oblohu. Slunce již zmizelo za obzorem a obloha stále tmavla.
,,Víš, že ne všichni si rozumí. Prostě se občas objeví někdo, kdo ti typově nesedí. Tak to prostě chodí." rozhlédl se kolem sebe.
Kate si mlčky pohrávala s pramínkem vlnitých vlasů a omotala si ho okolo ukazováčku. V tu chvíli si všimla blížícího se trpaslíka, který v jedné mohutné ruce držel keramický džbán plný lahodné medoviny a ve druhé ruku té dlouhovlasé elfky, kterou si Kate pamatovala již ze snídaně. Kate se nepodařilo přemoci úsměv, který se jí okamžitě rozlil po jemné tváři.
,,Koukám, že se tvůj milý přítel zamiloval do Marillë(perla). Docela jim to spolu sluší, nemyslíš?" usmíval se šťastně Mótimo a trochu drknul Kate loktem. Samozřejmě mlčky přikývla na znamení souhlasu, protože i když byl Dunha asi o dvě hlavy menší, než Marillë, moc jim to spolu slušelo. Elfka na sobě měla krátké slušivé zelené šaty a byla bosa stejně jako všichni okolo. Lehce našlapovala do měkké zelené trávy, na které se už velmi pomalu začala tvořit raní rosa a zářivě se usmívala na všechny strany. Dunha se tvářil nesmírně vážně jak už bylo trpasličím zvykem, ale Kate neunikla šťastná jiskra v jeho pohledu upřeném na Marillë. Zatímco jeden na druhého koukali, přinesl Kate a Mótimovi obsluhující elf pití a pak se vydal svou cestou. Mótimo hned sáhl po ovocné šťávě a nalil Kate do sklenice. Pak nalil i sobě čistého vína a než se tak stalo, Marillë a Dunha se posadili vedle elfa naproti Kate. Dunha postavil velký džbán na stůl a nalil svojí společnici i sobě, pak si všiml Kate a nabídl jí, že by od něj mohla aspoň ochutnat, ta se samozřejmě nenechala příliš dlouho přemlouvat a napila se elfí medoviny z Dunhovi sklenice. Chutnalo to nesmírně zvláštně, Kate rozpoznala med, mátu, jablko, skořici a v tu chvíli její znalosti končily. Nechala tekutinu stékat hrdlem a jasně cítila, jak jí alkohol hřeje po celém těle. V tu chvíli se odevšad začal ozývat mohutný potlesk- královna Inwë právě vstoupila na pódium a chystala se pronést proslov. Všichni ztichli a napjatě poslouchali.
ahoj nechceš se zapojit do virtuální stáje na mém blogu předem dík papa