close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kterak huculský koník k hustým chlupům přišel

5. září 2008 v 18:08 | Kterak huculský koník k hustým chlupům přišel
Kterak huculský koník k hustým chlupům přišel
Dlouhé chlupy-huculové je nejspíš mají proto, aby jim nebylo v zimě chladno (protože v dávných dobách tahali náklady v horách), ale já znám pohádku, která tvrdí něco jiného, tak čtěte...
Nikdy nebuďte marniví. Že nevíte proč ? To je přece jednoduché, poučí nás dnešní příběh huculské Kobylky.
Je to už hrozitánsky dávno, vy si to určitě nepamatujete, ale tehdy byli huculští koníci skoro stejná holátka jako třeba lipicáni nebo arabové. S kratinkou srstí se proháněli po loukách, nemuseli dbát tolik na hygienu, prostě senzace.
Jednoho dne se na Cunkově vzadu na pastvině narodila maličká Kobylka. Ale co čert z Čertova břemene nechtěl, za dva dny se na huculské stádo přijely podívat tři autobusy plné dětí. Všichni ti mrňouskové se mohli zbláznit radostí, že vidí jiného mrňouska, totiž hříbátko čerstvě narozené. Zdálo se jim nejkrásnější na světě, všechny děti Kobylku pořád obdivovaly, chtěly si ji pohladit, škrabkaly ji za ušima a psaly na pohlednice: "Mami, tati, ta Kobylka je ze všech nejkrásnější" a vůbec nadělaly tolik povyku, že to do večera naší huculské slečně stouplo do hlavy. Není se jí vlastně ani co divit. Když nás bude pořád někdo přehnaně chválit, tak se bude Soudnost krčit v koutku, zato Domýšlivost si mlsně olízne pusinku, jaké že to jsou zlaté časy.
Od toho dne nebylo s Kobylkou k vydržení. Pořád chtěla, aby ji někdo obdivoval, upozorňovala na sebe, jak se dalo, pořád skákala někomu do řeči a tvářila se jako koňská miss. Je pravda, že byla skutečně hezká, ale to jí nestačilo, chtěla být prostě pořád něco extra. Tu si tajně namočila kopýtka do fialové hojivé vodičky, kterou vyštrachala v koutě sedlovny (viděla přece, že ty ženské minulou sobotu měly taky namalované nehty), pak si zase zašmodrchala kus mašle z ohrady do hřívy jako ozdobu a ten chuchvalec pak vůbec nešel rozmotat (vždyť přece holčičky za ohradou mívají mašle dokonce dvě), pak zase začala chodit domů z pastvy pravidelně s nohama až nahoru od bláta (jak jinak nahradit ty moderní barevné punčocháče, když v bufetu nic takového neprodávají), prostě hrůza. Ošetřovatelé ani její máma si s Kobylkou už vůbec nevěděli rady. Marné bylo domlouvání, pohlavky, domácí vězení, nic nepomohlo. Všichni s ní měli jen samé trápení a tak se nedivte, že se s Kobylkou ani nikdo z ostatních malých Koníků a Kobylek nechtěl kamarádit. Jednoho dne ráno bylo zataženo a chladno. Z lesů stoupala mlha a v ohradě nebyla žádná zábava. Až tu konečně, kde se vzali, tu se vzali, dorazili čtyři turisti. Kobylka začala radostně cválat sem a tam a ve snaze upoutat co největší pozornost prováděla úplné krkolomnosti. Turisti na ní mohli oči nechat, vyfotili u ohrady dva filmy a plni dojmů asi po hodině odcházeli. Kobylka si všimla, že po nich zůstal přes ohradu přehozený zapomenutý dlouhý chlupatý svetr.
Už na ně chtěla zařehtat: "Haló, vraťte se!" Vtom se v ní ale zavrtěla Marnivost, odstrčila Poctivost a už to bylo. Kobylka potichu stáhla zubama svetr z ohrady a za keřem si ho na sebe nasoukala. Padl jí docela dobře, když si zapnula zip, obtáhl ji pěkně kolem bříška a Kobylka se v něm celá chlupatá a huňatá začala pyšně procházet po ohradě. Koníci se po ní sotva ohlédli, její věčné předvádění už nikoho nebavilo, jeden si dokonce zaťukal pravou zadní nohou na čelo a tím to zhaslo. To bylo pro Kobylku zklamání! Tak jí to sluší a oni ? Pche, asi nemají vkus nebo co !
Do stáje proklouzla Kobylka v hloučku ostatních koní tak, aby si jejího nového modelu nikdo z ošetřovatelů nevšiml a po večeři se zkoušela zhlížet alespoň v té trošce vody v napaječce, ale nebylo to ono. Musí se přece někomu předvést ve svém novém svetru, jinak neusne ! Kobylka začala strkat čumákem do dveří boxu a měla štěstí. Nebyly dobře zajištěné a za chvilku už poklusávala venku. Byla noc, jen vzadu v táboře plápolal oheň. Hned se rozhodla! Půjde tam !!
Přeběhla rychle louku, přicválala k ohništi, ale v tom šeru zakopla a šlápla přímo do odložené kytary. Všichni kolem ohně se lekli, začali kobylku chytat, honit, až jí nakonec nezbylo nic jiného, než se pokusit uniknout velkým skokem přes plápolající oheň. A to neměla dělat. Plameny šlehaly vysoko a seškvařily svým žárem zoubky zipu na Kobylčině novém svetru pevně do sebe.
To byla ráno ostuda!! Kobylčin huňatý svetr byl celý špinavý od popela, potrhaný, visely z něj cáry a kousky ulámaných větviček a ona ho nemohla sundat. Ošetřovatelé se zlobili, maminka Kobylku vytahala za uši a ostatní Koníci se jen smáli. Od toho dne jí nikdo neřekl jinak než Špindíra nebo Umouněná.
Kobylka se styděla a snažila se všechno napravit. Postupně se z ní stala milá a hodná koňská holčička, která byla na ostatní příjemná, pomáhala jim a netropila žádné velké neplechy, protože poznala, že je lepší být obyčejný Koník uprostřed kamarádů, než marnivá kráska, kterou vlastně nikdo nemá rád.
A tak si jednoho dne huculští koníci řekli, že to Kobylčino zmoudření by mohlo být dobrým příkladem pro ostatní a odpustili jí. Od té doby jim začala všem růst hustá srst, jakou ostatní koně nemívají - přesně tak huňatá, jako byl Kobylčin nešťastný svetr. To jako na památku. A v zimě se jim na Cunkově taková srst setsakramentsky hodí. Nevěříte ?Tak se přijeďte podívat.
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

byl(a) si tu?tak klikni;)

KLIK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama