close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy Elfů 5.kapitola

11. června 2008 v 18:14 | slziiii
Kapitola 5.

Kate se probudila těsně po svítání, okolo boku měla položenou Jirkovu ruku a bylo jí trochu chladno. Opatrně se pootočila, aby se podívala, jestli Jirka stále spí, nebo je už vzhůru. Měl zavřené oči a klidně oddechoval, byl tak roztomilý. Kate se při pohledu na něj musela usmát, včerejší zážitek v lese byl jen mizející vzpomínka , nic víc. Uvědomila si, že má hrozný hlad, ale nechtěla probudit svého milého společníka, a tak raději zůstala nehnutě ležet s přivřenýma očima a pozorujíce oblohu. Najednou ucítila pohyb a všimla si, že se Jirka začíná probouzet, zavřela oči a tvářila se, že spí.
On se probudil, promnul si oči a podíval se na ni. Ruku z jejího pasu stáhnul, nahnul se nad ni a políbil ji na ústa. Ona však dělala že spí dál a tak ji políbil znovu, v tu chvíli se rozesmála.

,,Dobré ráno cizinče."řekla a usmála se.
,,Dobré. Krásná slečno.Jste pěkně nemravná,aby jste věděla."
Znovu se oba rozesmáli a pak se posadili.
,,Mám hroznej hlad, slečno."poznamenal s úsměvem
,,Fakt?To není možný.Vždyť si jedl asi včera ráno."usmála se
,,No jo,já jsem hroznej."
,,Počkej,vytáhnu chleba."řekla a natáhla se po tašce.
,,Fajn ,jak myslíte."
,,Hele přestaň mi vykat, nebo budeš bez snídaně." rozesmála se a vytáhla z tašky pecen chleba, ukrojila dva krajíce a jeden mu podala. Poté dala zbytek chleba zpět do tašky a zapnula.
,,Rozkaz."usmál se a políbil jí, pak se zakousl s chutí do chleba. Když se oba dostatečně nasytili, rozhodli se pokračovat dál v cestě.

Nasedli na koně a krokem se vydali na cestu, na obzoru se před nimi rýsovala nějaká vesnice a čím byli blíž, tím byla stavení zřetelnější a barevnější. Asi po další půl hodině se dostali až k vesnici. Byla obehnána malou kamennou zdí s bránou kterou strážili dva vesničané. Na bráně byl černým úhledným písmem napsán velký nápis- Vítejte v Rooganu.
Kate koukla celá šťastná na Jirku.

,,Tak jsme tu."usmála se a sesedla z Matrixe
Také sesedl a vedl koně k bráně.
Usmáli se na strážce brány a ti je celkem ochotně pustili do vesnice, Kate se zdálo že z nich cítí medovinu, ale to bylo vedlejší.
Vesnice se zdála být mnohem větší než si předtím myslela. Bylo tam spousta domů, kamenitých chodníků, pobíhajících koček a dětí. Vesničané stáli u domků a povídali si, nebo se chystali do hospod na víno či oběd.Všude byla spousta lidí a pro Kate byl opravdu těžký úkol mezi nimi najít svého otce.

,,Myslím že bude pršet."poznamenal Jirka a vytrhl Kate z přemýšlení.Ukázal na stahující se tmavá mračna na obloze.
,,Cože?" nevnímala Kate
,,Že bude asi pršet." už i ve vzduchu začínala být cítit vlhkost.
,,Jo to jo." pousmála se Kate. ,,To abychom si pospíšili."
,,A jak ho chceš vlastně najít? To budeš chodit od jednoho vesničana ke druhému a zjišťovat, jestli to není tvůj otec?"
,,Moc vtipný. Prostě se zkusím poptat, jestli neví kde bydlí.Nevidím v tom problém."
,,Jak myslíš."

Přišli společně k jednomu z vesničanů a ptali se ho, zda nezná Jamese Lewingtona. Odpovědi byli negativní. Neslyšeli o nikom tohoto jména.

Začalo pršet. Zpočátku to byl příjemný i když trochu studený jarní deštík, ale po několika minutách se změnil v hustý studený liják. Obloha dostala barvu tmavě modré až černé. Snášlely se z ní tisíce kapiček. Vzduch se ochladil a nasákl vlhkostí. Byla jim zima. Mokrá kamenná cesta byla jako kluziště.
Kate měla co dělat , aby se nerozplakala. O jejím otci nikdo nic neslyšel. Už to vzdala, Jirka se snažil jí dodat podporu a tak se i sám ptal jestli neznají muže tohoto jména, modrokého hnědovlasého může okolo 40 let. Až když Kate už propadala návalům smutku přiběhl k ní Jirka celý rozzářený.
,,Tamta paní, říkala že ho zná! Bydlí prý na konci vesnice v polorozbořeném stavení bez oken a s děravou střechou. Nemůžeme to prý minout."

Kate ho obejmula a pak nastavila tvář dešti. Našla ho, našla svého otce. Svého otce, kterého toužila vidět tolik let,obejmout ho, tak moc. Nechtěla už marnit ani vteřinu. Rozběhla se po mokré cestě, kolem kašny na náměstí a utíkala až na konec vesnice.

Bylo to tak, jak řekla ta stará paní. Minout to nemohla. Bylo to dřevěné stavení bez oken, s propadlou částí střechy, ale vevnitř se svítilo. Popadala dech a tiše doufala že to není jen sen. Pomalu přistoupila po hliněné cestě ke dveřím z dubového dřeva a zaťukala. Byla jí zima a stále pršelo. Jirka k ní doběhl, stoupl si za ní a tiše vyčkával. Uslyšeli těžké šouravé kroky blížící se ke dveřím. Po pár okamžicích se otevřely a stál v nich vysoký a velmi pohledný muž. Zamžoural, oči se pomalu přizpůsobily venkovnímu šeru a poté ztuhl na místě. Celý se chvěl.

,,Kate...?" potiše zamumlal skrz rozechvělé rty.
,,Tati." rozplakala se Kate
Otec jí vzal do náruče, obejmul a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Řekni že se mi nezdáš, prosím řekni že to není jen sen. Že jsi mě našla. Mám tě tak rád holčičko. Moc rád a tak strašně moc jsi mi chyběla." rozplakal se otec.
Jirka jen koukal do země a usmíval se.
,,Tati. Jsem tady. Jsem tu s tebou tati."její pláč pomalu přestával.
,,Tohle je Jirka. Můj kluk , tati." usmála se.
Otec ji položil na zem a podíval se na Jirku, oči měl stále zarudlé od pláče,přistoupil k němu a stiskl mu ruku.
,,Rád tě poznávám mladý muži. A ted pojdte dál než tu zmrznete."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama