close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzy Elfů 9.kapitola

11. června 2008 v 18:18 | jakakakaaaa
Kapitola 9.
Kate se pousmála. ,,Heh, já tomu ale stejně pořád nerozumím."
,,Čemu?" s trpělivostí odvětil otec.Už několik hodin jí vysvětloval způsob žití elfů,jejich víru, jejich moc a magii a prostě celkový způsob života.
,,Nemůžu si pomoct, ale příjde mi že mi tohle vše vyprávíš, proto abych tam žila..?"
,,Ano, to bych chtěl. Myslím že máš na víc než na život po boku lidí. A proto-"nestihl doříct větu, protože mu Jirka skočil do řeči.
,,Co jste sakra zač? Mluvíte o lidech ,jako by byli něco míň než vy! Přitom dokážeme spoustu věcí!" rozčílením se mu klepaly rty a obočí měl stažené k očím.
,,Dobře, dobře mladý muži, uklidni se nejprve.Pokud to tak znělo tak se omlouvám."V jeho hlase nebyla sebemenší stopa neklidu, nebo zloby.Usmíval se a v očích se mu značila vyrovnanost. ,,Opravdu sem se tě nechtěl dotknout."
Kate zprvu vrhla na Jirku překvapivý pohled a pak jen přikývla. ,,Tati on má pravdu, navíc jinde než tady žít neumím a ani nechci. To prostě nejde."
,,Ale...Ale Kate bude to pro tebe nejlepší. Lidé jsou zlí, mají v sobě zlobu! Copak jsi už zapomněla co ti udělala matka? Elfové nedokáží myslet zle, jsme nejmírumilovnější stvoření tohoto světa. Nedokážeme pocítit zlobu."
,,Tohle není pravda!Všichni lidé nejsou jak říkáte! Už toho mám dost, já tu nebudu. Velmi vám děkuji za jídlo a za nocleh, ale příště raději přečkám noc venku o hladu. Těšilo mě pane Lewingtone." řekl dotčený Jirka a vstal. Ze židle v kuchyni zvedl svoji tašku a krátce se podíval na Kate. Cítil se nesmírně uražený slovy, která ten muž říkal. On sám byl přece příkladem opaku.
Kate se podívala na otce, pak na Jirku a z koberce sebrala mapu. ,,Stejně si říkal že čím dřív odjedeme tím líp. Proto odcházíme. Budeš mi chybět tati. " při těch slovech ho dlouze obejmula. Nechtěla ho znovu ztratit, ale pevně věřila tomu, že se znovu potkají.
,,Hodně štěstí dceruško. Elen síla lúmenn' omentielvo. To znamená :Hvězda svítí na hodinu našeho dalšího setkání." usmál se otec a pustil ji ze sevření. ,,Dejte na sebe pozor."
Jirka jen lehce přikývl a sehnul se i pro tašku Kate. Společně šli pro koně, vyvedli je na cestu, uvázali jim tašky na záď, ještě dostali od otce množství jídla a pak konečně naskočili na koňský hřbet.

Znovu započala jejich cesta, tentokrát je jejich úkol mnohem složitější, čeká je spousta nebezpečí o kterých nemají ani tušení a mnoho bolesti. Vlastně ani nemají pořádné tušení kam jedou a hlavně jak dlouho cesta do pásu Modrých lesů může trvat. Měli smíšené pocity : smutek, strach , obavy , nejistotu , radost , vzrušení...Chtělo se jim smát a zároveň plakat. Ten pocit zná asi každý, kterého čeká nějaké důležité životní rozhodnutí.

Ještě dlouho poté, co opustili Roogan se Kate otáčela na hřbetě koně a očima se snažila mezi domy nalézt ten otcův. Až teď si uvědomila, že má stále jeho plášť. Na hrudníku nahmatala amulet a najednou se cítila o poznání klidněji a připadalo jí nad slunce jasné, že otce již brzy spatří .
Klusali po hliněné cestě hodiny, byli sice na jízdu na koňském hřbetě zvyklí, ale velmi litovali, že si nevzali sedla. Měli celé ztuhlé tělo a začalo se konečně stmívat. Rozhodli se najít nějaké vhodné místo k přečkání této noci. Nejbližší vesnice byla ještě asi hodinu a půl cesty a to za tmy nechtěli riskovat. Za dobu co odjeli z Rooganu spolu pořádně ani nepromluvili. Oba byli zahloubaní do sebe a sotva vnímali ubíhající krajinu.
Kate se zahleděla na oblohu a chvíli po ní pátrala očima, jako by viděla něco víc než tam bylo. Usmála se a poté se zastavili. Zřejmě našla vhodné místo na přespání.Sesedla z unaveného koně a sundala mu z hřbetu tašku, začalo být chladno.
Jirkovi chvíli trvalo, něž-li pochopil co se děje. Seskočil z koně, pohladil ho po hřbetě a krku, sundal mu ze zádi svoji velkou tašku a hodil pod strom. Pak poklekl do trávy a snažil se rozdělat oheň. Dřevo bylo vlhké a jedno dřívko mu podklouzlo a docela ošklivě mu poranilo dlaň. Hlasitě zaklel a sesunul se do trávy koukajíc na krev vytékající z rány. Kate se polekala a poklekla k němu do zelené trávy.
,,Ukaž mi tu ruku." poručila mu a z tašky vytahovala šátek.
,,Nic to není, jen škrábanec."
,,To vidím! Dej tu ruku blíž, ukaž to.Au to musí bolet. Podívám se ti na to."
Ránu velmi opatrně vyčistila a zavázala šátkem. Nebyla moc velká , ale dostatečně hluboká, aby mohla velmi nepříjemně krvácet.
Na chvíli si ho přeměřila svýma modrýma kukadlama a pak se usmála a políbila ho na tvář. Připadal jí krásný.
Roztáhla na zem otcův plášť a rozdělala vedle oheň ,aby byli chráněni před možnými predátory. Přikryli se a přitulili se k sobě. Oběma trvalo dlouhou chvíli , než je konečně plamínky ukolébaly ke spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama